1. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Překvapení, a to jak pozitivní, tak negativní, jsou v advokacii na denním pořádku. Něco nás sice může překvapit, ale musíme zároveň rychle reagovat. Proto se z těchto „překvapení” už paradoxně stává do jisté míry standard a vlastně nás překvapí, když jde všechno podle plánu a beze změn na poslední chvíli.

2. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Myslím, že napříč právnickými profesemi se shodujeme v tom, že český právní řád je přebujelý, když Dr. Baxa to vtipně nazývá “legislativní posedlostí”. Zrušení by si zasloužilo hodně předpisů. Víc by ale pomohlo zpřehlednění těch stávajících, například daňových předpisů a také jejich ustálení, když nepřetržité novelizace přinášejí všem zúčastněným jenom další nejistotu.

3. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Určitě mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu, protože mám ráda puzzle a řešení zamotaných případů, ve kterých se potkává hodně právních řádů, někdy připomínalo takovou skládačku. Navíc v těchto předmětech se za mých dob na fakultě povedlo asi nejlépe vysvětlit studentům, jak využít teoretické znalosti v praxi u reálného případu a jak stavět argumentaci. Také jsem měla ráda dějiny právního myšlení, které tehdy přednášel prof. Holländer, protože někdy je dobré udělat úkrok stranou a zamyslet se, proč a jak právo (ne)funguje. Neměla jsem ráda filosofii, sociologii a psychologii, nikoliv pro odpor k těmto oblastem, ale pro způsob, jakým byly tyto předměty vyučovány.

4. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Vlastní iniciativou, když se nesnaží jen přežít do konce pracovní doby, ale stávají se členy týmu a chtějí vědět, jaký má význam jejich práce pro klienta, znát “the big picture”.

5. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že studiem práv určitě nešlápnou vedle, protože i když se nebudou věnovat právu jako advokáti, notáři, soudci či firemní právníci, práva je naučí analyticky a systematicky přemýšlet o problémech, zvažovat rizika, vytřídit důležitá data od nepodstatných, argumentovat, a to ocení v jakémkoliv povolání, pro které se později rozhodnou.

6. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
V top ten by byl určitě zákon směnečný a šekový, který už desítky let odolává novelizacím. Pak určitě veškeré zákony, které vnášejí větší transparentnost do věcí veřejných a zákony, které se “neleknou” digitálního online světa, ale akceptují realitu bez papírů a razítek.

7. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Nedělám právo pro peníze, takže i kdybych vyhrála v loterii, určitě bych u práva zůstala, jenom bych víc času trávila na sjezdovkách v Dolomitech.

8. Jaké jsou Vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Za silné považuju otevřenost a schopnost přijmout kritiku, poučit se z ní. Jak to tak většinou bývá, ukazují se býti někdy zároveň i tou slabší stránkou, když si kritiku beru moc k srdci a když je přímá odpověď příliš ostrá.

9. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Jako většina žen, každé ráno u skříně s oblečením.

10. (Pracovní) konflikt, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešila a co Vás naučil?
Mám to štěstí, že jsem žádný zásadní konflikt s kolegy nebo nadřízenými nikdy řešit nemusela. Při řešení konfliktů klientů jsem se bohužel naučila, že někdy nad profesionalitou zvítězí arogance a snaha některých advokátů na opačné straně barikády předvádět se před svými klienty. Důležité je v tom momentě zachovat nadhled a nenechat se do této hry zatáhnout.