To znamená, že pokud například jednatel společnosti nabídne úplatek, aby společnost získala veřejnou zakázku, bude trestně odpovědný samotný jednatel, který bude v rámci trestního řízení potrestán např. trestem odnětí svobody. Nezávisle na něm bude trestně odpovědná a v rámci trestního řízení potrestána i samotná společnost, protože v jejím zájmu jednatel jednal.

Pokud např. jednatel v průběhu trestního řízení zemře, takže mu již nebude možné uložit trest, nic to nemění na tom, že trest může být uložen samotné společnosti.

Trestně odpovědné jsou všechny obchodní společnosti i jiné právnické osoby. Z této odpovědnosti jsou vyjmuty pouze specifické subjekty, jako například státy nebo mezinárodní organizace.[1]

Podle současné právní úpravy může právnická osoba spáchat, s výjimkou několika trestných činů, stejné trestné činy jako fyzická osoba. Nejčastější trestné činy, které páchají právnické osoby, jsou následující:[2]

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

•             zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 trestního zákoníku);

•             neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 trestního zákoníku); a

•             zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254 trestního zákoníku).

V roce 2022 bylo trestní stíhání zahájeno proti 68 421 fyzickým osobám a proti 282 právnickým osobám.[3]

Jak může dojít ke zproštění trestní odpovědnosti

Zákonná definice zní tak, že právnická osoba se trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila.[4]

Právní teorií i praxí je přijímáno, že za vynaložení veškerého úsilí, které na právnické osobě bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila, se považuje zavedení a udržování funkčního compliance systému, tedy systému zajišťujícího dodržování závazných právních norem, regulatorních požadavků, odvětvových standardů, smluvních a dalších dobrovolně přijatých povinností včetně etických, uplatňovaných v souvislosti s výkonem činnosti právnické osoby.

„Cílem není trestat dobře spravované PO, ale má je motivovat, aby vyvinuly maximální úsilí a přijaly adekvátní opatření…“ jak říká Metodika Nejvyššího státního zastupitelství.[5]

A jaké hlavní požadavky jsou kladeny na funkční compliance systém?

Sepsání a dodržování etického kodexu

Základní dokument compliance je představován etickým kodexem, který by měl být sepsán v každé společnosti, resp. právnické osobě. Obecně jsou kladeny odlišné požadavky na compliance systémy u společností různé velikosti. Nelze spravedlivě požadovat, aby společnosti či jiné právnické osoby, které mají jednotky nebo desítky zaměstnanců, podstupovaly certifikaci podle ISO normy 37301:2021 (= standard pro Compliance management systémy) nebo ISO normy 37001:2016 (= standard pro systémy protikorupčního managementu) a dodržovaly další mezinárodní standardy.

Nicméně etický kodex by měl být implementován v každé společnosti či jiné právnické osoby, lhostejno jak velké. Je pochopitelné, že u menších společností či jiných právnických osob bude výrazně kratší než u mezinárodních korporací, ale jeho existence je stěžejní už z toho důvodu, že se jedná o důležitý důkaz v případě trestního řízení.

Pokud management spoléhá pouze na etický kodex existující pouze v ústní podobě, tj. na určitý soubor etických zásad, které např. vždy sdělí nastupujícímu zaměstnanci ústně, potom se v případě spáchání trestného činu a vyšetřování právnické osoby dostane společnost či jiná právnická osoba snadno do důkazní nouze, protože svědecké výpovědi k obsahu etického kodexu existujícího pouze v ústní podobě se mohou různit a nebude mít co prokazatelného předložit v probíhajícím trestním řízení.

Zásadní nicméně není jen prosté sepsání etického kodexu, ale to, aby jej zaměstnanci a jiné osoby, které jsou u právnické osoby činné, přijali za svůj. To znamená například periodicky se opakující školení (alespoň jednou ročně) s podepsanou docházkou zaměstnanců. O fungujícím etickém kodexu, který je vynucován v praxi, dále svědčí i to, že jsou prováděny jeho revize podle toho, jak se společnost či jiná právnická osoba vyvíjí, a že jsou udělovány sankce těm zaměstnancům, kteří jej nedodržují a společnost či jiná právnická osoba se tom hodnověrným způsobem dozví. O všech těchto činnostech je nezbytné vést písemné záznamy, protože ty mohou představovat důkazní materiál.

Ultima ratio by bylo možné uvažovat o tom, že pokud by společnost či jiná právnická osoba měla funkční compliance systém, tak by nemohlo vůbec dojít ke spáchání trestného činu, ale takto přísně právní úprava vykládána není. Není nutné dosáhnout výsledku, tj. úplné absence kriminality, důležité je vyvinout maximální možnou snahu s přihlédnutím k možnostem společnosti pro předejití spáchání trestného činu.

„…každá případná opatření, která u právnické osoby mají zabránit trestné činnosti jejich zaměstnanců, budou vždy do určité míry nedostatečná a vždy lze najít způsob, jak tato opatření překonat. Nelze po právnické osobě požadovat, aby u každého svého pracovníka měla další osobu, která by pracovníka kontrolovala a bránila mu v páchání trestné činnosti.“[6]

Zákaz mechanického přejímání compliance systému

Samotná struktura compliance systému bude odlišná pro každou společnost či jinou právnickou osobu, jak již rozvedeno výše. V každém případe bude základem vždy etický kodex a další relevantní dokumenty, jako například směrnice o whistleblowingu, jejíž implementace je pro určité společnosti kvůli zákonu o ochraně oznamovatelů i povinná.[7]

Důrazně však nelze doporučit, aby dceřiné společnosti zahraničních společností či jiných zahraničních právnických osob na území Česka slepě přejímaly dokumenty, ze kterých se skládá compliance systém, od svých mateřských společností či jiných mateřských zahraničních právnických osob a pouze je přeložily do českého jazyka a měly za to, že tím mají splněny všechny povinnosti.

Je zásadní, aby compliance systém skutečně fungoval a všechny osoby působící v dané společnosti či jiné právnické osobě s ním byly seznámeny a průběžně v něm vzdělávány. Vždy se posuzuje způsobilost těchto opatření zabránit trestné činnosti, nestačí prokázat prostou existenci těchto dokumentů.

Proto je nutné všechny dokumenty upravit tak, aby odpovídaly struktuře a činnostem společnosti či jiné právnické osoby na území Česka.

„Pouhé zjištění, že obviněná právnická osoba v době spáchání protiprávního činu v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednala-li osoba ve vedoucím postavení, v rámci právnické osoby, která u této osoby vykonávala řídící nebo kontrolní činnost, měla vypracovaný etický kodex a pravidla chování a zjištění, že tento její zaměstnanec se zavázal tento kodex a tato pravidla respektovat a řídit se jimi, nemůže vést k závěru, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Jde pouze o první nezbytný krok, který musí právnická osoba učinit. Druhým krokem je výše zmíněné naplnění kodexu. … Pramenem poznání o fungování a schopnosti plnit vytčené cíle Kodexu budou zejména písemné záznamy o provedených školeních, z nichž budou patrny četnost, náplň a intenzita školení, záznamy o prováděných kontrolách, zjištěných proviněních a opatřeních přijatých po zjištění provinění. Kodex musí být pravidelně revidován a zlepšován, výsledky z jeho aplikace musí být pravidelně vyhodnocovány.“[8]

Zavedení compliance systému do praxe

Funkční compliance program by měl zahrnovat provázané vnitřní předpisy, které komplexně upraví organizační uspořádání, pravomoci a odpovědnosti fyzických osob, kontrolu souladu vnitřních předpisů s právními předpisy, jejich pravidelnou aktualizaci a další náležitosti.

Důležité je zaměřit se i na to, co lze považovat za indikátory nefunkčních compliance systémů. Jedná se především o tyto prvky:

• Hodnocení rizik je formální, není posuzováno se znalostí vnitřních procesů
• Vnitřní předpisy jsou neaktuální, nepřehledné, soustava předpisů je příliš složitá, neprovázaná
• Nedostatečné personální vybavení nebo pravomoci compliance funkce
• Nedostatečná komunikace a nedostatečný nebo nesprávný „tón shora“
• Absence etické linky nebo žádná hlášení protiprávního jednání i přes existenci etické linky
• Chybějící pravidla pro šetření a vyhodnocování incidentů
• Pouze mechanický audit
• Slepá implementace compliance systému mateřské zahraniční společnosti
• Nevyvozování důsledků z protiprávního jednání

„bylo zjištěno, že etický kodex obviněné je pouhým formálním aktem, jehož dodržování nebylo vynucováno jakýmikoli prostředky. (…) přičemž samotná firemní kultura popírala pravidla v tomto kodexu zakotvená. K tomu Nejvyšší soud může pouze stručně dodat, že pro naplnění exkulpačního důvodu nepostačuje, pokud jsou uvedená opatření ve společnosti pouze „na papíře“, musí být zabezpečeno jejich faktické naplňování, kontrola přijatých opatření a vyhledávání jejich porušování, což v tomto případě prokazatelně nebylo“[9]

Nosnou myšlenkou pro vyvinění se z trestní odpovědnosti je, aby společnost či jiná právnická osoba přijala taková opatření, která jsou způsobilá předejít spáchání trestného činu. To, že je trestný čin nakonec stejně spáchán, nelze již často ovlivnit, ale pokud se společnost či jiná právnická osoba zaměří na to, aby skutečně zajistila nikoliv pouze sepsání potřebné dokumentace, ale především její dodržování, tak může předpokládat, že se vyhne trestního postihu.

Navíc v budoucnu lze očekávat, že na oblast compliance a obecně ESG bude kladen větší a větší důraz i s ohledem na bankovní financování, proto lze jen doporučit udržovat compliance systém společnosti či jiné právnické osoby aktuální, průběžně jej upravovat a zajišťovat jeho dodržování.

JUDr. Daniel Vrábel,
advokátní koncipient

LTA Legal s.r.o.
Lazarská 13/8,
120 00 Praha 2

Tel.:   +420 246 089 010
e-mail: LTA@LTApartners.com