Nejvyšší soud v posuzovaném rozhodnutí nejprve konstatoval odlišnosti smlouvy o úvěru podle § 497 ObchZ a smlouvy o půjčce podle § 657 ObchZ. Zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o půjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Potud rozhodnutí NS nezpochybňujeme.

Ohledně prvního závěru NS dovodil, že na základě smlouvy o úvěru je možné peněžní prostředky poskytnout i bezhotovostním převodem, avšak na základě smlouvy o půjčce může věřitel přenechat dlužníkovi peníze pouze ve formě bankovek a mincí, tj. hotově. NS tedy odlišuje „peníze“ (pojem uvedený v definici smlouvy o půjčce v § 657 ObčZ) a „peněžní prostředky“ (pojem uvedený v definici smlouvy o úvěru v § 497 ObchZ), když penězi rozumí pouze bankovky a mince, a nikoliv již vklady na bankovním účtu. NS použil při výkladu uvedených pojmů pouze jazykovou metodu, aniž by při tom zohlednil smysl a účel jejich použití v právních předpisech.

Podle finanční teorie jsou peníze definovány jako jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. V ekonomii se nedovozuje, že penězi mohou být pouze mince nebo bankovky.[1] Peníze se dělí na peníze hotové a bezhotovostní, kdy obě tyto formy plní v ekonomice stejnou funkci. Důvodem pro uvedené rozdělení peněz je pouze společenský a technický pokrok; bezhotovostní forma peněz v současnosti již zcela převládá. Dle našeho názoru tak není důvodné přisuzovat těmto pojmům při výkladu právních předpisů rozdílný význam. Poukazujeme např. na výklad ČNB publikovaný na jejích webových stránkách dne 5. 10. 2005 v článku „Čím je kryta měna“, podle kterého „Peníze zahrnují jak oběživo (bankovky a mince), tak i vklady domácností a právnických osob nebankovního charakteru u bank.“. O nesprávnosti uvedeného závěru NS svědčí rovněž důsledky aplikace rozlišování pojmů peníze a peněžní prostředky v textech jiných právních předpisů či jiných ustanovení ObchZ a ObčZ, z nichž vybíráme tato:

• Ust. § 831 ObčZ upravující smlouvu o sdružení stanoví, že: „Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci.“. V souladu se závěry diskutovaného rozhodnutí NS by tak účastníci sdružení mohli vedle pracovní činnosti poskytnout sdružení pouze hotovost, nikoliv však převést peníze ve prospěch sdružení bezhotovostním převodem.
• Podle § 183m odst. 1 ObchZ mají při squeeze-outu oprávněné osoby právo na protiplnění v penězích. Úmyslem zákonodárce jistě nebylo říci, že protiplnění se musí vyplácet v hotovosti, což by bylo vysoce nepraktické, nákladné, věcně neobhajitelné, v rozporu se zavedenou praxí a při vyšších částkách koneckonců i v rozporu se zákonem o omezení plateb v hotovosti (viz níže).
• Podle § 20 odst. 1 zákona č. 104/2008 Sb. , o nabídkách převzetí, spočívá protiplnění při nabídce převzetí v penězích nebo v cenných papírech. Obdobně jako u squeeze-outu, ani zde podle našeho názoru nebylo úmyslem zákonodárce stanovit povinnost platit cenu (protiplnění) v hotovosti. V opačném případě by byla navíc většina dosud realizovaných nabídek převzetí v rozporu se zákonem, protože sjednání bezhotovostních plateb je v těchto situacích běžné.
• Mezi pojmy peníze a peněžní prostředky nerozlišuje ani návrh nového občanského zákoníku, když v § 2093 uvádí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peníze do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Při respektování závěru NS by tedy na základě smlouvy o úvěru dle nového civilního kodexu věřitel mohl poskytnout dlužníkovi pouze bankovky a mince.

Předmětné rozhodnutí NS je problematické i s ohledem na omezení hotovostních plateb upravené v § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. , o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších právních předpisů, podle kterého „Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR (dále jen „limit“), je povinen provést platbu bezhotovostní.“. Podle § 2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je „poskytovatelem platby ten, kdo platbou uhrazuje závazek“. Při respektování závěru NS by zpravidla nebylo možné, aby si strany sjednaly poskytnutí půjčky ve výši přesahující 15.000 EUR. Věřitel by sice mohl poskytnout dlužníkovi částku přesahující tento limit v hotovosti, protože tímto jeho plněním vzhledem k reálné povaze půjčky závazek teprve vzniká, ale dlužníkovi je dle zákona o omezení plateb v hotovosti zakázáno, aby svůj závazek vrátit věřiteli bankovky a mince splnil (není-li dohodnuto plnění ve splátkách nepřekračujících limit). NS tak ve své podstatě stanovil další podstatnou náležitost smlouvy o půjčce, a to maximální limit pro poskytnutí peněžité půjčky odpovídající částce 15.000 EUR.[2]

Posuzované rozhodnutí se rovněž vymyká dosavadní rozhodovací praxi NS, pokud jde o nemožnost poskytnutí půjčky bezhotovostně. Lze poukázat zejména na rozhodnutí NS spis. zn. 29 Odo 350/2003 ze dne 24. 3. 2004, v jehož odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že: „Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 872).“, a dále na rozhodnutí NS spis. zn. 33 Odo 209/2005 ze dne 28. 3. 2007, ve kterém NS uvedl, že: „K předání peněz může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka a nelze ani vyloučit, aby se smluvní strany dohodly – tak jak tomu bylo v posuzovaném případě – že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky.“. V tomto rozhodnutí jde NS ještě dál (a podle našeho názoru správně), kdy nejen, že připouští předání peněz na základě smlouvy o půjčce bezhotovostním převodem, ale rovněž připouští, aby peníze, které byly dlužníkovi již předány z jiného důvodu před uzavřením smlouvy o půjčce a které je dlužník povinen vrátit, tvořily nadále předmět půjčky.

Ve svém druhém závěru NS v rozhodnutí dále dovodil, že na základě smlouvy o půjčce lze přenechat peníze pouze dlužníkovi (popřípadě jeho zástupci). Podle § 657 ObčZ „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, …“. Účelem (bezprostředním hospodářským cílem – kauzou) smlouvy o půjčce peněz, jak vyplývá ze zákona, je poskytnutí určité částky jedním subjektem druhému s tím, že dlužník půjčenou částku v dohodnuté době vrátí.[3] Pojem „přenechat“ tedy s ohledem na účel smlouvy o půjčce nelze vykládat výlučně jako fyzické předání předmětu půjčky (hotových peněz) dlužníkovi, ale v souladu se smyslem citovaného ustanovení jako umožnění dispozice s půjčovanými penězi, bez ohledu na to, komu jsou peníze předány, pokud v konečné fázi budou peníze poskytnuty ve prospěch dlužníka. Stejné pravidlo je nutné aplikovat rovněž v případě poskytnutí peněžité půjčky bezhotovostním převodem. Není podstatné, na čí účet budou peníze ve prospěch dlužníka poskytnuty, pokud se tak smluvní strany dohodnou; rozhodné je pouze to, že peníze jsou ekonomicky poskytnuty ve prospěch dlužníka, který s nimi může nakládat dle svého uvážení. Vzhledem k reálné povaze smlouvy o půjčce je však podmínka přenechání v takovém případě splněna již uskutečněním převodu či fyzickým předáním třetí osobě, pokud se tak smluvní strany dohodly. Omezení spočívající v požadavku fyzického předání peněz přímo dlužníkovi či bezhotovostního převodu výlučně na účet dlužníka by bylo neodůvodněným omezením autonomie vůle stran při uzavírání smlouvy o půjčce (viz rozhodnutí NS spis. zn. 28 Cdo 3790/2008 níže). Pokud by nedodržení požadavku na poskytnutí peněz přímo dlužníkovi způsobilo neplatnost smlouvy o půjčce, byl by tento výsledek navíc zcela v rozporu s ústavně konformním výkladem smluv a právních předpisů (viz nález Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 625/03, jehož právní věta zní: „Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy.“. I když Ústavní soud v právní větě nálezu hovoří pouze o výkladu smluv, v odůvodnění nálezu dále uvádí, že „Interpretace smluvních textů je, ve své základní podobě, do jisté míry srovnatelná s výkladem právních předpisů.“).

Poskytnutí půjčky bezhotovostním převodem na účet třetí osoby připouští dále sám NS v rozhodnutí spis. zn. 28 Cdo 3790/2008 ze dne 11. 11. 2008, v jehož odůvodnění uvádí, že: „Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák.“.

Vzhledem k tomu, že se závěr NS o nemožnosti poskytnutí půjčky bezhotovostním převodem odlišuje od právních názorů jiných senátů NS v rozhodnutích vydaných před vydáním posuzovaného rozhodnutí, a to konkrétně v rozhodnutí spis. zn. 29 Odo 350/2003 ze dne 24. 3. 2004 a spis. zn. 33 Odo 209/2005 ze dne 28. 3. 2007, domníváme se, že senát, který vydal posuzované rozhodnutí, měl v souladu s § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších právních předpisů, postoupit věc k rozhodnutí velkému senátu, a postavit tak tuto otázku najisto. Namísto toho vydal dne 11. 11. 2008 jiný senát Nejvyššího soudu rozhodnutí spis. zn. 28 Cdo 3790/2008, ve kterém možnost poskytnutí půjčky bezhotovostním převodem opět připustil.

V poslední době začal NS pořádat odborná symposia, jejichž účelem je získat zpětnou vazbu právní praxe a teorie ohledně jeho judikatury, která se týká vždy určité oblasti (např. nemovitostí, náhrady škody apod.). NS tímto dává odborné veřejnosti možnost vyjádřit se k jeho rozhodnutím formou příspěvku předneseného na symposiu před zástupci NS, kteří na stanovisko přispěvatele následně reagují. Doposud uspořádal NS celkem 4 symposia, když tématem posledního z nich byly obchodní smlouvy. Za NS se symposia zúčastnila předsedkyně NS JUDr. Iva Brožová, soudci JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ludvík David, CSc., JUDr. Zdeněk Krčmář a JUDr. Josef Rakovský a jako hosté též prof. JUDr. Karel Eliáš a prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc.

IV. symposia NS jsme využili k diskuzi o uvedeném rozhodnutí přímo s jeho autory. Přítomní soudci zmíněné argumenty přijali a připustili nesprávnost komentovaného rozhodnutí, a to v obou jeho závěrech. Půjčku tedy lze poskytnout i bezhotovostně a peníze je na základě smlouvy o půjčce možné přenechat rovněž třetí osobě. Zástupci NS současně uznali, že v tomto případě NS pochybil rovněž v tom, že věc nebyla předložena k rozhodnutí velkému senátu. Nepochybujeme o tom, že se tak nestalo úmyslně, ale jednoduše proto, že si soudci existence kolidujících rozhodnutí nebyli vědomi, což se, připusťme, nejednou stane v advokacii i mnohým z nás.

Zkrácený obsah všech příspěvků prezentovaných na IV. odborném symposiu spolu se stanoviskem NS bude otištěn v některém z příštích čísel Právních rozhledů. Jsme názoru, že pořádání odborných symposií NS je užitečné a může vést k odstranění nejasností v případě výkladu některých rozhodnutí NS, a tím tak přispět k jejich snadnější aplikaci odbornou veřejností.

JUDr. Eva Herdová,
advokátní koncipientka

JUDr. Ing. Jan Zrzavecký, Ph.D.,
advokát
 

Revoluční 3
110 00 Praha 1

tel.: +420 227 629 700
fax: +420 221 803 384
e-mail: info@hajekzrzavecky.cz

--------------------------------------------------------------------------------

[1] Milan Žák a kolektiv: Velká ekonomická encyklopedie, Linde Praha a.s., 1999, str. 517 – 518, ISBN: 80-7201-172-3
[2] Dan Loukota - Weinhold Legal: Peníze kontra peněžní prostředky, publikovaný na webových stránkách http://www.epravo.cz/ dne 9. 9. 2008
[3] prof. JUDr. Jiří Švestka a kol.: Občanský zákoník I, II, 2008, s. 1690

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz