12. 1. 2017
ID: 104760upozornění pro uživatele
Bezplatná obhajoba má být skutečně bezplatná
Ústavní soud dne 13. září 2016 přijal pod sp. zn. I ÚS 848/16 nález, který by měl zajistit právo na skutečně bezplatnou obhajobu, a to od samého jejího počátku. Dosavadní praxe nebyla jednotná. Jestliže si obviněný zvolil obhájce a následně mu na jeho žádost byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, pak některé soudy přiznávaly obhájci odměnu a náhradu výdajů až od podání žádosti a některé dokonce až od právní moci rozhodnutí o této žádosti.
V posuzované věci byla stěžovatelce - advokátce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za dobu od data podání perfektního návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Nikoliv však již za dobu podání tohoto návrhu těsně předcházející, ačkoliv v ní stěžovatelka činila úkony, které do kompletace podkladů osvědčujících nemajetnost obviněného a tedy do podání perfektního návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nemohly posečkat (účast u výslechu obviněného, podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, účast u vazebního zasedání). Tím, že obecné soudy stěžovatelce nepřiznaly odměnu a náhradu hotových výdajů za uvedené úkony, povinnost jejich úhrady de facto přenesly na nemajetného obviněného, čímž porušily jeho práva na obhajobu a právní pomoc. Stěžovatelku pak dostaly do situace, kdy by měla u nemajetného obviněného nárokovat splnění svých finančních nároků, ačkoliv jeho obhajobu přebírala z dobré vůle s vědomím, že se jedná o osobu nemajetnou a právě s ohledem na tuto skutečnost neprodleně pro obviněného zpracovala návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Rozhodováním o výši odměny stěžovatelky na základě přijetí interpretace ustanovení § 33 odst. 2 trestního řádu, která takový postup umožnila, tak obecné soudy porušily ústavně zaručené právo stěžovatelky získávat prostředky pro své životní potřeby prací, respektive z něj vyplývající právo na přiměřenou odměnu za přispění k výkonu spravedlnosti.Ustanovení § 33 odst. 2 trestního řádu je proto nutno interpretovat tak, že obhájci, kterého si obviněný zvolil ještě před přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu, náleží – v případě, že je takový nárok obviněnému přiznán – odměna a náhrada hotových výdajů zpravidla ode dne podání důvodného návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Je-li však nutné, aby v zájmu zachování práva obviněného na právní pomoc a obhajobu činil obhájce určité úkony ještě před podáním takového návrhu, náleží mu odměna a náhrada hotových výdajů i za tyto úkony, pokud byly učiněny v téže věci jako následné podání důvodného návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a v časové souvislosti s ním.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 848/16 ze dne 13. 9. 2016 je dostupný zde.
JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu
Judikát byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - říjen 2016.
Reklama
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
