Byt zvláštního určení, byt v domě zvláštního určení a některá specifika jeho nájmu
Byt zvláštního určení a byt v domě zvláštního určení jsou byty, který mají jiný právní režim. Vymezení pojmu byt zvláštního určení a byt v domě zvláštního určení lze nalézt v zákoně č. 120/1992 Sb. , který je prováděcím předpisem občanského zákoníku.
Podle § 9 tohoto předpisu je bytem zvláštního určení byt zvlášť upravený pro ubytování zdravotně postižených osob. Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít pouze pokud ten, kdo takový byt svým nákladem zřídil, pronajímateli udělil písemné doporučení, pokud si to vyhradil. V případě že jde o byt, který byl bez zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, je možné smlouvu o nájmu tohoto bytu uzavřít jen na doporučení okresního úřadu, který si před vydáním doporučení vyžádá vyjádření Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.
Byty v domech zvláštního určení jsou byty v domech s pečovatelskou službou a v domech s komplexním zařízením pro zdravotně postižené občany. Smlouvu o nájmu bytu v domě zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce. I zde, v případě že byl byt v domě zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, je možné tuto smlouvu uzavřít pouze na doporučení okresního úřadu.
Jak již bylo výše uvedeno, nájem těchto bytů má svá určitá specifika. Ustanovení § 709 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník vylučuje možnost vzniku práva nájmu bytu ze zákona a to tím, že vylučuje aplikaci ustanovení § 703 – 708 občanského zákoníku na byty zvláštního určení a na byty v domech zvláštního určení. Vzhledem ke znění ustanovení § 709 lze dojít k závěru, že § 700 – 702 občanského zákoníku pro tyto byty platí a je tedy umožněno, aby k těmto bytům vzniklo právo společného nájmu bytu na základě dohody.
Nájem bytu zvláštního určení a bytu v domě zvláštního určení zanikne vždy smrtí nájemce tohoto bytu, pokud nejde o byt ve společném nájmu vzniklý podle § 700 odst. 2 občanského zákoníku. Jinak k zániku práva nájmu uvedených bytů může samozřejmě dojít zásadně na základě stejných právních skutečností jako u bytů nedružstevních, tedy dohodou či výpovědí.
Občanský zákoník ve svém ustanovení § 711 dokonce upravuje výpovědní důvod, který se týká bytu zvláštního určení a bytu v domě zvláštního určení. Podle tohoto ustanovení může pronajímatel s přivolením soudu vypovědět nájem bytu, jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba. Je-li dána nájemci bytu zvláštního určení nebo bytu v domě zvláštního určení výpověď pronajímatelem podle § 711 odst. 1 občanského zákoníku, je zapotřebí splnit podmínku stanovenou v odst. 4 zmiňovaného ustanovení, kdy jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení, lze vypovědět nájem jen po předchozím souhlasu toho, kdo svým nákladem takový byt zřídil, nebo jeho právního nástupce nebo souhlasu příslušného orgánu republiky, který uzavření smlouvy o jeho nájmu doporučil.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz