Britská OFT zahájila spor u příslušného belgického soudu proti belgické společnosti D Duchesne následně poté, co si mnoho britských spotřebitelů stěžovalo na jednání dané belgické společnosti. Spotřebitelé uváděli, že byli poškozeni jednáním spočívajícím v zasílání zavádějících dopisů, které je vedly k domněnce, že vyhráli vysokou peněžní cenu. D Duchesne totiž zasílala britským spotřebitelům nevyžádané zásilkové katalogy spolu s průvodními dopisy, ve kterých bylo spotřebitelům sděleno, že vyhráli značnou peněžní cenu (většinou kolem 10,000 liber), přičemž podmínkou pro vyplacení této ceny bylo objednání si zboží z přiloženého katalogu.

Dle vyšetřování OFT však valná většina britských spotřebitelů žádnou cenu ani po zaslání příslušné objednávky neobdržela. Uvedeným jednáním tedy společnost D Duchesne prakticky podvedla dané spotřebitele, neboť jí zasílané informace byly klamavé a jejich jediným záměrem bylo donutit spotřebitele objednat si nabízené zboží. V rámci této kampaně společnost D Duchesne zaslala celkem asi 1.000.000 katalogů britským spotřebitelům, přičemž výsledkem bylo asi 4.000 objednávek katalogového zboží denně.

Belgický soud následně vyhověl návrhu OFT a zakázal zasílání zavádějících dopisů společností D Duchense, kdy přitom vycházel zejména z národních úprav obou členských států, které představují implementaci směrnice č. 84/450/EEC o srovnávací a klamavé reklamě, jejíž ustanovení již byla implementována také do českého právního řádu.

Tento případ lze tedy označit za jednu z prvních vlaštovek na poli boje proti praktikám poškozujícím spotřebitele v členských státech EU rozdílných od sídla daného podnikatele. I čeští spotřebitelé resp. spíše organizace vytvořené na jejich ochranu se z tohoto případu mohou poučit a v případě, že se setkají s obdobným případem, kdy je sídlo podnikatele mimo území České republiky, požadovat po příslušných soudech členského státu sídla podnikatele vydání rozhodnutí, kterým bude zakázáno pokračovat v daném jednání.

Z uvedeného je zřejmé, že se spotřebitelé či organizace chránící jejich zájmy mohou bránit jednáním, která mají svůj původ v cizině a jsou oprávnění požadovat po příslušných orgánech členského státu sídla daného podnikatele podniknutí přiměřených opatření. Lze však uzavřít, že je zejména na aktivitě samotných spotřebitelů resp. aktivitě organizací chránících jednak spotřebitele a jednak chránících zájmy ostatních soutěžitelů, podnikatelů, jejichž pověst může být jednáním konkurenčních podnikatelů do určité míry též poškozena, jak se budou proti uvedeným poškozujícím praktikám bránit.