Český úřední název je „Andorrská údolí„, oficiálně jde o knížectví pod spoluvládou dvou suzerénů – francouzského prezidenta a španělského biskupa ze Seo de Urgel, které v zemi zastupují dva vikáři. Nachází se v Pyrenejích, mezi Francií a Španělskem, má rozlohu 454 km2 a cca 50 tis. obyvatel. Zahraniční záležitosti spravuje Francie. Úřední jazyk je katalánština, používá se i francouzština a španělština. Nemá vlastní měnu, do r. 2002 se platilo francouzským frankem a španělskou pesetou, nyní euro, ale jsou přijímány i ostatní tvrdé valuty. Ve směnárnách není odečítán manipulační poplatek a neexistuje žádná kontrola směny valut.

Andorra neuvaluje na většinu zahraničního zboží clo, což vede jednak k nákupní turistice, jednak k více méně tolerovanému pašování zboží z Andorry. Velmi rozvinutý je turistický průmysl. Ekonomika země je rozdělena mezi zemědělství, bankovnictví, finanční služby a hlavně turismus (přes 9 mil. návštěvníků ročně, přes 80% HDP, který je cca 1,2 miliardy USD).

Andorrské právo je kontinentálního typu, v zemi je kompletní soustava soudů. Policejní oddíl má cca 45 osob, ale je zde pouze vazební věznice. Pro výkon trestu jsou odsouzení posíláni do Španělska nebo Francie, podle vlastního přání (dává se přednost Francii).

Cizinec nesmí být výhradním vlastníkem nemovitosti, může vlastnit pouze 1/3 a na rozdíl od občanů musí platit ze svého podílu daně. Občanství je upraveno zvykovým právem, a občanem se může stát pouze ten, jehož předkové žili v zemi nejméně 3 generace, není možnost získat občanství sňatkem. Do 80. let nebyly v zemi žádné daně, ale poté co v r. 1984 skončil státní rozpočet schodkem 7,2 mil. dolarů, bylo zavedeno zdanění bank, hotelů, pojišťoven a nemovitostí určených k podnikání.

Banky nabízejí širokou škálu profesionálních a diskrétních služeb. Veškeré bankovní účty jsou standardně multi-měnové, takže je možné ukládat peníze v dolarech, euro a více než dvaceti dalších hlavních měnách. Nejsou požadovány minimální zůstatky a bankovní reference. Je podmínkou osobní přítomnost při otevírání účtu, předložení pasu a je také nejvhodnější mít vhodné doporučení na VIP přístup. Účty vedené na číslo, kdy identitu majitele účtu zná pouze bankéř, jsou možné, ale pouze pro vysoce kvalitní klienty. Běžné účty jsou také chráněny velmi přísnou ochranou bankovního tajemství. Žádné zahraniční banky zde nemají povoleno poskytování svých služeb, ale místní banky patří mezi nejstabilnější na světě. Vláda zvažuje povolení 4 bankám s 51% podílem zahraničního kapitálu, kdy předsedou představenstva bude andorrský občan. V zemi je několik nebankovních finančních institucí, zabývajících se správou majetku, které jsou dcerami významných zahraničních společností, ale obecně vláda odmítá předat významnou část finančního sektoru cizincům. Banky a ostatní finanční instituce jsou regulovány Andorrským národním finančním institutem (INAF) a spravují se „Zákonem o regulaci finančního systému„ z r. 1993. Všech 6 bank je členem samosprávné Agrupacio de Bancs Andorrans a zastávají velice konzervativní politiku investic. Ochrana vkladatele je zaručena garančním fondem od r. 1997, ale zatím žádná banka nezkrachovala. Je zde deklarována přísná kontrola praní špinavých peněz, ale daňové delikty nejsou považovány za trestný čin. Pod tlakem mezinárodního společenství byl v r. 1995 přijat „Zákon o ochraně bankovního tajemství a o předcházení praní peněz nebo majetku pocházejícího z trestné činnosti„, podle kterého jsou finanční instituce povinny hlásit INAF podezřelé peněžní převody. INAF je oprávněna předat tyto informace příslušným zahraničním orgánům, ale se souhlasem andorrského soudce, je-li zde dokázán trestný čin a pouze do zemí, kde jsou zákony na ochranu bankovního tajemství (není např. USA, Velká Británie). Celkově se uvádí, že uvedený zákon ještě více zpřísnil bankovní tajemství, které bylo do té doby upraveno jen zvykovým právem.

Společnosti mohou být založeny pro místní obchod, mezinárodní obchod a jako investiční holding. Základní jsou dva typy společností, obě s omezeným ručením společníků, obě upravuje „Zákon o obchodních společnostech„ z r. 1983.

Sociedad Limitada (S.L.) je společnost obvykle užívána pro místní obchod a musí mít splacený základní kapitál ve výši nejméně 1 milion španělských peset. Sociedad Anonima (S.A.) je určena pro větší objem podnikání a základní kapitál musí být ve výši nejméně 5 mil. peset.

Socidad Limitada neplatí žádné daně z příjmů, platí pouze poplatek vládě ve výši 100.000 španělských peset. Musí mít nejméně 2 společníky, přičemž jeden z nich musí mít andorské občanství a jeho podíl musí být nejméně 67% základního kapitálu. Cizinci mohou vlastnit nejvíce 33% a detaily o společnících jsou zaznamenány v místním obchodním rejstříku. Offshore společnost tedy může vlastnit max. 33% podíl, ale je zde možnost získat andorského občana, který je pouze nominálním společníkem za skutečného majitele.

Před samotnou registrací se nejprve zašle vládě společenská smlouva („rao social„) spolu s žádostí o inkorporaci („suplica„), poté vláda zkoumá zakladatele společnosti a okolnosti založení, zejména pokud je zakladatel cizinec. Základní kapitál musí být plně splaceno v okamžik zápisu do obchodního rejstříku. Částka musí být složena v andorské bance na zvláštním účtu „designated company incorporation type account„. Banka poté vystaví speciální potvrzení, určené notáři, odpovědnému za splnění formalit inkorporace. Po složení kapitálu trvá celý proces dva měsíce do zapsání společnosti, protože se pak žádá obec o povolení podnikat a nakonec se znovu žádá vláda o povolení zahájit provoz. Založení je jedno z nejnákladnějších, na poplatcích se platí cca 6.500,- USD. Jméno společnost musí končit přídomkem S.L., je doporučováno jméno znějící katalánsky, nejsou povoleny obecně znějící názvy.

Co se týká účetnictví, účetní knihy musí být uloženy v zapsaném sídle společnosti, ale není nutný audit nebo kontrola místními úřady.

Velmi zajímavé je právo trvalého pobytu dle „Zákona o povolení k pasivnímu pobytu„ z r. 1996, vzhledem k nulovým daním z příjmů. Tohoto práva je velmi těžké dosáhnout, je vydáváno pouze 200 povolení ročně a podmínky jsou následující: roční příjem nejméně 24.000 euro pro hlavu rodiny a 6.000 euro na každého rodinného příslušníka, dobrá pověst v předchozím bydlišti, zaplacené zdravotní a penzijní pojištění, zajištěné bydliště v zemi a kauce 24.000 euro složená na účet vlády. Držitel tohoto povolení nesmí v zemi pracovat ani podnikat.

Dle „U.S. Department of State International Narcotics Control Strategy Report March 1997„ zde nejsou prány špinavé peníze ve větší míře (priority low), země má silné zákony proti praní peněz, které je trestáno odnětím svobody. Přestože není členem EU, velmi úzce spolupracuje se španělskou a francouzskou policií, ale přesto jsou zde v jisté míře propírány peníze ze španělského obchodu s narkotiky. Země není uvedena na černém seznamu OECD. Vzhledem k přechodu Španělska na euro bylo koncem roku 2001 zaznamenáno značné množství španělských občanů, kteří převáželi částky kolem půl milionu Kč v použitých 10.000 pesetových bankovkách. Toto amatérští „pradláci peněz„ byly zjišťování fyzickou kontrolou na hranicích a bylo zjištěno, že se jedná v převážné míře o prostředky pocházející z drobných daňových úniků.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz