1. Korupce je, dle Davida Ondráčky, velmi široký fenomén. A stejně jako u ostatních fenoménů, i tady panují omyly. Zejména ten, že korupce se dotýká jen státní správy. Své kořeny má korupce silně zarostlé i v soukromém sektoru, ve vztazích „business to business“, v řadě obchodních vztahů. A právě proto je důležité reflektovat tento stav i v ustanovení zákonů a mezinárodních úmluv.
2. Korupce je módní téma, ale je zprofanovaná. Stále a bezesporu je ale tématem navýsost politickým. Může totiž přinést pád ministrů, vlád. A to jsou velmi silné dopady. David Ondráčka nezapomněl zdůraznit, že postačí velmi šikovně načasované obvinění z korupce, dobrý marketing a PR – a stín viny se velmi těžce smývá. 
3. Společnost, a zejména skeptičtí Češi, se naučila téma korupce banalizovat… 
4. Paradoxy. Čím více se o korupci mluví, tím více korupce je. A lidé se začínají chovat pod logikou „Vše je řízeno korupcí“. Důsledky jsou hmatatelné. (Například špatná pověst veřejných zakázek a zadavatelů vede k tomu, že se „slušní“ podnikatelé přestávají do soutěží hlásit. Ty se ve výsledku omezují – což brání otevřenosti)
5. Běžná agenda správních orgánů se zlepšila a stále existuje skupina lidí, kteří se s korupcí nikdy nesetkali. 
6. Kauza „Ivánku, kamaráde“ dokládá, jak těžké je korupci dokazovat. Státní instituce ve výsledku silně kulhají korupčníky, a to za jejich inovací ve vymýšlení nových způsobů zametání stop.

Diskuzní vlákno a fotografie z přednášky na: http://www.facebook.com/pages/epravocz/283971211615

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz