1 Současný stav de lege lata aneb co zatím platí

Je pravdou, že aktuálně je pro laickou veřejnost český sociální systém poměrně komplikovaný, nepřehledný a z toho důvodu složitý. Pokud nebudeme do sociálního systému zahrnovat dávky důchodového pojištění a nemocenského pojištění (což ve své podstatě jsou také sociální dávky), potom sociální systém vychází z následujících právních předpisů:

• zákon č. 117/1995 Sb. , o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o SSP“);
• zákon č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o „PHN“);
• zákon č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách;
• zákon č. 329/2011 Sb. , o poskytování dávek pro osoby se zdravotním postižením;
• zákon č. 588/2020 Sb. , o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů;
• zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti;
• zákon č. 359/1999 Sb. , o sociálně-právní ochraně dětí;
• zákon č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu (dále jen „zákon o ŽEM“).

Sociální systém je upraven v 8 zákonech, přičemž sociální dávky jsou upraveny v 7 z nich. Je to tím, že ačkoliv zákon o ŽEM obsahuje úpravu částek životního minima jednotlivce, životního minima společně posuzovaných osob, existenčního minima a definici započitatelných příjmů, neobsahuje úpravu žádné sociální dávky. Pro představu o roztříštěnosti právní úpravy sociálního systému: v 7 zákonech je upraveno 19 sociálních dávek.

Na základě zákona o SSP, jsou poskytovány tyto sociální dávky:

• přídavek na dítě,
• příspěvek na bydlení,
• porodné,
• rodičovský příspěvek,
• pohřebné.[3]

Reklama

Microsoft Copilot pro Office365 prakticky (online - živé vysílání) - 2.12.2024

2.12.2024 13:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Podle úpravy v zákoně o PHN, jsou poskytovány sociální dávky:

• příspěvek na živobytí,
• doplatek na bydlení,
• mimořádná okamžitá pomoc.[4]

Zákon č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách, obsahuje úpravu pouze jedné sociální dávky:

• příspěvek na péči.[5]

Zákonem č. 329/2011 Sb. , o poskytování dávek pro osoby se zdravotním postižením, byly zavedeny:

• příspěvek na mobilitu,
• příspěvek na zvláštní pomůcku.[6]

Relativně nový zákon č. 588/2020 Sb. , o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů, obsahuje úpravu jedné sociální dávky:

• náhradní výživné pro nezaopatřené dítě.[7]

Zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, obsahuje úpravu dvou sociálních dávek, a to:

• podpory v nezaměstnanosti,
• podpory při rekvalifikaci.[8]

Pěstounské dávky dle zákona č. 359/1999 Sb. , o sociálně-právní ochraně dětí, jsou rovněž součástí sociálního systému, jedná se o tyto sociální dávky:

• příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
• odměna pěstouna,
• příspěvek při převzetí dítěte,
• příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla,
• příspěvek při pěstounské péči.[9]

Dodejme, že sociální dávka mimořádné okamžité pomoci se dále dělí podle druhu výdaje, na který je uplatňována, např. úhrada nezbytného jednorázového výdaje, úhrada nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby, úhrada odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte.

Mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout i v případě, kdy osobě hrozí vážná újma na zdraví, o této sociální dávce již bylo samostatně pojednáno v jiném příspěvku.[10]

Na jedné ze svých tiskových konferencí týkající se avizované dávky státní sociální pomoci uvedl ministr práce a sociálních věcí, že: „budeme se zaměřovat na to, abychom opravdu významně zastavili zneužívání dávek“ a dále uvedl příklad, kdy klient vlastnící více nemovitostí může v současnosti žádat a za určitých podmínek získat nárok např. na příspěvek na bydlení. Je otázkou, zda je možné považovat pobírání sociální dávky na základě špatně nastaveného sociálního systému, umožňujícího získání nároku na sociální dávky majetným osobám, za zneužívání sociálních dávek. Touto otázkou „zneužívání dávek“ jsme se zabývali již v roce 2022 v příspěvku poukazující na možnost souběžného čerpání příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení, kde bylo popsáno, že stát již roky někomu náklady na bydlení „zaplatí 2x“.[11]

Složitost sociálního systému můžeme přiblížit na příkladu nezaměstnaného člověka. Pokud člověk přijde o zaměstnání a pravidelný příjem, zamíří pro pomoc na Úřad práce, kde se setká:

• s 1 zaměstnancem, který jej zaeviduje do evidence uchazečů o zaměstnání;
• s 1 zaměstnancem, který mu bude zprostředkovávat zaměstnání;
• s 1 zaměstnancem, který mu bude vyřizovat dávky státní sociální podpory;
• s 1 zaměstnancem, který mu bude vyřizovat dávky pomoci v hmotné nouzi.

Zdravý člověk se na Úřadě práce setká při řešení své životní situace se 4 různými zaměstnanci Úřadu práce. Je pravdou, že těmto 4 různým zaměstnancům Úřadu práce překládá zcela různé žádosti, k těmto žádostem je pak nutné doložit další různé doklady.

2 Je reforma sociálního systému potřebná?

Rozhodně ano. Již jen z popisu situace uvedeného výše je zřejmé, že právní úprava je roztříštěná, sociálních dávek je mnoho, prostor pro nadužívání sociálních dávek na bydlení existuje, tzv. obchod s chudobou je nepřímo podporován státem neřešením sociálního bydlení a mnohdy štědrým vyplácením sociálních dávek.[12]

Nejvhodnější by bylo přijmout jednu komplexní úpravu sociálních dávek, tedy vytvořit určitý sociální zákoník. Autoři připravované „největší reformy za posledních 30 let“ však takové ambice rozhodně nemají.

3 Srovnání některých aspektů staré a nové úpravy aneb revoluce se nekoná

Jedna věc jsou tiskové zprávy ministerstva práce a sociálních věcí, tiskové konference ministra práce a sociálních věcí a proslovy v Poslanecké sněmovně slibující obrovskou změnu v sociálních dávkách. Na základě těchto informací lze mít dojem, že nová dávka státní sociální pomoci bude řešením všech nedostatků současných sociálních dávek a k tomu ještě přinese i spoustu zlepšení. Ale bude tomu tak skutečně?

Není nic lepšího než srovnat relevantní právní úpravu sociálních dávek s nově navrhovanou právní úpravou dávky státní sociální pomoci.

Návrh zákona o dávce státní sociální pomoci[13]  (dále jen „návrh zákona o DSSP“) je dostupný v tzv. veřejné elektronické knihovně legislativního procesu. Zde je dostupný i návrh zákona[14], kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci. Dle změnového zákona má dojít ke změně v mnoha zákonech. Ovšem změny týkající se sociálních dávek se dotknou pouze těchto zákonů:

• zákon č. 117/1995 Sb. , o státní sociální podpoře;
• zákon č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi.

Z hlediska rozsahu dotčené právní úpravy nelze hovořit o revoluční změně v oblasti sociálních dávek. Navíc, když se změna týká pouze 4 sociálních dávek:

• příspěvek na živobytí,
• doplatek na bydlení,
• příspěvek na bydlení,
• přídavek na dítě.

3.1 Dávka státní sociální pomoci a soudobé sociální dávky

Podle návrhu zákona o DSSP bude dávku státní sociální pomoci tvořit několik složek. Jsou to složky: bydlení, živobytí, dítě, pracovní bonus. Dávka státní sociální pomoci bude tvořena 1 z těchto složek, nebo až všemi 4 složkami. Výše dávky státní sociální pomoci pak bude součtem výše jednotlivých složek. Stejně jako u současných sociálních dávek bude i správu nové dávky státní sociální pomoci vykonávat v prvním stupni Úřad práce.

Zjednodušeně lze říct, že složka bydlení je současný příspěvek na bydlení dle zákona o SSP a doplatek na bydlení dle zákona o PHN, složka živobytí je současný příspěvek na živobytí dle zákona o PHN, složka dítě je současný přídavek na dítě dle zákona o SSP a složka pracovní bonus je modifikace zvýhodněného započítávání příjmů v současném zákoně o PHN.

3.2 Kdo bude společně posuzován?

K dnešnímu dni je okruh osob, které jsou společně posuzovány, upraven ve 3 různých zákonech:

• v zákoně o SSP jsou společně posuzované osoby označeny jako rodina a je zde obsažena zcela kompletní úprava společného posuzování osob a také je v tomto zákoně stanoveno, co se rozumí nezaopatřeným dítětem;
• v zákoně o ŽEM jsou posuzované osoby označeny jako společně posuzované osoby, ale v tomto zákoně není upravena nezaopatřenost dítěte, která je pro účely zákona o ŽEM posuzována dle zákona o SSP;
• v zákoně o PHN není uvedena samostatná úprava společného posuzování osob, jako tomu je v zákoně o SSP a v zákoně o ŽEM, nýbrž pro účely zákona o PHN je využita úprava společného posuzování osob uvedená v zákoně o ŽEM. Zákon o PHN obsahuje několik speciálních ustanovení, na základě kterých je možné některé osoby z okruhu společně posuzovaných osob vyloučit.

Návrhem zákona o DSSP má být stanoveno jednotné určování okruhu společně posuzovaných osob, pro které je zvolen výraz Domácnost. Domácnost bude tvořena vždy členy domácnosti. Domácnost bude tvořena buď 1 členem, nebo více členy. Ovšem návrh zákona o DSSP neobsahuje úpravu nezaopatřeného dítěte, v této věci se bude i nadále využívat úprava nezaopatřeného dítěte v zákoně o SSP.

Oproti současné právní úpravě však v návrhu zákona o DSSP nejsou uvedeny zásadní změny.[15] Nadále budou společně posuzování např. manželé, partneři, rodiče a nezaopatřené děti, rodiče a nezletilé zaopatřené děti, nebo jiné osoby společně užívající byt a podílející se na úhradě nákladů.

3.3 Kdo bude oprávněn získat nárok na dávky?

Aby však osoby měly nárok na sociální dávku, nepostačuje pouze stanovit, s kým mají být případně posuzovány jejich sociální a majetkové poměry. Posuzované osoby musí zároveň být i osobami oprávněnými získat nárok na sociální dávku. Současná právní úprava v zákoně o SSP a v zákoně o PHN používá výraz okruh oprávněných osob. Návrh zákona o DSSP zavádí nový výraz, a to osobní rozsah pro nárok na dávku.

V praxi to znamená, že osoby náležící dnes do okruhu oprávněných osob mají při splnění dalších v aktuálně platných zákonech stanovených podmínek nárok na sociální dávky. Těmito osobami jsou nyní např. státní občané České republiky, kteří mají bydliště v České republice, což je největší skupina žadatelů o sociální dávky a příjemců těchto dávek. V návrhu zákona o DSSP nejsou oproti soudobému stavu žádné zásadní změny.

3.4 Posuzování příjmů

Posuzování příjmů rozhodných pro posouzení nároku na sociální dávky je v současnosti stanoveno odlišně v zákoně o SSP od úpravy v zákoně o PHN. Zatímco dle zákona o SSP se dnes za příjem považuje tzv. čistý příjem, tedy např. mzda nebo plat po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy.

Mzda nebo plat se za příjem v tzv. čistém považuje za rozhodný příjem i dle zákona o PHN, ale s jedním rozdílem. Mzda nebo plat se za příjem považují pouze v rozsahu 70 % těchto příjmů.

Návrh zákona o DSSP používá stejný způsob posouzení příjmů jako zákon o SSP. V návrhu zákona o DSSP není využito zvýhodněného započtení příjmu v určitém rozsahu, jako je tomu v zákoně o PHN.

Zvýhodněné započtení příjmů v současném zákoně o PHN v návrhu zákona o DSSP není, protože tato bonifikace je v návrhu zákona o DSSP nahrazena složkou pracovní bonus.

4 Revoluční změny nebo jen Ctrl+C a Ctrl+V?

První revoluční změnou má být sloučení dvou sociálních dávek na bydlení do jedné. Ale bude to provedeno nešťastně, se zaměřením na plošnost a jednoduchost. Slibovaná adresnost a individuálnost zmizela někde cestou.

Druhou revoluční změnou má být individuální sociální práce s příjemci dávek, což by ostatně mělo probíhat již dle současné právní úpravy, ale v praxi je to tak, že zaměstnanci Úřadu práce na nějakou skutečnou sociální práci se svými klienty moc času nemají. Revoluční změna přichází v tom, že tento systém bude přejmenován a zanesen do nové právní úpravy.

Třetí revoluční změnou má být využití institutu veřejné služby. Veřejná služba je již několik let v zákoně o PHN, ale nedošlo k plnému využití tohoto nástroje, protože počet organizátorů veřejné služby a počty jimi zřízených míst nejsou dostatečné.

Čtvrtá změna spočívá údajně v tom, že na sociální dávky nebudou mít nárok lidé, kteří mají majetky nebo jsou movití.

Pátou a nejvíce zmiňovanou změnou má být to, že sociální dávky nebudou pobírat ti, kteří jsou zdraví a nepracují, jak několikrát uvedl i ministr práce a sociálních věcí.[16]

V dalších částech příspěvku se podíváme, jak je to s těmi nejzásadnějšími změnami a zjistíme, že nic tak zásadního se vlastně vůbec nemění. Spíše to vypadá na použití klávesových zkratek a malé změny v kopírovaném textu. Že by se autoři návrhu zákona o DSSP obávali nařčení z plagiátorství? Kdo ví.

4.1 Revoluční (ne)změna – sloučení sociálních dávek na bydlení

Současný příspěvek na bydlení dle zákona o SSP je poskytován čtvrtletně, započitatelné náklady na bydlení jsou srovnávány s tabulkovými tzv. normativními náklady na bydlení. Tato sociální dávka je díky tomu jednoduchá na výpočet. Nevýhodou normativních nákladů na bydlení je, že jsou stanoveny od stolu, plošně pro celé území České republiky. Je docela nelogické používat nějaký normativ pro příspěvky na náklady na bydlení, když nájemné není nijak normováno. Jiné nájemné se platí v Praze, jiné v Olomouci a jiné v Chomoutově.

Přesnější stanovení započitatelných nákladů na bydlení je v současnosti upraveno v rámci doplatku na bydlení v zákoně o PHN. Zde jsou všechny náklady na bydlení (až na výjimky) započteny do výše, která je v místě obvyklá. Právě tento systém umožňuje, aby sociální dávka více odpovídala místním poměrům.

Jak je tomu v návrhu zákona o DSSP? Prostory, na které bude možné čerpat sociální dávku jsou okopírované ze zákona o PHN a způsob stanovení započitatelných nákladů je zase okopírován ze zákona o SSP. Stát bude i nadále využívat normativní náklady na bydlení, ale revoluční změna přichází v tom, že se to bude nazývat normativní nájem nebo vlastnický paušál. Ovšem proklamovaná větší adresnost dávek za pomoci normativů dosažena nebude.

4.2 Revoluční (ne)změna – individuální sociální práce s příjemci dávek

Dle současného zákona o PHN zaměstnanci Úřadu práce, kteří jsou zařazení jako sociální pracovníci, mají s příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi, kteří je pobírají déle než 3 měsíce, dohodnout postup řešení životní situace těchto příjemců dávek. Dále mají tito sociální pracovníci o příjemcích dávek pobírajících dávky pomoci v hmotné nouze déle než 3 měsíce shromažďovat údaje a analyzovat je a spolupracovat s poskytovateli sociálních služeb na řešení životní situace příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi.

Jak bylo zmíněno výše, v praxi je výkon sociální práce s klienty pobírajícím dávky pomoci v hmotné nouzi minimální, příčinou je malý časový prostor zaměstnanců Úřadu práce, zkrátka nedostatek zaměstnanců. Osoby v hmotné nouzi tak využívají pomoci poskytovatelů sociálních služeb a v určité míře i sociálních pracovníků příslušných obecních úřadů. Nevýhodou současného stavu je, že pomoc osobám není standardně poskytována koordinovaně.

Tento systém je v podstatě bez změny přenesen do návrhu zákona o DSSP. Největší změnou je vymyšlení názvu, nově se bude jednat o podpůrný plán. Podpůrný plán má být vypracován nejpozději do 3 měsíců od přiznání dávky státní sociální pomoci a jeho vyhodnocení má probíhat každé 3 měsíce. Malou změnou je, že pokud bude mít osoba vypracován individuální akční plán v rámci zprostředkování zaměstnání Úřadem práce, tak tento individuální akční plán bude de facto součástí podpůrného plánu. Co naplat, že většina dnešních individuálních akčních plánů nejsou pro uchazeče o zaměstnání žádným přínosem, neboť obsahují v nejlepším případě nejvýše účast na rekvalifikaci, jinak slouží spíše k vyřazení uchazeče o zaměstnání nebo k jeho odrazení v dalším setrvání v evidenci.

Návrh zákona o DSSP tak přebírá současnou teoreticky dobrou právní úpravu ze zákona o PHN, která v praxi moc nefunguje a obohatil ji o další součást v podobě nepřínosných individuálních akčních plánů.

4.3 Revoluční (ne)změna – veřejná služba

Současný zákon o PHN obsahuje úpravu veřejné služby v § 18a. Úřady práce již několik let běžně svým klientům pobírajícím dávky pomoci v hmotné nouzi déle než 6 měsíců nabízí možnost výkonu veřejné služby. Výkonem veřejné služby v rozsahu aspoň 20 hodin měsíčně dojde k navýšení částky živobytí na částku životního minima a výkonem veřejné služby v rozsahu aspoň 30 hodin měsíčně dojde k navýšení částky živobytí nad částku životního minima. Od výše částky životního minima se odvíjí výše příspěvku na živobytí. Jedinou nevýhodou je, že počet míst, na které může Úřad práce umístit své klienty není tak velký, aby veřejnou službu mohli vykonávat všichni ti, kteří pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi déle než 6 měsíců.[17]

Návrh zákona o DSSP obsahuje úpravu, dle které se navýší složka živobytí, pokud osoba vykoná veřejnou službu alespoň v rozsahu 30 hodin měsíčně. V čem bude ta zásadní změna? Netušíme.

4.4 Revoluční (ne)změna – majetkové poměry

V prezentaci dávky státní sociální pomoci je uvedeno, že: „kdo má majetek a zatajené příjmy, nebude čerpat dávky“.[18]

Nárok na dávku státní sociální pomoci bude mít, při splnění ostatních podmínek, osoba posuzovaná samostatně, která:

• vlastní nemovitost k bydlení, kterou užívá k bydlení;
• vlastní ještě 1 další nemovitost k bydlení, kterou neužívá;
• vlastní 1 automobil;
• vlastní nejvýše 200 000 Kč (stavební spoření není do limitu zahrnuto).[19]

Takže osoba s vlastním bytem, osobním automobilem, s 200 000 Kč na bankovním účtu a uzavřeným stavebním spořením bez práce, vedená jako uchazeč o zaměstnání, bude mít nárok na sociální dávku.

Zde je nutno dodat, že podle dnešní právní úpravy v zákoně o PHN, pokud bude jednotlivec žádat o dávku pomoci v hmotné nouzi a bude mít na bankovním účtu 200 000 Kč a vlastnit osobní automobil, bude vyzván k tomu, aby si zvýšil příjem vlastním přičiněním, a to např. právě prodejem nebo jiným využitím osobního automobilu. O možnosti využít pro zajištění svých životních potřeb částku 200 000 Kč ani nemluvě. V současnosti by dotyčný nárok na sociální dávky pomoci v hmotné nouzi neměl, mohl by čerpat příspěvek na bydlení dle zákona o SSP. Takže nejde o žádné zpřísnění, jak nám tu politici tvrdí.

4.5 Revoluční (ne)změna – kdo nepracuje, ať nejí

To nejlepší nakonec – proto se páté nejvíce zmiňované a údajně zásadní změně budeme věnovat právě až jako poslední.

„Připravujeme celou reformu dávkového systému. Když to řeknu v jedné větě: Kdo může pracovat a nepracuje, ať nejí. To okřídlené a po staletí známé biblické rčení plánuji naplnit v praxi těmito kroky,“[20] Tohle vyjádření je opravdu způsobilé vyvolat ve veřejnosti očekávání, že opravdu nastane skutečná změna. Kdo se nebude snažit zvýšit si příjem vlastním přičiněním, ten nebude pobírat sociální dávky. Ale kdepak… tak „horké“ to opět není.

Nutno připomenout, že tohle už tady jednou bylo. Při jedné z mnoha novel zákona o PHN, kdy došlo ke změně zákona o PHN v tom smyslu, že těm osobám, které pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi déle než 6 měsíců, je snížena částka živobytí z částky rovnající se životnímu minimu na částku existenčního minima. Snížení částky živobytí po 6 měsících pobírání dávek pomoci v hmotné nouzi se však nevztahuje na ty, kteří jsou výdělečně činní alespoň v rozsahu 20 hodin měsíčně.

Návrh zákona o DSSP obsahuje opravdu „zásadní“ změnu. Příjemce dávky státní sociální pomoci bude považován za tzv. pracovně aktivního, když bude v pracovním nebo obdobném vztahu, kdy odpracuje měsíčně 30 hodin. Revoluce spočívá v navýšení počtu odpracovaných hodin z 20 na 30, což jsou celé 2,5 hodiny týdně navíc. A co je ještě lepší, tak za pracovně aktivního bude považován i ten příjemce sociální dávky, který bude veden jako uchazeč o zaměstnání.

Pokud tedy stačí být veden jako uchazeč o zaměstnání, aby osoba byla posouzena jako pracovně aktivní, tak potom nám není známo, jak je tím dosaženo onoho „kdo nepracuje, ať nejí“, jak je hlásáno do světa na všech tiskových konferencích ohledně dávky státní sociální pomoci.

5 Závěr

V tomto příspěvku jsme si nekladli za cíl provést kompletní komparací relevantní právní úpravy sociálních dávek s navrhovanou úpravou dávky státní sociální pomoci. Našim cílem bylo pouze poukázat na to, že silná tvrzení o největší změně za posledních 30 let, o revoluční změně, o naplnění hesla „kdo nepracuje, ať nejí“ jsou jen prázdnými výroky, že k žádné zásadní změně v sociálních dávkách nedochází. Ve své podstatě vše zůstává stejné: okruh oprávněných osob, způsob stanovení společně posuzovaných osob, započitatelné příjmy, veřejná služba apod. Osoby sice podají jednu žádost o dávku a přijde jim jedna částka, ale zaměstnanci Úřadu práce budou stále procesně vyhodnocovat 4 sociální dávky.

Jde tedy o skutečnou a zásadní „reVIZI“? Ne. Jde pouze o RECYKLACI současných dávek do jedné. Jedinou zásadní změnou je pouze to, že namísto 4 žádostí bude stačit pouze 1 žádost.

Věřit tomu, že se jedná o revoluční a zásadní změnu mohou pouze buď politici, nebo naprostí laici, protože jak říká jeden známý psychiatr: „Kde začíná politika, tam končí odbornost.“

Bc. Lukáš Polách