DIVADELNÍ PŘESAHY – hranice teatrálnosti vystupování advokátů před soudem a divadelní inspirace na závěr
Zástupce protistrany hlasitě zakřičí Stop! Rychlým krokem míří do středu místnosti, přeskakuje roh stolu a dostává se mezi soudkyni a svědecký pultík. Jako zosobnění Sochy svobody svírá ve vztyčené ruce nikoli pochodeň ale jakýsi dokument. Mého klienta si ostře změří pohledem, načež se pomalu otáčí k soudu. „Vážený soude“, zadeklamuje, „žalobce lže…LŽE…a tady je důkaz. Lže o této věci, jako lže o všem ostatním!“ S pocitem, že zlikvidoval kredibilitu všeho, co jsme v řízení tvrdili a prokazovali, pak advokát pokládá předmět doličný oběma rukama jako svatou relikvii soudu na stůl. Poté si krátce a ostře změří také mě a pomalým krokem odchází na své místo.
Soudkyně rychle prolétne očima dokument, potichu (ale velice slyšitelně) poznamená: „Není třeba tady z toho dělat kovbojku.“ Poté nevzrušeně pokračuje ve výslechu. Tohle není začátek nového nekonečného seriálu z právnického prostředí, ale realita českých soudních síní.
Nechci zde svého ctěného kolegovu v nejmenším hanit. Jeho zapálení pro věc, byť jeho dopad v tomto konkrétním řízení byl velice malý, ve mně naopak zanechalo hlubokou stopu. Byť jsem sama spíše příznivcem deeskalace konfliktů a umírněně prezentovaných faktů, jeho vystoupení mi opět připomnělo, že v některých případech je určitá zaujatost a emotivní přednes advokáta bezpochyby na místě. Zvláště pak mluvím o řízeních, v nichž jde více o vyšší ideu spravedlnosti než o správný výpočet úroku z prodlení. Nemluvím jen o opravdu „silných“ kauzách znásilnění, domácího násilí, týrání zvířat nebo šikany v zaměstnání. I „obyčejnější“ případy jako například lichevní smlouvy, náhrada škody, vypořádání SJM, výpověď z nájmu a řada dalších mohou mít silný náboj (ne)spravedlnosti, který by měl advokát smysluplně akcentovat.
Evropský soud pro lidská práva má dokonce v této souvislosti za to, že „advokáti mají právo na určitou míru přehánění nebo provokace, pokud to slouží obhajobě jejich klienta“. [1] Také další evropská judikatura má za to, že sankce za nemístné projevy advokáta by měla následovat pouze po urážkách soudu vulgární povahy, a to pouze za předpokladu, že „nebyly vyprovokovány stejným předcházejícím chováním soudu“[2] Judikatura Ústavního soudu ČR velí postihovat advokáty pouze za jednání, které je „hrubě urážlivé“[3].
Rozehnal ve svém díle Strategie civilního procesu přiléhavě píše, že „horlivost advokáta je kompatibilní s etikou a je nejvyšším projevem jeho profesionality“[4]. Etický kodex advokacie pouze uvádí, že advokát, který zastupuje nebo se účastní projednávání věci u soudu nebo tribunálu je povinen s veškerou úctou a zdvořilostí vůči soudu hájit zájmy klienta čestně a beze strachu, bez ohledu na své vlastní zájmy. Míra průbojnosti, patosu a jisté teatrálnosti je tedy za dodržení výše uvedeného vlastně na nás, advokátech.
Pro ty z Vás, kteří tedy stejně jako já hledají inspiraci, jak zakomponovat do svého soudního projevu více dramatu (či dokonce v duchu judikatury ESLP více provokace), mám na závěr několik doporučení na provokativní divadelní představení se silným právním akcentem.
V pražském Švandovo divadle exceluje Marie Štípková v inscenaci Na první pohled v roli advokátky, která obhajuje oběti znásilnění. Drama o hledání spravedlnosti v soudním systému, které se zamýšlí nad taktikou a technikou kladení otázek, jež vedou k ospravedlnění mužů nařčených ze znásilnění, je českou premiérou světově proslulého monodramatu od Suzie Miller, australské právničky a oceňované dramatičky.
Další dvě díla pocházejí z pera Barbary Herz, české divadelní režisérky dokumentárního divadla, která za svůj boj za práva nejen žen obdržela několik ocenění. V pražském divadle Rubín se hraje její Istanbulská úmluva, která pojednává o textu a zejména smyslu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, jejíž ratifikaci naši zákonodárci v lednu 2024 velice těsnou většinou odmítli.
V olomouckém divadle Na cucky se pak můžete podívat na její Tanec dervišů, v němž Veronika Lazorčáková, držitelka Thálie, v barvitém a velice muzikálním díle vypráví mediálně známý příběh Dušana Dvořáka, adiktologa a aktivisty, který upřednostnil pomoc svým pacientům před vlastním bezpečím, když využíval pro jejich léčbu extrakty z marihuany. Pan Dvořák se po uvedení hry dostal na svobodu, kde se snaží pomáhat svým bývalým spoluvězňům.
Posledním dílem mého čistě subjektivního výběru právních dramat je interaktivní hra Teror, moderní inscenace německého trestního obhájce Ferdinanda von Schiracha. Publikum se stává porotou, která nakonec rozhodne o tom, zda pilot letadla měl právo zabít 164 lidí, aby (možná) ochránil dalších 70.000 obětí. Hru přináší několik divadel v České republice a řada zahraničních. Vznikly k ní i webové stránky[5], na nichž je možné sledovat, jaký mají lidé z celého světa názor na výsledek procesu. Není to v žádném případě jednoznačné. Zde také uvidíte, která divadla drama aktuálně uvádějí.
Přeji všem svým kolegům příjemné kulturní zážitky a těším se na setkání na půdě nejen soudní ale i té divadelní.
Mgr. Jana Štěpničková Strachová,
advokátka
Valíček & Valíčková, advokátní kancelář
Kanceláře Brno: Nám. Svobody 18, Brno
Kancelář Praha: The Flow Building, Václavské nám. 47, Praha
Kancelář Vyškov: Dukelská 12, Vyškov
Kancelář Ivančice: Petra Bezruče 2, Ivančice
[1] Steur proti Nizozemsku (2003), Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Steur proti Nizozemsku (stížnost č. 39657/98)
[2] KOSAŘ, D. Kobenter proti Rakousku: Přípustná míra kritiky soudcovského stavu. Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, Praha: ASPI, 2007, X, č. 1, s. 32–41. ISSN 1212-2211
[3] Viz např. Nález (ÚS) Ústavní soud - senát ze dne 19.01.2016 sp. zn. I. ÚS 750/15 – 1, ISSN 2336-517X
[4] ROZEHNAL, Aleš, Strategie civilního procesu, 2018, 2. rozšířené vydání, ISBN 978-80-7380-713-9, str. 11
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz