Zákon č. 137/2006 Sb. , o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ), ukládá ve svém ustanovení § 114 odst. 4 navrhovateli, který podává návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, povinnost doručit stejnopis tohoto návrhu zadavateli do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel nevyhověl předchozím námitkám navrhovatele.

Navrhovatel tak musí zajistit doručení svého návrhu v zákonné lhůtě nejen příslušnému správnímu orgánu (v tomto případě ÚOHS), ale také zadavateli.

ÚOHS v citovaných rozhodnutích k otázce doručení stejnopisu návrhu zadavateli s odkazem na § 114 odst. 4 zákona a § 17 zákona č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v platném znění (ZEÚ) uvedl, že úkony zadavatele v zadávacím řízení mají soukromoprávní povahu a zadavatel ve vztahu k dodavateli v zadávacím řízení vystupuje jako subjekt soukromého práva. Oba subjekty tak dle těchto rozhodnutí mají při uzavírání smlouvy rovné postavení, což se vztahuje i na doručování písemností podle ZVZ.

Důsledkem výše uvedeného závěru o soukromoprávní povaze doručování v rámci zadávacího řízení dle ZVZ je, že písemnost je doručena okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k této písemnosti. Pro konkrétní představu – v jednom z projednávaných případů (R227/2011) došlo k doručení stejnopisu návrhu zadavateli podle § 114 odst. 4 zákona (stejnopis byl do datové schránky zadavatele dodán dne 14. 3. 2011 v 17:20:40), a osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k této písemnost se do datové schránky přihlásila dne 15. 3. 2011. Stejnopis návrhu tak byl považován za doručený až dne 15. 3. 2011 a navrhovatel tak zmeškal zákonnou desetidenní lhůtu.

Se závěrem ÚOHS ohledně soukromoprávní povahy jednotlivých úkonů zadavatele a rovného postavení obou subjektů lze jednoznačně souhlasit. V minulosti se však k této otázce vyskytovaly protichůdné názory. Například dřívější výklad Ministerstva pro místní rozvoj byl v otázce povahy komunikace prostřednictvím ISDS v rámci zadávacích řízení opačný a dokonce připouštěl i doručení fikcí. Dle mého mínění však byl výklad Ministerstva pro místní rozvoj neudržitelný[1] a od roku 2011 jsou už výklady Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva vnitra k doručování prostřednictvím ISDS shodné. 

Závěry uvedené v rozhodnutích ÚOHS jsou rovněž principiálně v souladu s výkladem ZEÚ obsaženým v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 28/2010-79 ze dne 15. 7. 2010, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud je orgán veřejné moci jedním z účastníků řízení, musí být v rovném postavení s ostatními účastníky řízení, cit.:

„Ustanovení § 18 zákona č. 300/2008 Sb. mezi skupiny osob, které činí úkony vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky, zahrnuje pouze fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby, tedy nikoliv jiné orgány veřejné moci vystupující v určitém vztahu v jiném postavení, nežli vrchnostenský úřad. Vzájemné doručování mezi orgány veřejné moci prostřednictvím datové schránky předpokládá § 17 zákona č. 300/2008 Sb. Je-li však orgán veřejné moci jedním z účastníků řízení, musí být v souladu se zásadou rovnosti účastníků soudního řízení v rovném postavení s ostatními účastníky (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Je tedy zcela nepřípustné, aby při posuzování zachování lhůty stanovené soudním řádem správním platila pro účastníky odlišná pravidla.“

Uplatnění shora uvedených závěrů v praxi znamená, že pokud navrhovatel zvolí pro odeslání svého návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele datovou schránku, dostává se v komunikaci s ÚOHS a zadavatelem do dvou rozdílných režimů. Důsledkem toho může být skutečnost, že lhůta pro doručení návrhu zadavateli fakticky skončí dříve než lhůta pro doručení návrhu ÚOHS.

Mnohým navrhovatelům se může zdát absurdní, že by při podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele měli brát ohled i na předpokládanou pracovní dobu příslušného zadavatele, proti jehož úkonu směřuje návrh na přezkum. Tuto skutečnost si mnozí navrhovatelé neuvědomují a spoléhají na to, že svůj návrh prostě odešlou datovou schránkou do půlnoci posledního dne s tím, že okamžiky odeslání, dodání a doručení datové zprávy se u orgánů veřejné moci v podstatě shodují. Takový postup při doručení návrhu na přezkum je však možný pouze vůči ÚOHS jakožto orgánu veřejné moci, nikoliv vůči zadavateli, byť by byl také orgánem veřejné moci.

Veškeré shora popsané nejasnosti bohužel způsobuje samotné znění ZEÚ, jehož předkladatelé podle všeho nikdy nepředpokládali, že by se ISDS mohl využívat pro soukromoprávní komunikaci. Jednoznačnosti nepřidal ani dodatečně a velmi nekoncepčně zavedený § 18a, který umožňuje vzájemnou komunikaci fyzických a právnických osob mezi sebou za úplatu, avšak ani toto ustanovení nijak nezohlednilo skutečnost, že i orgány veřejné moci jsou z hlediska soukromého práva právnickými osobami.

Mgr. Ondřej Chmela,
právník

Ambruz & Dark/Deloitte Legal 
                              
Karolinská 654/2
186 00  Praha 8

Tel.: + 420 246 042 100
Fax:  + 420 246 042 030
e-mail: info@ambruzdark.com

--------------------------------------------------------------------------------
[1] K použití datových schránek v soukromoprávní komunikaci a fungování datových schránek orgánů veřejné moci v soukromoprávních vztazích, dostupné na www.epravo.cz, k dispozici >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz