Na Ústavní soud se ústavní stížností obrátil povinný, jehož starobní důchod byl postižen exekucí srážkami a byla ponechávána jen nepostižitelná základní částka dle § 277 o. s. ř. ve výši 10 854 Kč. Tyto nepostižitelné částky byly zasílány na bankovní účet povinného a jednalo se o jediné částky, které byly na zmíněný účet zasílány. Povinný podal soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce, co do částky 43 416 Kč (4 x 10 854), která byla zabavena v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Uvedená částka představovala zbylou část starobního důchodu povinného, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v této exekuci. Oprávněný s návrhem povinného nesouhlasil a soudní exekutor tak návrh povinného postoupil exekučnímu soudu k rozhodnutí. Okresní soud návrh na částečné zastavení exekuce zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Oba soudy se shodly na závěru, že prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají tzv. vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou. Pokud je bankovní účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu a nedochází tak k obcházení zákona.

V předmětné věci nebylo sporu o tom, že na exekucí postižený účet stěžovatele docházely výlučně dávky důchodového zabezpečení krácené do výše nezabavitelné části důchodu. Šlo tudíž o příjem, sloužící k úhradě životních potřeb stěžovatele, případně jeho blízkých. Ústavní soud tak i s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 2 Afs 80/2011-60 dospěl k závěru, že dávky důchodového zabezpečení představují také pro vedení exekuce podle § 303 a násl. o. s. ř. příjem, chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Shora zmíněný názor nalézacího i odvolacího soudu označil za přepjatý formalismus nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky dle ustanovení § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř.

Nesprávným právním hodnocením povahy částek zasílaných Českou správou sociálního zabezpečení na exekucí dotčený účet stěžovatele jako nezabavitelná část důchodu, tak došlo současně i k zásahu do základního práva na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 Listiny, resp. na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Proto Ústavní soud napadená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu zrušil.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 121/16 ze dne 20. 10. 2016 je dostupný zde.


JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz