Exekuce o výchově nezletilých dětí a styku s nimi je vedle exekuce k vymožení peněžité pohledávky a exekuce k vymožení nepeněžitého plnění jedním ze základních druhů exekučního řízení. Vzhledem k povaze právních vztahů upravovaných tímto institutem je tento druh charakterizován určitými odlišnostmi. Poslední novela občanského soudního řádu výrazně zasáhla do úpravy i tohoto druhu exekuce a výrazně tak přispěla k vylepšení dosavadní neuspokojivé právní úpravy.

Důvod pro jisté odlišnosti tohoto druhu exekuce je dán zejména jeho předmětem tj. nezletilými dětmi a všemi, kdo nesplnili uloženou povinnost a také faktem, že v tomto druhu exekučního řízení se zpravidla výslovně neukládá nikomu povinnost něco plnit, ale určuje se, kdo má právo nezletilého vychovávat a kdo se s ním stýkat. Také samotný výkon rozhodnutí probíhá způsobem, který bere na zřetel potřeby nezletilého dítěte.

Na exekuci o výchově nezletilých dětí se nepoužije obecných ustanovení o výkonu rozhodnutí (§ 252 až 269 občanského soudního řádu). Úpravu tohoto druhu exekuce nalezneme v §§ 272 – 273a občanského soudního řádu. Jde o řízení nesporné, které může být zahájeno i bez návrhu. Zvláštností je preventivní činnost soudu, která spočívá v možnosti soudu ještě před nařízením výkonem rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu vyzvat toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil.

Soud zároveň tuto osobu poučí o následcích neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Soudu se v této situaci také dává možnost uvážit, zda požádá příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění rozhodnutí. Soud však nemá povinnost žádat, je-li nepochybné, že povinný nehodlá rozhodnutí dobrovolně plnit, a kdy se podání žádosti jeví jen jako průtah v nuceném splnění povinnosti. Pokud zůstane výzva k dobrovolnému plnění bezvýsledná, pak je soud oprávněn nařídit výkon rozhodnutí a to buď ukládáním pokut tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte (výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit i opětovně, jednotlivé pokuty však nesmějí přesahovat 50 000 Kč a připadají státu) nebo reálným vynucením povinnosti a to tak, že nařídí odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. K nařízení výkonu rozhodnutím reálným vynucením povinnosti může soud přistoupit i bez předchozí výzvy, a to v případě
je-li nepochybné, že výzva nemůže vést povinného ke splnění povinnosti.
Provádí-li se výkon rozhodnutí odnětím dítěte, výslovně se v zájmu úspěšného provedení výkonu stanoví, že ten, kdo provádí výkon, je oprávněn učinit prohlídku (za účelem
zjištění, zda tam dítě je) bytu a jiných místností povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že je v nich dítě drženo, a že za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a jiné místnosti povinného nebo jiné osoby. Příslušný k výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku
s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte je soud v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz