Finanční zajištění je relativně nový, avšak významný zajišťovací instrument, který přinesl do české právní úpravy první náznaky posilování postavení věřitele – příjemce zajištění – včetně například zlomového zavedení možnosti užití tzv. propadné zástavy. Neopominutelným aspektem finančního zajištění je rovněž automatické užití příslušných ustanovení upravujících tento institut (nedojde li k jejich explicitnímu vyloučení) jsou li splněny zákonem stanovené podmínky. Fakticky tak spadá pod režim finančního zajištění každé zajištění pomocí zástavního práva či zajišťovacího převodu práva, jsou li předmětem zajištění peněžní prostředky či investiční nástroje nebo i práva s nimi související, je li jednou ze stran příslušného ujednání některý ze zákonem stanovených kvalifikovaných subjektů (např. banka, obchodník s cennými papíry, nebo pojišťovna) a je li zajišťována pohledávka jejímž předmětem jsou výlučně peněžní prostředky, finanční nástroje či práva a pohledávky s nimi související (pohledávka finančního charakteru).

K výše jmenovaným zástavám ve formě peněžních prostředků a investičních nástrojů, přibudou v důsledku Směrnice pohledávky z úvěru jako nový způsobilý předmět zajištění. Právě v českém právním prostředí, kde je finanční zajištění využíváno – když sporadicky – především v bankovním sektoru, představuje tato změna významný posun v možnostech poskytování tohoto druhu zajištění.

Směrnice pokračuje v duchu minimalizace formálních požadavků na zřízení i uplatnění nároků z finančního zajištění směrnic předchozích a nadále tedy umožňuje, v případě rozhodné skutečnosti, například přivlastnění či prodej poskytnutého finančního kolaterálu (zástavy) bez nutnosti předchozího upozornění poskytovatele zajištění (dlužníka), schválení soudem nebo uskutečnění obvyklým prodejem skrze veřejnou dražbu.

Novinkou, ve vztahu k užití pohledávek z úvěrů, je explicitní vyloučení povinnosti informovat dlužníka z této pohledávky o jejím poskytnutí jakožto kolaterálu v režimu finančního zajištění, dále pak stanovení výjimky z úpravy směrnice o spotřebitelských službách, které umožní dlužníkům v úvěrových vztazích se platně vzdát svých práv na započtení vůči věřiteli z příslušné pohledávky (i vůči osobě, na kterou je tato pohledávka převedena jako finanční kolaterál) a svých práv vyplývajících z úpravy bankovního tajemství, která by užití příslušné pohledávky jakožto kolaterálu znemožňovala. Cílem dvou výše jmenovaných výjimek je evidentně umožnit maximální flexibilitu v převoditelnosti, ale i v dalším užití úvěrové pohledávky v rámci úpravy finančního zajištění. Směrnice tak reaguje na doporučení Evropské centrální banky adresované Komisi v srpnu minulého roku.

Směrnice sice umožňuje členským státům, aby z její působnosti vnitrostátní úpravou vyňali pohledávky z úvěrů, kde jsou v postavení dlužníka spotřebitelé nebo malé a střední podniky, je však otázkou nakolik český zákonodárce této možnosti využije. Stejně tak je otázkou, kdy zákonodárce přistoupí k příslušné novelizaci a zda k tomu dojde, po zkušenostech s laxním přístupem vůči směrnici, která finanční zajištění do české úpravy zaváděla, do předepsaného data 30. prosince 2010.

Filip Čabart

WEINHOLD LEGAL, v. o. s.

Charles Square Center
Karlovo náměstí 10
120 00 Praha 2
Česká republika

Tel: +420 225 335 333               
Fax: +420 225 335 444
E-mail: wl@weinholdlegal.com

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz