Není tomu tak dávno, co mobilní telefon spolu s mnoha dalšími drobnostmi, které dnes považujeme za samozřejmost, byl součástí jen těch nejodvážnějších vizí přetechnizované budoucnosti. Proto také právě právní problematika související s moderními a dynamicky se vyvíjejícími technologiemi mnohdy odhalí místa právních norem, která před nedávnem ještě plně pokrývala celou danou oblast, dnes však zejí mezerami a nebo naopak nabízejí nejednoznačný výklad.

Zatímco elektronická zařízení používaná před léty využívala jen základní elektronické součástky, dnes jsou ve stále větší míře nasazovány obvody podobné plnohodnotné výpočetní technice a to je také případ mobilních telefonů. Každý moderní mobilní telefon obsahuje ve svých útrobách paměť, ve které je zaznamenán jeho provozní program (firmware). Běžný uživatel si tuto skutečnost nemusí vůbec uvědomit a přitom dokáže zapnutím přístroje tento program spustit a v okamžiku vypnutí zastavit.

Co je to tedy firmware? Jedná se o posloupnost instrukcí, kterými se příslušné elektronické zařízení, v našem případě mobilní telefon, po uvedení do provozu řídí. Firmware je nahrán do paměti již ve výrobním závodu a je nedílnou součástí takového zařízení. V mnohých případech ho lze nahradit novějším firmwarem, ale tato procedura je netriviální a většinou se jedná o činnost vyhrazenou odbornému servisu. Jak se liší firmware od počítačového programu? Především tím, že není určen pro počítače, ale pro zařízení, která nejsou primárně určena ke spouštění programů.

Právní řád naší země pojem firmware ve svých ustanoveních neuvádí a ani jej nedefinuje pod jiným názvem. Firmware je nejblíže pojmu "počítačový program". Práva vztahující se k počítačovým programům jsou zahrnuta do působnosti autorského zákona (zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů 121/2000 Sb. - pokud nebude uvedeno dále jinak, budu hovořit o ustanoveních tohoto zákona. ). Můžeme firmware posuzovat podle ustanovení o počítačových programech?

Vzhledem k tomu, že nemáme v naší zemi legální definici pojmu "počítačový program" bude nutné ji hledat jinde a to především ve významu uvedeného slovního spojení. Program je posloupnost instrukcí, které dokáže dané zařízení vykonat a to buď přímo, nebo v součinnosti s jiným programem. Tyto předpoklady splňuje také firmware. Jinak tomu je, pokud přihlédneme k pojmu "počítačový", neboť ten blíže specifikuje zmiňované zařízení. Co je to vlastně počítač? Lze mobilní telefon považovat za počítač? Odpovědi na tyto otázky by mohly být samostatnou prací, neboť na ně v současnosti nelze jednoznačně odpovědět a judikatura zasahující přímo do této oblasti je nulová. Je možné tvrdit, že počítač je zařízení určené k vykonávání programů, tedy jeho znakem je jistá univerzálnost. Mobilní telefon je naopak zařízení jednoúčelové - umožňuje jednotlivcům využívat služeb příslušné mobilní sítě. Jistě je možné argumentovat tím, že mobilní telefon umožňuje také spouštět programy a to ve formě tzv. SIM- toolkit aplikací ( jsou u nás známé především jako bankovní aplikace v mobilním telefonu). V tomto případě však budeme spíše hovořit o úpravě funkcí mobilního telefonu, neboť nahrání takové aplikace na SIM kartu není triviální záležitost.

Pokud bychom neposuzovali firmware podle ustanovení hovořících o počítačovém programu (na základě §2 odst. 2), museli bychom zvážit použití obecného ustanovení o díle v §2 odst. 1. Toto ustanovení je vzhledem k tomu, že se nevztahuje na počítačové programy - a tomu odpovídá jeho charakter, pro náš účel poněkud nevhodné.

Přesto se domnívám, že se Autorský zákon na firmware vztahuje. Pokud totiž zákonodárce uznal, že je třeba chránit práva k počítačovým programům, tedy jisté hodnoty, které svou prací programátor vytváří, bylo by nepřiměřené předpokládat, že výsledek stejné činnosti, avšak určený nikoliv pro počítače, ale pro mobilní telefony je takovými ustanoveními nedotčen. Taková úvaha je možná také díky neexistenci legální definice pojmu "počítačový program". Náš případ je jen jedním z příkladů, které ukazují, že strohý verbální výklad pojmu "počítačový program" by mohl vést k nepřiměřenosti zákonné úpravy. Mohu uvést jiný příklad: Lednička připojená k internetu, obsahující aplikaci, která objednává potraviny, jejichž stav je podlimitní a zprostředkovává další služby spojené s činností ledničky, není jistě zařízení, které by bylo označováno pojmem počítač, ale přesto bude třeba práva k softwaru takové ledničky chránit. To je v našem právním řádu především úkolem Autorského zákona.

V tomto článku jsem se snažil naznačit možnou právní cestu k přístupu k pojmu "firmware mobilního telefonu". Tato problematika velmi úzce souvisí s neautorizovaným servisem těchto zařízení, neboť při takových činnostech je často "přehráván" firmware jiným, novějším, který obsahuje mnohdy také nové funkce a který je často získáván různými "neoficiálními" cestami.

Musím však zdůraznit, že výše uvedené úvahy měly pouze naznačit možný výklad zákona, který bohužel nemohu podepřít žádnou judikaturou, neboť neexistuje. Je to mj. následkem toho, že většina výrobců mobilních telefonů se chová, jako by firmware obsažený ve svých zařízeních nepovažovali za jakkoliv hodnotný. Pokud si totiž majitel telefonu nechá provést nahrání novějšího firmwaru v některém z "autorizovaných servisů", zaplatí pouze za provedenou práci a nikde není zmíněna hodnota nahraného firmwaru a ani hodnotový rozdíl mezi původním a nahraným.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz