Nová právní úprava,obsažena v insolvenčním zákoně, zavádí nové způsoby řešení úpadku. S ohledem na tuto skutečnost a s úmyslem zpřehlednit soudní řízení řešení úpadku zavádí insolvenční zákon jednotné soudní řízení založené na vlastních zásadách. Insolvenční řízení má de facto dvě fáze, a to za A) prvotní, jež je společná všem formám řešení úpadku, a za B) zvláštní, v níž je upraven konkrétní postup pro jednotlivý způsob řešení úpadku. V „prvotní“ fázi řešení úpadku je řešeno, zda dlužník je v úpadku, či mu tento hrozí. Teprve po rozhodnutí o úpadku dlužníka  se insolvenční řízení diferencuje na jednotlivé způsoby řešení úpadku. Tomuto odpovídá i systematika insolvenčního zákona. Zákon se člení na tři části s tím, že první je nazvaná „obecná část“, jež obsahuje úpravu jednotné fáze insolvenčního řízení od podání návrhu do rozhodnutí o úpadku či hrozícím úpadku, a instituty společné všem způsobům řešení úpadku. Druhá část je nazvaná „způsoby řešení úpadku“ a jsou v ní obsaženy zvláštní ustanovení ke konkrétním způsobům řešení úpadku. Poslední část je nazvaná „společná ustanovení“ a jsou zde upraveny některé otázky společné všem způsobům řešení úpadku.

Insolvenční řízení je v ust. § 2 písm. a)  insolvenčního zákona definované jako soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob řešení. Zahájení řízení se neliší od současné účinné právní úpravy zák. č. 328/1991 Sb. , tj. zahajuje se na návrh dlužníka či věřitele s tím, že výjimku tvoří návrh v případě hrozícího úpadku, který podává jen dlužník. Zásadní novinkou v rámci insolvenčního řízení je posílení vlivu věřitelů v počáteční fázích insolvenčního řízení, kdy věřitelé mohou přihlašovat své pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, po zahájení je možné též ustanovit insolvenčního správce ( předběžného insolvenčního správce), prozatímní věřitelský výbor. 

Další novum nové právní úpravy představují zásady stanovené v ust. § 5 insolvenčního zákona, na nichž spočívá insolvenční řízení a v souladu s nimi je nutno vycházet při aplikaci zákona. Jsou to tyto:

a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;

b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;

c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;

d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Další novinkou je zavedení incidenčního sporu do nové právní úpravy úpadkového práva. Termín incidenční spor je běžně užíván teorií i soudní praxí s tím, že vyjadřuje spory vyvolané konkursním řízením, či vyrovnávacím řízením. Do této doby byl incidenční spor právní věcí, která byla odděleně projednávána s ohledem na samostatný skutkový základ, rozdílný okruh účastníků… . Nová právní úprava však incidenční spory zahrnula do insolvenčního řízení s tím, že jsou nedělitelnou složkou insolvenčního řízení a rozhoduje o nich stejný soud jako v insolvenčním řízení. Výjimku tvoří v souladu s ust. § 160 odst. 2 insolvenčního zákona  reálné nebezpečí průtahů insolvenčního řízení. V tomto případě je incidenční spor přikázán jinému soudci.

Ust. § 159 odst. 1 insolvenčního zákona podává tento výčet incidenčních sporů:

a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,
b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení
c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,
d) spory na základě odpůrčí žaloby,
e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem,
f) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

Prvá část insolvenčního řízení končí především rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, případně zamítnutím insolvenčního návrhu. Samozřejmě vedle výše uvedených možností může soud insolvenční návrh odmítnout pro vady či řízení zastavit. Problematika insolvenčního řízení ve druhé fázi, tj. fázi po rozhodnutí o úpadku a stanovení způsobu řešení úpadku, již nebyla předmětem tohoto článku a této problematice bude věnován samostatný článek.

Závěrem bych rád uvedl, že tento článek se snaží pouze o stručné vymezení novot obsažených v  institutu insolvenčního řízení. S ohledem na skutečnost, že do této chvíle nebyl vydán jediný prováděcí předpis k insolvenčnímu zákonu, jde pouze o nastínění problematiky upravené zák.č. 182/2006 Sb, v platném znění. 

Mgr. Václav Jindra
advokátní koncipient
Advokátní kancelář Mgr. Tomáše Mužíka
Pařížská 22
110 00 Praha 1
tel: +420224811846
fax: +420224811595