Investiční služby dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu
Jedním z klíčových pojmů finanční regulace jsou investiční služby, tedy služby poskytované jednotlivými subjekty finančního světa. Poskytovatelé investičních služeb umožňují uskutečňovat jednotlivé transakce na finančních trzích – ať už jde o nákup či prodej kotovaných cenných papírů, investiční poradenství, portfolio management nebo o činnost burz cenných papírů. Taxativní výčet investičních služeb[1], který lze nalézt v zákoně o podnikání na kapitálových trzích, je inspirován evropskou předlohou legislativního rámce investičních služeb ve směrnici MiFID II[2].
Definičním znakem každé investiční služby je její souvislost s investičním nástrojem. Investiční nástroje[3] jsou předmětem obchodů na finančních trzích – jedná se například o akcie, dluhopisy, opce, cenné papíry kolektivního investování nebo nejrůznější deriváty. Požadavek na vztah investiční služby s investičním nástrojem například znamená, že není-li určité aktivum, které má být předmětem transakce, investičním nástrojem ve smyslu předmětného zákona – tedy například určitá kryptoaktiva, není ani investiční službou, pokud určitý subjekt ve vztahu k takovému aktivu bude fakticky vykonávat činnost, která by jinak (třeba ve vztahu k akcii) investiční službou byla.
Investiční služby jsou definovány[4] též skrze podnikatelský charakter jejich poskytování. Obecně je pak podnikatelský charakter činnosti definován[5] mj. prostřednictvím znaku samostatnosti (výkonu činnosti na vlastní účet a odpovědnost), soustavnosti a úmyslem dosahovat zisku. Podmínky příležitostného poskytování hlavní investiční služby jsou však rozpracovány zákonnou výjimkou[6].
Investiční služby se rozdělují na hlavní investiční služby[7] a doplňkové investiční služby[8]. Mezi hlavní investiční služby řadíme následující služby a činnosti:
- přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, tedy zejména komunikace mezi zákazníkem (investorem) a poskytovatelem této služby, která spočívá v instrukci investora k provedení určité transakce s investičním nástrojem. Sám poskytovatel služby, který instrukci přijal, nemusí (a mnozí poskytovatelé této služby ani nemohou – typicky investiční zprostředkovatelé nebo vázaní zástupci) pokyn sám provést (ostatně to je pak předmětem následující investiční služby), nýbrž ho následně předá k provedení jiné osobě. Dále touto investiční službou bude i zprostředkování obchodu s investičním nástrojem pro zákazníka, tj. situace, kdy poskytovatel této služby pomůže investorovi nalézt protistranu obchodu;
- provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka, tj. uzavření samotného obchodu, jehož předmětem je investiční nástroj, v roli komisionáře na investorův účet a jeho vypořádání;
- obchodování s investičními nástroji na vlastní účet; regulovanou činností v tomto případě jsou zejména specifické činnosti obchodníků s cennými papíry jako například činnost tvůrce trhu (market makera) nebo systematická internalizace, případně pokud je obchod proveden na vlastní účet obchodníka v rámci provádění pokynu zákazníka; samotné obchodování na vlastní účet jinak obvykle spadne do výjimky z nutnosti mít k poskytování hlavních investičních služeb povolení dle § 4b odst. 1 písm. d) ZPKT (viz též níže);
- obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání, tedy tzv. „portfolio management“ nebo „individuální asset management“ neboli zhodnocování svěřených peněžních prostředků zákazníka určených k investování do investičních nástrojů dle zvolené investiční strategie;
- investiční poradenství týkající se investičních nástrojů;
- provozování mnohostranného obchodního systému, tj. obchodního místa alternativního k „tradiční burze“, tj. regulovanému trhu; v českém prostředí například trh START Burzy cenných papírů Praha;
- provozování organizovaného obchodního systému, tj. obchodního místa, které je určeno pro obchodování pouze s určitými druhy investičních nástrojů;
- upisování nebo umisťování investičních nástrojů se závazkem jejich upsání (underwriting), tedy zajištění distribuce emise investičních nástrojů mezi jednotlivé investory s tím, že pokud nebude emise upsána ze strany investorů, upíše jednotlivé nástroje sám distributor;
- umisťování investičních nástrojů bez závazku jejich upsání, tedy obdobná služba s tím rozdílem, že její poskytovatel není povinen „zbylé“ investiční nástroje sám upsat.
Významným společným znakem výše popsaných hlavních investičních služeb je skutečnost, že k jejich poskytování je zásadně nutné povolení České národní banky. Typickými držiteli takového povolení jsou obchodníci s cennými papíry[9] (ať už nebankovní subjekty nebo banky s licencí obchodníka s cennými papíry). Další vybrané subjekty mohou poskytovat určité investiční služby – například investiční zprostředkovatelé[10] ve vztahu k investičním službám přijímání a předávání pokynů a investiční poradenství, organizátoři regulovaného trhu[11], poskytovatelé služeb skupinového financování[12] nebo investiční společnosti[13].
V rámci jednotného trhu Evropské unie jsou při přeshraničním poskytování investičních služeb zvýhodněny subjekty, které drží povolení k poskytování investičních služeb udělené orgánem dohledu jiného členského státu – investiční služby v České republice mohou prostřednictvím pobočky poskytovat v režimu notifikace, tzn. na základě oznámení svému domovskému regulátorovi, který toto oznámení následně předá České národní bance.
Vedle hlavních investičních služeb existuje řada doplňkových investičních služeb. Mezi ně patří služby úschovy a správy investičních nástrojů pro zákazníka (custody), poskytování úvěru nebo zápůjčky za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem (obchodování za využití finanční páky), poradenství týkající se struktury kapitálu (corporate finance), investiční výzkum a další. Zásadní odlišností proti hlavním investičním službám je skutečnost, že pro poskytování doplňkových investičních služeb (s výjimkou služby úschovy a správy investičních nástrojů[14]) zvláštního povolení není třeba.
Mgr. Veronika Civínová,
právník
Anna Bezděková,
paralegal
e-mail: info@klblegal.cz
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU
[6] § 4b odst. 1 písm. c) zákona 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, resp. v nařízení Komise v přenesené pravomoci 2017/565[6], provádějícím MiFID II.
[12] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 ze dne 7. října 2020 o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky a o změně nařízení (EU) 2017/1129 a směrnice 2019/1937.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
