Žalobce jako dominus litis má tedy právo volby, zda svoji pohledávku v cizí měně bude za splnění stanovených podmínek nárokovat v této měně nebo zda bude požadovat zaplacení jejího ekvivalentu vyjádřeného v českých korunách. Pokud se tak rozhodne, pak je na něm, aby správně stanovil přepočítací kurz pro českou korunu.

OSŘ sám neurčuje, podle jakého směnného kurzu má žalobce v takovém případě postupovat. Zda jím má být kurz platný v době splatnosti pohledávky, v době podání žaloby, ke dni vyhlášení rozsudku nebo snad k jinému rozhodnému okamžiku.

Odpověď na uvedenou otázku lze tak vystopovat pouze v dostupné judikatuře.

Nejvyšší soud ČR například ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1142/2007 ze dne 30. 10. 2009 uvedl: „Jestliže je tedy soudu umožněno přiznat namísto požadovaného peněžitého plnění v cizí měně odpovídající peněžité plnění v měně České republiky, bylo by nelogické, aby žaloba byla zamítnuta výhradně proto, že požadované peněžité plnění je vyjádřeno v měně České republiky, ačkoli vyjádřeno mělo (mohlo) být v cizí měně. Jinak řečeno, věřiteli - cizozemci podle § 1 písm. c/ zákona č. 219/1995 Sb. - nelze upírat, aby si zvolil, zda bude požadovat peněžité plnění, jež mu mělo být jeho dlužníkem poskytnuto, v dohodnuté cizí měně nebo v jejím ekvivalentu v národní měně dlužníka... ...Má-li být plnění v českých korunách ekvivalentem, musí odpovídat zůstatku dluhu ke dni jeho splatnosti; jinak řečeno dlužník je povinen vrátit zůstatek půjčky a je nerozhodné, zda v měně, v níž mu byla poskytnuta, nebo v českých korunách v hodnotě odpovídající zůstatku půjčky v cizí měně.“

Obdobně judikoval i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 219/10: „Ústavní soud považuje za vhodné dodat, že postup okresního soudu, kdy použitím směnného kurzu platného v době splatnosti předmětné půjčky určil výši dlužné částky, kterou je stěžovatelka povinna uhradit, považuje za správný, neboť nesplnění povinnosti stěžovatelky vrátit předmětnou dlužnou částku řádně a včas nelze klást k tíži žalobce - věřitele, který by v případě řádného a včasného splnění povinnosti ze strany stěžovatelky mohl vrácené peníze dále využít či investovat, a to právě v hodnotě platné v době splatnosti dlužné částky“. K námitce stěžovatelky, že došlo k porušení § 154 odst. 1 OSŘ, dle něhož měly obecné soudy použít k přepočtu směnný kurz platný v době vyhlášení rozsudku, který byl pro stěžovatelku více příznivý než v době uplatnění nároku na vrácení předmětné půjčky ze strany žalobce, Ústavní soud uvedl, že způsob určení výše dlužné částky, jehož se stěžovatelka domáhala, by žalobce nespravedlivě poškozoval.

Z uvedeného plyne, že rozhodne-li se žalobce nárokovat v žalobě na zaplacení namísto pohledávky v cizí měně její ekvivalent v českých korunách, měl by při přepočtu vycházet z kurzu platného ke dni splatnosti pohledávky.

Závěrem lze dodat, že by jistě nebylo od věci, pokud by pravidlo pro přepočet měn bylo v OSŘ výslovně zakotveno. Jako vzor by mohla posloužit například právní úprava platná v insolvenčním řízení, kdy ustanovení § 175 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, jasně stanoví, že: „Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něž Česká národní banka nevyhlašuje kurz devizového trhu, se použije střední kurz centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru.“

JUDr. Zuzana Smítková, Ph.D.,
advokátka

TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.

Trojanova 12
120 00 Praha 2
 
Tel.: +420 224 918 490
Fax: +420 224 920 468
e-mail: ak@iustitia.cz