Dle obecných ustanovení zákona o mzdě náleží zaměstnanci za vykonanou práci mzda, která se sjednává zpravidla v pracovní smlouvě, popř. ve smlouvě kolektivní či jiné obdobné smlouvě (např. v tzv. manažerských smlouvách).

Mzdou  může být peněžitá  či nepeněžitá (tzv. naturální mzda). Za mzdu se však nepovažují další plnění poskytovaná  v souvislosti se  zaměstnáním, zejména náhrady mzdy,  odstupné, cestovní  náhrady, výnosy  z kapitálových  podílů (akcií) nebo dluhopisů a odměna za pracovní pohotovost. 

Dle § 11 odst. 3 zákona o mzdě se mzda  vyplácí  v  pracovní  době  a  na  pracovišti, nebylo-li v  kolektivní smlouvě nebo v  pracovní smlouvě dohodnuto jinak.  Nemůže-li  se  zaměstnanec  dostavit  k  výplatě z vážných důvodů,  zašle  mu  zaměstnavatel  mzdu  v  den stanovený pro její výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na  svůj náklad  a nebezpečí,  pokud se  se zaměstnancem nedohodli jinak.

Na  žádost  zaměstnance   je  zaměstnavatel  povinen  při výplatě  mezd,  popřípadě  jiných  peněžitých  plnění  ve prospěch zaměstnance,  po   provedení  případných  srážek   ze  mzdy  podle příslušných právních předpisů poukázat částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na  jeden účet zaměstnance u banky nebo  spořitelního   či  úvěrního družstva, a  to nejpozději v pravidelném  termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

Z uvedeného vyplývá následující závěr. V případě, že v pracovní smlouvě není smluvena povinnost zaměstnavatele poukazovat zaměstnanci mzdu na bankovní účet vedený ve prospěch  zaměstnance (zaměstnavatel je tak ovšem povinen dle zákona o mzdě činit pouze ve vztahu k jednomu takovému účtu), popř. o poukazování mzdy na bankovní účet zaměstnanec kdykoliv za trvání pracovního poměru  zaměstnavatele nepožádá (není rozhodné, zda tak zaměstnanec učiní ústně či písemně), není zaměstnavatel oprávněn vyplácet zaměstnanci mzdu tímto způsobem. 

To platí i za předpokladu, že se zaměstnanec nemůže z vážných důvodů dostavit k výplatě mzdy  Za takovýto vážný důvod se přitom považuje kupř. pracovní neschopnost zaměstnance. Ani tehdy tak není zaměstnavatel oprávněn poukázat splatnou mzdu na bankovní účet absentujícího zaměstnance. Zákon o mzdě mu namísto toho  ukládá povinnost zaslat  zaměstnanci  mzdu  v  den stanovený pro její výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den, a to  na   náklad  a nebezpečí zaměstnavatele. Uvedené samozřejmě platí jen za předpokladu, že pracovní smlouva nebo kolektivní smlouva neobsahuje jinou právní úpravu, popř. pokud zaměstnanec zaměstnavatele nepožádá o poukázání mzdy, jejíž výplaty se nemůže zúčastnit, přímo na bankovní účet zaměstnance. Musí tak ale učinit dříve, než mu zaměstnavatel mzdu zašle dle výše uvedeného.