Je možné zřídit detašované pracoviště obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro zápis silničních vozidel mimo jeho správní obvod?
Detašovaným pracovištěm lze obecně rozumět oddělenou či vyloučenou část jednotky – v konkrétním případě obecního úřadu obce s rozšířenou působností – mimo sídlo základního celku.[1] Ačkoliv je autor přesvědčen, že závěry obsažené v tomto příspěvku jsou použitelné na výkon celé agendy obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle zákona o podmínkách provozu, omezí se v tomto příspěvku pouze na institut zápisu do registru silničních vozidel. Tento příspěvek poskytuje odpověď na otázku, zdali může obecní úřad obce s rozšířenou působností zřídit detašované pracoviště pro zápis vozidel v registru silničních vozidel, které se bude nacházet mimo jeho správní obvod.
Zákon č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“) v ustanovení § 6 odst. 1 upravuje zápis vozidla v registru silničních vozidel. Podle citovaného ustanovení platí, že silniční vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení, provozované na pozemních komunikacích musí být zapsáno v registru silničních vozidel, pakliže má osoba, která ho provozuje, na území České republiky [a] trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo, jedná-li se o občana jiného členského státu, přechodný pobyt v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce, nebo jí byl udělen azyl, [b] sídlo, jedná-li se o právnickou osobu, nebo [c] odštěpný závod, jedná-li se o zahraniční právnickou osobu.
Správním orgánem příslušným k provedení zápisu do registru silničních vozidel je v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona o podmínkách provozu kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností. Z obsahu předmětného ustanovení je zjevné, že není stanovena místní příslušnost správního orgánu k provedení zápisu do registru silničních vozidel.
Pro pochopení stávající regulace je nutno doplnit, že ke zrušení místní příslušnosti správních orgánů příslušných k zápisu došlo relativně nedávno, a to zákonem č. 63/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jenž nabyl účinnosti dne 1. 6. 2017. Do okamžiku účinnosti citované novely pak zákon o podmínkách provozu stanovoval, že k provedení zápisu do registru silničních vozidel je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má provozovatel vozidla trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo přechodný pobyt v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce, jedná-li se o občana jiného členského státu, nebo jiný povolený pobyt, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo sídlo nebo místo podnikání, jedná-li se o právnickou nebo podnikající fyzickou osobu.
Je nepochybné, že zápisem vozidla do registru silničních motorových vozidel vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností jemu svěřenou státní správu, tj. jedná se o výkon přenesené působnosti. Ostatně sám zákon o podmínkách provozu v ustanovení § 88a uvádí, že působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. K tomu lze doplnit, že zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) v ustanovení § 8 obsahuje pravidlo, dle kterého platí, že pokud zvláštní zákon, tj. lex specialis upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, jedná se vždy o působnost samostatnou.
V souladu s ustanoveními § 1 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 51/2020 Sb. , o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu) (dále jen „zákon o územně správním členění státu“) se území České republiky pro výkon státní správy člení na správní obvody krajů, které se s výjimkou hlavního města Prahy dále člení na správní obvody obcí s rozšířenou působností. Z těchto ustanovení vyplývá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností „standardně“ vykonává přenesenou působnost v rámci (a pouze) svého správního obvodu.
Z výše uvedeného pravidla však existuje jedna výjimka, kterou stanovuje sám zákon o územně správním členění státu, který v ustanovení § 6 obsahuje taxativní výčet obcí s rozšířenou působností, které mohou vykonávat svou přenesenou působnost mimo svůj správní obvod – jmenovitě se jedná o obec Černošice a obec Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, které mohou vykonávat svou působnost na svých pracovištích zřízených za tím účelem v hlavním městě Praze, obec Nýřany, která může vykonávat svou působnost na svém pracovišti zřízeném za tím účelem v Plzni, a obec Šlapanice, jež může vykonávat svou působnost na svém pracovišti zřízeném za tím účelem v Brně.
Skutečnost, že se jedná o výčet taxativní, lze dovodit jak ze samotného znění předmětného ustanovení, tak i z důvodové zprávy k zákonu o územně správním členění státu[2]. Správní obvod obcí uvedených v § 6 zákona o územně správním členění státu se však nemění, když je těmto obcím pouze ex lege dána možnost vykonávat svou přenesenou působnost ve správním obvodu jiné obce. Nedochází tím ani ke změně příslušnosti k jinému správnímu obvodu obce s rozšířenou působností.[3]
Pro úplnost je nutno doplnit, že uzavření koordinační veřejnoprávní smlouvy o přenosu výkonu (části) přenesené působnosti dle ustanovení § 66a odst. 1 zákona o obcích a možnost odejmutí a delegace výkonu přenesené působností dle ustanovení § 66b zákona o obcích, není možné považovat za výkon vlastní, resp. obci svěřené přenesené působnosti, neboť se de facto jedná o výkon přenesené působnosti za jiného. Skutečnost, že se v těchto případech vážně jedná o výkon přenesené působnosti za jiného dokresluje i fakt, že v obou případech dochází k finanční kompenzaci subjektu, který má přenesenou působnost za jiný subjekt vykonávat. V případě koordinační veřejnoprávní smlouvy o přenosu výkonu (části) přenesené působnosti zákon o obcích stanovuje, že jednou ze základních náležitostí takové smlouvy je i ujednání o způsobu úhrady nákladů spojených s výkonem přenesené působnosti.[4] U delegace přenesené působnosti svěřené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zase zákon o obcích uvádí, že Ministerstvo vnitra společně s delegací přenesené působnosti rozhodne i o převodu příspěvku na výkon přenesené působnosti.[5]
Vyjdeme-li z premisy, že standardně platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává svěřenou přenesenou působnost ve svém správním obvodu, pak je nutno dospět k závěru, že obce s rozšířenou působností – vyjma obcí s rozšířenou působností uvedených v ustanovení § 6 zákona o územně správním členění státu – nemohou zřizovat detašovaná pracoviště pro výkon jim svěřené přenesené působnosti mimo jejich správní obvod. Ostatně pokud bychom uvažovali o možné aplikaci opačného závěru, dostali bychom se do zjevného rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.[6] Ke shodnému závěru dospívá i Ministerstvo vnitra.[7]
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že zákonná úprava umožňuje, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností zřídil detašované pracoviště (v pravém slova smyslu) pro zápis vozidel do registru silničních vozidel pouze v rámci svého vlastního správního obvodu. Zřídit detašované pracoviště pro zápis do registru silničních vozidel mimo správní obvod je umožněno pouze taxativně vymezeným obcím výslovně uvedeným v ustanovení § 6 zákona o územně správním členění státu, jiným obcím však toto umožněno není.
V samotném závěru si však lze položit otázku, zdali je akceptovatelné, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností zřídil ve správním obvodu jiného obecního úřadu obce s rozšířenou působností na místo detašovaného pracoviště pouze tzv. „kontaktní pracoviště“ (kvazipodatelna), kde by pouze přebíral žádosti o zápis do registru silničních vozidel, jež by následně vyřizoval až v rámci svého pracoviště, které by se nacházelo v jeho správním obvodu. Proti takové možnosti lze argumentovat již zmíněnou zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, neboť zákonná úprava takovou možnost explicitně neupravuje. Obsah této zásady výstižně shrnul například Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozsudků, ve kterém konstatoval: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. U státních orgánů neplatí pravidlo platné pro soukromé osoby, že každý může činit, co není zákonem zakázáno.“ [8]
Naopak ve prospěch této možnosti lze uvést, že již nyní je možné podávat různé elektronické žádosti (formuláře), přičemž místo jejich podání není zjevně vázáno na správní obvod konkrétního obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který bude o samotné žádosti rozhodovat. Dalším podpůrným argumentem může být i zjevný úmysl zákonodárce urychlit správní řízení a trend opouštění místní příslušnosti správních orgánů u některých agend.[9]
Pro zodpovězení položené otázky je zcela esenciálním předpokladem vymezení rozsahu pojmu „výkon přenesené působnosti“ v konkrétním případě, tj. zdali výkonem přenesené působnosti se rozumí toliko samotné rozhodování o žádosti, či se jejím výkonem rozumí již i přijmutí takové žádosti.
Autor tohoto příspěvku je osobně přesvědčen, že výkonem přenesené působnosti je nutné rozumět již i samotné přijmutí žádosti. V souladu s ustanovením § 37 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád, ve znění pozdějších předpisů platí, že podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Za situace, kdybychom uvažovali v rovině hypotézy, že přijmutí žádosti není výkonem přenesené působnosti, dostali bychom se do problému s určením okamžiku, kdy je vlastně podání učiněno, neboť v takovém případě by podání nemohlo být učiněno okamžikem jeho podání na detašovaném kontaktním pracovišti. Detašované kontaktní pracoviště by v takovém případě nahrazovalo pouze činnost poskytovatele poštovních služeb, kdy však pro výkon této činnosti chybí výslovné zákonné zmocnění, tj. znovu bychom se dostali do rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
Pro výše uvedené tedy autor dospívá k závěru, že obecní úřad obce s rozšířenou působností není oprávněn zřídit detašované kontaktní pracoviště pro sběr žádostí o zápis do registru silničních vozidel mimo svůj správní obvod, přičemž takovou situaci by dle autora bylo nutné posoudit jako zjevné obcházení právní úpravy.
Jan Novotný,
právník
[1] KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2005. 166 s.
[2] Srov. zvláštní část důvodové zprávy k § 6 zákona o územně správním členění státu. Dostupná například z: >>> zde.
[3] MRÁZKOVÁ, Lenka. Zákon o územně správním členění státu – poznámkové vydání s důvodovou zprávou, Codexis Publishing, 1. 1. 2022 [cit. 10. 9. 2023]. Dostupné v systému CODEXIS.
[4] K tomu viz § 66a odst. 2 písm. d) zákona o obcích
[5] Srov. § 66b odst. 1 zákona o obcích
[6] Viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1426/2004 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 6 As 114/2020-63, č. 4184/2021 Sb. NSS
[7] TŘÍSKA, Tomáš. Metodické doporučení k činnosti územních samosprávných celků. Praha: Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, 2018. ISBN 978-80-87544-82-2.
[8] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2005, č. j. 25 Cdo 1426/2004
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
