Německý soud prvního stupně vyhověl žalobě Společnosti, zatímco odvolací soud dospěl k opačnému závěru. Společnost se proto obrátila na Spolkový nejvyšší soud, který však usoudil, že otázka stojí na vyřešení interpretace Směrnice a podal tak SDEU předběžnou otázku s dotazem, zda představuje vložení cizího díla, zpřístupněného veřejnosti na cizí internetové stránce, na vlastní internetovou stránku (tzv. embedding), sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, i když tím cizí dílo není sdělováno nové veřejnosti a ke sdělování nedochází za použití specifické technologie, která se liší od původního sdělování.

Článek 3 odst. 1 Směrnice stanoví, že: „státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“

SDEU de facto navázal na své předchozí rozhodnutí věci C-466/12 Svensson[3], které se týkalo umístění hypertextových odkazů na internetové stránky,[4] když judikoval, že „sdělování veřejnosti“ zahrnuje dva kumulativní prvky, a to jednak sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti.[5]

Pokud jde o první prvek – sdělování díla – tak musí být chápán v širokém smyslu, a to tak, aby nositelům autorského práva byla zaručena vysoká úroveň ochrany. Aby se jednalo o „sdělování“, postačuje zejména, aby bylo dílo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, aby osoby, které ji tvoří, mohly mít k tomuto dílu přístup, a není rozhodující, zda této možnosti využijí, či nikoliv.[6]

Pokud jde o druhý prvek – sdělování díla veřejnosti – pak vyplývá, že „veřejností“ je myšlen neurčitý počet potencionálních adresátů a dosti vysoký počet osob.[7]

Z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že aby se na výše uvedené sdělování vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, je nezbytné, aby bylo určeno nové veřejnosti. To znamená veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení veřejnosti.[8]

SDEU v Rozhodnutí uvedl, že vložení cizího díla z cizích stránek nepředstavuje „sdělování veřejnosti“, pokud cizí dílo není sdělováno nové veřejnosti a ke sdělování nedochází za použití specifické technologie, která se liší od původního sdělování.

V předmětném případě se nejednalo o „sdělování veřejnosti“, neboť dílo bylo již přístupné na internetových stránkách youtube a nebyla použita specifická technologie.

SDEU v Rozhodnutí dále uvedl, že „od okamžiku, kdy je dílo volně přístupné na internetových stránkách, na které se odkaz vztahuje, je třeba mít za to, že když nositel autorských práv povolil sdělování tohoto díla veřejnosti, tak musel vzít v potaz, že veřejností se rozumí všichni uživatelé internetu.“[9]

Na první pohled by se mohlo zdát, že výše uvedeným výrokem stanovil SDEU nové pravidlo, a to, že je dílo od prvotního sdělení veřejnosti zpřístupněno se souhlasem autora díla. Pokud by tomu tak opravdu bylo, problém absence souhlasu autora díla by byl vyřešen.

Na základě výše uvedeného se však domnívám, že není možné apriori usuzovat, že bylo dílo zpřístupněno se souhlasem autora. To zejména s ohledem na skutečnost, že se SDEU explicitně nevypořádal s námitkou Společnost, která tvrdila, že video bylo na internetových stránkách youtube nahráno bez jejího souhlasu, ačkoliv SDEU o námitce věděl a vypořádat se s ní mohl.[10] Zároveň se zřetelem k tomu, že SDEU pouze parafrázuje to, co sdělil v rozhodnutí Svensson.

SDEU tak do jisté míry nechal prostor pro úvahu nad tím, zda bude postihováno jednání, kdy bude vloženo cizí dílo, zpřístupněné veřejnosti na cizí stránce, na vlastní internetovou stránku, ačkoli k prvotnímu vložení nebyl udělen souhlas autorem díla.

V návaznosti na řízení o předběžné otázce ve věci Společnosti německý Spolkový nejvyšší soud dne 9.6.2015 rozhodl, že vložení cizího díla zpřístupněného na cizí stránce nepředstavuje porušení autorského práva v situaci, kdy cizí dílo bylo zpřístupněno se souhlasem autora.

Spolkový nejvyšší soud však explicitně neřešil situaci, kdy souhlas s umístěním nebyl udělen, a to s odkazem na probíhající řízení u SDEU ve věci C-160/15 GS Media.[11]

Lze tedy shrnout, že vložení cizího díla na vlastní internetové stránky dle názoru SDEU neporušuje ochranu autorských práv ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, pokud (i) cizí dílo není sdělováno nové veřejnosti, (ii) ke sdělování nedochází za použití specifické technologie, která se liší od původního sdělování a (iii) k prvotnímu vložení byl udělen souhlas autorem díla.

Pokud jde o situaci, kdy dílo nebylo nahráno se souhlasem autora, pak se jeví vhodné počkat na výsledek probíhajícího řízení před SDEU, které by mohlo o následcích absence souhlasu autora díla jednou pro vždy rozhodnout.

Vojtěch Fiala,
paralegal

Urbášek & Partners, advokátní kancelář, s.r.o.

Národní 973/41
110 00 Praha 1

Tel.: +420 270 005 700
Fax: +420 270 005 701
e-mail: office@urbasekpartners.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Rozsudek SDEU ve věci C-348/13 BestWater  International ze dne 21.10.2014 (dostupné v NJ a FJ).
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/29/ES ze dne 22.5.2001.
[3] Rozsudek SDEU ve věci C-466/12 Svensson ze dne 13. 2. 2014.
[4] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[5] Rozsudek SDEU ve věci C-607/11  ITV Broadcasting Ltd ze dne 7.3.2013, bod 21 a 31.
[6] Rozsudek SDEU ve věci C-306/05 SGAE ze dne 7.12.2006, bod 43.
[7] Rozsudek SDEU ve věci C-607/11  ITV Broadcasting Ltd ze dne 7.3.2013, bod 32.
[8] Rozsudek SDEU ve věci C-306/05 SGAE ze dne 7.12.2006, bod 40 a 42.
[9] Rozsudek SDEU ve věci C-348/13 BestWater International ze dne 21.10.2014, bod 18, volně přeloženo z NJ (Zwar kann diese Technik, wie das vorlegende Gericht feststellt, verwendet werden, um ein Werk der Öffentlichkeit zugänglich zu machen, ohne es kopieren zu müssen und damit dem Anwendungsbereich der Vorschriften über das Vervielfältigungsrecht zu unterfallen. Unbeschadet dessen führt aber ihre Verwendung nicht dazu, dass das betreffende Werk für ein neues Publikum wiedergegeben wird. Denn sofern und soweit dieses Werk auf der Website, auf die der Internetlink verweist, frei zugänglich ist, ist davon auszugehen, dass die Inhaber des Urheberrechts, als sie diese Wiedergabe erlaubt haben, an alle Internetnutzer als Publikum gedacht haben.)
[10] Rozsudek SDEU ve věci C-348/13 BestWater International ze dne 21.10.2014, bod 4
[11] Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 7.4.2015 – GS Media BV v. Sanoma Media Netherlands BV a další, C-160/15, dostupné na www, k dispozici >>> zde. 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz