Abychom mohli určité jednání více osob označit jako jednání ve shodě, musí takové jednání vykazovat všechny výše zmíněné znaky s tím, že jeho účelem musí být prosazování společného vlivu osob jednajících ve shodě v dané společnosti. Vzájemným srozuměním jednajících osob přitom právní teorie definuje jako “faktické vědomé jednání za účelem dosažení společného cíle”.

K tomu, aby šlo o jednání ve shodě ve smyslu ustanovení § 66b obchodního zákoníku, není třeba, aby jednající osoby byly vázány nějakou smlouvou, ať již smlouvou o výkonu hlasovacích práv či jí podobnou. Jednáním ve shodě však na druhou stranu není ani takové faktické jednání spočívající kupř.  ve shodném způsobu hlasování na valné hromadě společnosti bez předchozí domluvy.

V odstavci druhém a třetím komentovaného ustanovení stanovil zákonodárce řadu vyvratitelných právních domněnek o jednání ve shodě.

Není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě, jsou zejména:

a) právnická osoba a její statutární orgán nebo jeho člen, osoby v jejich přímé řídící působnosti (dle příslušného vnitřního organizačního předpisu právnické osoby), člen dozorčího orgánu, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací nebo nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob,

b) ovládající osoba a jí ovládané osoby (k pojmu ovládající a ovládaná osoba viz § 66a odst. 2 ob-chodního zákoníku),

c) osoby ovládané stejnou ovládající osobou,

d) osoby tvořící koncern (k pojmu koncern viz § 66a odst. 7 obchodního zákoníku),

e) společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci,

f) veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci,

g) komanditní společnost a komplementáři nebo pouze její komplementáři,

h) osoby blízké (k pojmu osoba blízká viz § 116 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku), ne-bo

e) investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhos-podařované fondy.

Z odstavce čtvrtého komentovaného ustanovení plyne, že osoby jednající ve shodě musí plnit povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně.

Důvodem, proč obchodní zákoník upravuje jednání ve shodě je to, že v některých případech vyvolává takové jednání právem předvídané důsledky. Jako příklad lze uvést dikci ustanovení § 66a odst. 4 a 5, dle něhož jsou osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, resp. které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, ovládajícími osobami. Neméně významným důsledkem jednání ve shodě je dále i to, že jednají-li všichni společníci společnosti s ručením omezeným ve shodě (viz shora uvedené písemno e), neplatí zákaz výkonu hlasovacích práv, který by jinak některé či všechny z nich stíhal dle § 127 odst. 5 obchodního zákoníku.