Obecně iniciativa jistě hodná obdivu, bohužel poněkud připomíná způsob zatloukání malého hřebíku desetikilovou palicí. Hřebík možná zatlučete, ale na to, co roztlučete vedle, se raději nedívejte. Hřebík nicméně bude zatlučen.

Nechci snižovat snahu o snížení nehodovosti na českých silnicích, všechno ovšem chce své. Existuje, pokud vím, značné množství studií v oblasti teorie práva potvrzující, že bezbřehá represe nemusí nutně přinést pozitivní výsledky. Trest by obecně měl být úměrný způsobenému provinění a měl by samozřejmě zapadat do systému trestů v tom kterém právním řádu, a to jak z hlediska jeho charakteru, tak z hlediska doby. Pokud se skutečně stane to, co je navrhováno, zpřísníme i jiné tresty, aby vzájemné poměry zůstaly zachovány ? Necháme vše na soudcích, kteří pak budou moci – pouze ale moci, nikoliv že by museli – nerovnováhu korigovat prostřednictvím příslušných ustanovení trestního zákona a trestního řádu ?

Je obdivuhodné, jak v tomto státu všichni všemu rozumí. Málokdo by se odvážil vysvětlovat automechanikovi, jak má postupovat při opravě jeho vozu, zřejmě nikdo by se neodvážil postupovat proti postupům, které mu sdělil a doporučil jeho lékař. Právo je ale naprostá hloupost, té přece rozumí každý, na tom nic není, stačí jen umět číst. Možná to pramení z toho, že ve špatně opraveném autě se mohu zabít, neuposlechnutí příkazu mě může také zabít, ale chyba v právu – to přece nic neznamená. Problémem ovšem je, že po chybě v právu je někdy možné ty mrtvé počítat i na stovky a tisíce, jen to není hned a mnohdy se to ani s chybou v právu nespojuje.

Závěrem snad k podrobnějšímu vysvětlení možných chyb si dovolím převyprávět jeden kreslený vtip, zveřejněný kdysi na konci šedesátých let, dnes již minulého století. V cele sedí na pryčnách proti sobě dva vězni, navzájem si povídají a jeden říká druhému. „Proces se mnou začal strašně. Ani jsem se nestačil vzpamatovat a můj advokát dostal hned patnáct let“. Domnívám se, že dodávat cokoliv dalšího by bylo zbytečné.