Kolega Hajdušek se velmi fundovaně a podpořen například i závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 538/10 ze dne 4. července 2001, přiklonil k názoru, že za výše stanovených podmínek a v případě „ocenitelnosti“ plnění dle přiznaného v rozhodčím nálezu je nutno při určení tarifní hodnoty postupovat v souladu s § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Spíše než názor striktně nesouhlasný bych chtěl v rámci tohoto článku prezentovat názor oponentní, se kterým se lze mnohdy v rámci judikaturní praxe setkat.

Východiskem oponentního stanoviska nám může být usnesení Ústavního soudu, konkrétně sp. zn. III. ÚS 89/12 ze dne 26. dubna 2012. V něm posuzoval Ústavní soud právě otázku výpočtu náhrady nákladů řízení v rámci žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, a jelikož Ústavnímu soudu nepřísluší podávat podrobný a autoritativní výklad relevantních podzákonných předpisů, ústavní stížnost sice odmítl, nicméně konstatoval, že úvaha obecných soudů, že předmětem řízení o zrušení rozhodčího nálezu je toliko přezkum existence zákonem předepsaných podmínek pro zrušení rozhodčího nálezu, tedy penězi nevyjádřitelná hodnota, je správná a ústavně konformní.

Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu vychází z ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení (zákon č. 216/1994 Sb. ), dle kterého soud na návrh kterékoliv strany zruší ze stanovených důvodů rozhodčí nález. Jedná se tak o druh speciálního řízení dle zvláštního zákona. Nejedná se o žalobu na plnění a je sporné, zda se jedná o žalobu, jejímž předmětem jsou ocenitelné věci nebo práva. Domáhat se zrušení rozhodčího nálezu může kterákoliv strana, a to ze zákonem stanovených důvodů, například se může domáhat zrušení rozhodčího nálezu z důvodů neplatnosti sjednané rozhodčí doložky. V tomto speciálním typu řízení jde fakticky pouze o přezkoumání, zda rozhodčí nález byl vydaný v souladu se zákonem či nikoliv. Potom tedy v souladu s názorem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 89/12  je předmětem řízení o zrušení rozhodčího nálezu toliko přezkum existence zákonem předepsaných podmínek pro zrušení rozhodčího nálezu, tedy penězi nevyjádřitelná hodnota. Pokud tedy předmětem řízení je návrh na zrušení rozhodčího nálezu a nikoliv žaloba na peněžité plnění či ocenitelné věci nebo práva, je při určení tarifní hodnoty úkonu právní služby třeba vycházet z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

Otázka odklizení exekučního titulu v podobě zrušeného rozhodčího nálezu, třebaže nálezu přikazujícího plnění penězi ocenitelné, žalobou na zrušení nálezu, je pak obvykle otázkou dočasnou, neboť zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. a), b), g) nebo h) zákona o rozhodčím řízení, pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne, případně zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. c) až f) nebo i) zákona o rozhodčím řízení, pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. Zejména v těchto ustanoveních zákona se potom odráží ona „specialita“ řízení žalob na zrušení rozhodčího nálezu, zachovávající například účinky podaných rozhodčích žalob v kontextu promlčení nároku apod.

Krom názoru Ústavního soudu, který je výše vyjádřen, je nepochybné, že i ostatní soudy v rámci soudní soustavy, například Obvodní soud pro Prahu 1 či Městský soud v Praze, aplikují nebo přinejmenším v minulosti aplikovaly v rámci žalob na zrušení rozhodčího nálezu při určování tarifní hodnoty ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Autorovi je rovněž z vlastní praxe známo, že výše uvedené závěry a použití ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu při rozhodování o nákladech řízení jsou rovněž hojně aplikovány v ustálené judikaturní praxi okresních soudů třeba v rámci Olomouckého kraje a dochází k nim konstantně ve svých rozhodnutích i odvolací Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to v celé řadě svých rozhodnutí (například zcela aktuálně pod sp. zn. 75Co 314/2016 ze dne 29. září 2016)

Jak je evidentní, existuje na otázku postupu určení náhrady nákladů řízení řada rozdílných výkladů, kdy nelze, dle mého názoru, jednoznačně určit ten jediný správný.

Osobně se přikláním spíše k názoru „speciality“ řízení o zrušení rozhodčího nálezu, a v tomto kontextu k aplikaci ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu z výše vymezených důvodů. To však samozřejmě nic nemění na tom, že může převládnout kolegou prezentovaný opačný názor, který byl odůvodněn rovněž velmi logicky a pregnantně.

Jak jsem zmiňoval na začátku, účelem tohoto článku bylo spíše než striktně polemizovat upozornit na možná odlišná posouzení, jichž se může účastníkům řízení v praxi dostat, a tak poukázat na odlišnou judikaturu. Je také nepochybné, že se právnická veřejnost bude v otázkách určování náhrady nákladů řízení v rámci žalob na zrušení rozhodčího nálezu v praxi setkávat s odchylným rozhodováváním soudů.




Mgr. Martin Tomeš,
advokát


Advokátní kancelář Mgr. Martin Tomeš

Sokolská 536/22
779 00 Olomouc

Tel.:    +420 605 277 017
e-mail:    tomes@aktomes.cz


___________________________________
[1] Tarifní hodnota u žalob o zrušení rozhodčího nálezu, Mgr. Antonín Hajdušek, 18. 8. 2016, epravo.cz, dostupné na www, k dispozici >>> zde.

 
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz