K čemu má či naopak nemá sloužit „povinné ručení“
Čerstvý nález IV. senátu Ústavního soudu vyhlášený dne 27. 2. 2018 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2043/17 přináší poněkud jiný pohled na náhradu škody z „povinného ručení“. Tomuto tématu se Ústavní soud opakovaně věnoval a ve svých rozhodnutích kladl důraz na skutečnou náhradu škody poškozeným. Vycházel z toho, že automobil poškozený při dopravní nehodě bude mít vždy nižší cenu než před nehodou, i když dostane nové díly. Tedy, že pojišťovny nemohou krátit poškozené tím, že počítají s amortizací dílů původních. Tentokrát se však Ústavní soud pojišťovny zastal. Nikoli však proti poškozenému, ale proti tzv. „lovci dopravních nehod“.
Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud opakovaně zdůraznil princip plného odškodnění v maximální možné míře. Takovéto závěry však byly učiněny za účelem ochrany poškozených jakožto slabších stran sporů. V nyní posuzované věci je ale předmětem přezkumu spor mezi pojišťovnou a podnikatelským profesionálem a žádná ze stran tedy není tou „slabší“.
Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud porušil právo pojišťovny na soudní ochranu (spravedlivý proces) tím, že se pouze formalisticky - nikoliv s citem pro podstatu souzené věci – vypořádal s námitkami ohledně nepoctivého a nemravného jednání společnosti NS a současně zasáhl do práva podnikat.
V odůvodnění nálezu Ústavní soud uvedl, že dosahování zisku je smyslem podnikání, které zaslouží respekt a ochranu – nesmí se však dít parazitujícím a právo zneužívajícím způsobem. Ústavní soud má však vážné pochybnosti o tom, zda podnikání společnosti NS bylo vedeno ve fair duchu, v souladu s dobrými mravy a minimálně tím se měl odvolací soud zabývat. Systém povinného ručení primárně chrání poškozené, potažmo i viníky nehod, nelze však připustit, aby byly účelovým navyšováním nákladů na odstraňování škod čerpány finanční prostředky, které by při poctivém jednání čerpány nebyly, což by nakonec mohlo jít k tíži všech pojistníků (nejen podnikatelů v oboru pojišťovnictví), neboť „povinné ručení by podražilo“. Byla-li od zahájení opravy vozidla uměle navyšována její cena, aby odpovídala kvalitní a autorizované opravě, aniž by s tím byla poškozená (navíc v postavení spotřebitelky, tedy slabší strany) srozuměna, a šlo pouze o maximalizaci příjmu autoservisu či společnosti NS ze systému povinného ručení, pak lze mít pochybnosti o tom, zda je možné takovému jednání poskytnout právní ochranu, zda nejde o jednání nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy.
Městský soud v Praze bude nyní muset věc znovu projednat a jeho úkolem bude zejména z hlediska dobrých mravů znovu přezkoumat chování společnosti NS, okolnosti opravy vozidla poškozené a postoupení pohledávky za pojišťovnou. Ukáže-li se jednání autoservisu či společnosti NS jako nepoctivé, nelze mu poskytnou právní ochranu.
Úplné znění nálezu je k dispozice >>> zde.
JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz