Přestože v rámci těchto dvou chystaných novelizací doposud nedošlo k finálnímu schválení a legislativní proces je v různých fázích, je připravena nová, v pořadí třetí, novelizace tohoto zákona.

Proces stávající novelizace vyplývá ze tří zásadních skutečností, první z nich je  nutnost odstranění nedostatků v transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu do zákona o regulaci reklamy.[2] 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu tyto reklamy, oproti tuzemským předpisům, zakazuje jen v určitém rozsahu, buď jako takové nebo tehdy, naplňují-li obecné znaky nekalé obchodní praktiky. Zákon o regulaci reklamy zakazuje nekalé obchodní praktiky bez dalšího.

Změny je tak nutno přijmout i v případě podprahové reklamy, jejíž zákaz je definován v § 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy.  Absolutní zákaz však přesahuje rámec ustanovení směrnice. Podle směrnice by taková reklama měla být vyhodnocena nejprve podle kritérií stanovených v čl. 5 – 9 směrnice, tedy měla by být vyhodnocena zejména z hlediska požadavků náležité profesionální péče a schopnosti podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, a teprve potom případně vyhodnocena jako nekalá obchodní praktika.

V případě reklamy skryté, která je zakázána v zákoně o regulaci reklamy v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) nedochází k souladu s evropským právem, neboť Směrnice zakazuje jen placenou reklamu v médiích v redakčním sdělení, pokud nelze z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat, že se jedná o placenou reklamu. Dále se podle čl. 6 směrnice považuje za klamavé poskytnutí nesprávných informací či informací uvádějících v omyl a podle čl. 7 odst. 2 směrnice se za klamavé opomenutí považuje skutečnost, že ve sdělení není uveden obchodní záměr obchodní praktiky, pokud to může vést k rozhodnutí průměrného spotřebitele, které by jinak neučinil.

Chystané změny neopomíjí ani případ tzv. obtěžující reklamy dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona o regulaci reklamy, který upravuje zákaz nevyžádané reklamy. Podle směrnice jsou zakázány „vytrvalé a nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na dálku“. Ustanovení zákona o regulaci reklamy je v konečném důsledku potřeba upravit tak, aby zahrnovalo pouze zákaz obtěžující nevyžádané reklamy v listinné podobě za kumulativní podmínky v podobě projevu nesouhlasu adresáta.

Změn doznává i ustanovení § 2c písm. b) a c), kde jsou vymezeny podmínky v případě reklamy ve vztahu k osobám mladších 18 let. V tomto případě reklama nesmí doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti a nesmí nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb.

V rámci českých právních předpisů se však jedná o dualitu, neboť tento zákaz byl již transponován do ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele.

Uvedená ustanovení je tak třeba ze zákona o regulaci reklamy vypustit, jakož i ustanovení § 2 odst. 5, které zcela mimo rámec Směrnice upravuje povinnost rozlišitelnosti reklamy od jiného obsahu, s kterým je společně šířena.

Mimo odstranění nedokonalostí vyplývajících z nedostatečné implementace výše uvedené směrnice a kolize s právními předpisy EU, se touto novelizací dále adaptuje zákon o regulaci reklamy na část nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a č. 1925/2006 (ES) a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004, a to v těch částech, které se vztahují k reklamě.

Tímto nařízením, které se stává přímo účinným na území Evropské unie dnem 13. 12. 2014, dochází ke sloučení směrnice 2000/13/ES o označování potravin a 90/496/EHS o nutričním označování potravin s cílem zlepšit úroveň informovanosti a ochrany spotřebitelů v Evropské unii, a to zejména v rozsahu čl. 7, který upravuje uvádění nezavádějících údajů explicitně i ve spojitosti s reklamou, konkrétně, že informace o potravinách nesmějí být zavádějící, kdy jak obchodní úprava, tak tedy i reklama s nimi související nesmí být takové povahy, aby uváděly spotřebitele v omyl, pokud jde o vlastnosti nebo účinky potravin, případně byl spotřebitel uváděn v omyl zavádějícími údaji týkajícími se charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání.

Informace o potravině v rámci reklamy musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné. Podstatný je dále zákaz  vyvolání dojmu při prezentaci potravin na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.

V souvislosti s chystanými změnami se také mění dozorové pravomoci k reklamě na potraviny, vztahující se k výživovým nebo zdravotnickým tvrzením dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, kdy stávající pravomoci přecházejí z krajských živnostenských úřadů na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. V případě rozhlasového a televizního vysílání a dále v případě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání zůstává kompetentním orgánem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Podstatná změna dopadá v souvislosti s novelizací na ustanovení § 5d odst. 2 a následující (tedy na ustanovení, které upravuje pravidla reklamy na potraviny – zákaz přisuzování léčebných a preventivních účinku, zákaz uvádění nekonkrétních klinických studií atd.).

Po novelizaci zákona o regulaci reklamy dojde k odstranění explicitního vyjádření jednotlivých skutkových podstat pod souhrnné vymezení povinností, které bude nově znít „Reklama na potraviny musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.“

Jedná se tak o podobné vymezení povinností, odkazem na jinou normu, jako v případě ustanovení § 5d odst. 1, na základě kterého v reklamě na potraviny mohou být uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení za podmínek přímo použitelného předpisu Evropských společenství (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006)

Povinnosti pro zpracovatele a zadavatele reklam zůstanou v důsledku stejné s jednou výjimkou. V důsledku změny zákona o regulaci reklamy dojde k eliminaci zákazu doporučování potraviny s odvoláním na nekonkrétní klinické studie, neboť se jedná o povinnost, která nevyplývá z unijního práva a byla tedy shledána jako redundantní.

Další změny v zákoně o regulaci reklamy již nejsou odvislé od zjištěného nesouladu s unijním právem a vycházejí z potřeb, které nastolila stávající dozorová praxe a případné nejasnosti s ní související.

Ze správní praxe vyplynula nutnost změny definice zadavatele. V případě, že zpracovatel zpracuje reklamu pro vlastní potřebu, stává se v důsledku také jejím zadavatelem. Tato skutečnost nebyla v zákoně uvedena. Pro odstranění problémů z důvodu stávající definice zadavatele, která plně nereflektovala praxi, by mělo nově dojít k rozšíření definice zadavatele, kdy za něj bude považován i subjekt, který zpracuje reklamu pro vlastní účely.

Další změna směřuje do oblasti regulace reklamy na loterie a sázkové hry. V tomto případě by mělo dojít ke svěření dozoru nad tímto typem reklamy pod Celní správu, s výjimkou forem reklamy spadajících do gesce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Stávající regulace nad loterijní a sázkovou reklamou si vyžádala změny i v případě vymezení zodpovědnosti, v případě reklamy na loterie a podobné hry nepovolené či neoznámené podle zvláštního právního předpisu[3], kdy je zamýšlen jako odpovědný subjekt šiřitel takové reklamy. Nicméně v případě jiných ustanovení zákona o regulaci reklamy (např. s obecnými požadavky na obsah reklamy) zůstane zachována odpovědnost zadavatele a zpracovatele reklamy.

Další zamýšlenou změnou je vypuštění ustanovení týkající se pořádkové pokuty za nesdělení údajů o zpracovateli a zadavateli reklamy a případnou nesoučinnost pak posuzovat jako deliktní jednání.

Jako nadbytečná respektive zbytečně přísná se jeví regulace reklamy v oblasti pohřebnictví, která by měla být omezena jen ve vztahu k neetickým formám, tedy v podobě zákazu šíření takové reklamy v areálech zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, zákaz šíření jakoukoliv adresnou formou a zákaz šíření v souvislosti s informováním o úmrtí.

Závěrem lze shrnout, že chystaná novelizace reflektuje nutnost změn v kontextu souladu s unijními předpisy, ať již z důvodu nedostatečné harmonizace a odstranění ustanovení, která jsou nad rámec unijních předpisů, případně nutnosti uzpůsobit právní předpisy dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Současně také dojde ke změnám ve snaze zamezit nejasnostem vyplývajícím z praxe, jako například definice pojmu zadavatel.

Mgr. Jiří Hadaš, MBA

--------------------------------------------------------------------------------
[1] K těmto novelám blíže - dostupné na www, k dispozici >>> zde. 
[2] Nedostatky v transpozici vytkla České republice Evropská komise, když dopisem č.j. C (22014) 202 final dne 27. ledna 2014 zaslala České republice formální upozornění (výzvu) na základě čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie v řízení pro porušení povinnosti č. 2013/2004
[3] Zákon č. 202/1990 Sb. , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz