K problematice popření otcovství dle nového občanského zákoníku
Dle základní zásady z dob římského práva: (Mater semper certa est pater semper incertus est) je matka vždy jistá, zatímco otec je vždy nejistý. Tato zásada umožňuje potenciálnímu otci dítěte, který má pochybnosti o tom, zda je skutečným rodičem dítěte, se otcovství vzdát. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.
Podle úpravy před rekodifikací soukromého práva, tedy dle zákona č. 94/1963 Sb. , zákon o rodině, konkrétně dle ustanovení § 57 odst. 1: „manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.“[1] Dosavadní popěrná lhůta byla kritizována i Ústavním soudem.[2]
Stávající úprava nového občanského zákoníku v sobě zahrnuje i bývalý zákon o rodině. Dle ustanovení § 785 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník se tato lhůta pro popření otcovství prodlužuje až o tři roky. Domnělý otec má tedy možnost podat k soudu návrh o popření otcovství až do 6 let dítěte.[3]
Pokud by tuto lhůtu nestihl, existují ještě další možnosti, které zákon nabízí. Kupříkladu otec může jednat i po uplynutí této lhůty. K této problematice se vztahuje také ustanovení §792 zákona č. 89/2012 Sb. Dle dřívější úpravy rodinného práva mohl za domnělého otce po uplynutí šestileté lhůty podat návrh na popření otcovství i státní zástupce. Tímto oprávněním však nebyl vybaven každý státní zástupce, ale pouze nejvyšší.[4] Hlavní změnou je fakt, že nejvyšší státní zástupce již není oprávněn zasahovat, kdežto tato pravomoc je přiznána přímo soudu, který bude o této věci rozhodovat. Mám za to, že novější úprava lépe reflektuje skutečnou praxi.
Nově je vymezen také okruh účastníků řízení. Účastníky řízení jsou navrhovatel a dále ten, kterého zákon za účastníka označuje. Za účastníky jsou tedy považování: žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec) nebo jehož otcovství má být popřeno. Tímto je odstraněna nedostatečnost staré úpravy zákona o rodině, kdy dítě nebylo zaručeně v postavení účastníka řízení.[5]
Podle mého názoru je nutné přihlížet také k duševnímu vývoji dítěte. Myslím si, že šest let[6] je hraniční věk pro popření otcovství. Dítě už je s domnělým otcem natolik sžito, že při vyšším věku např. od 7 do 12 let by mohly hrozit psychické poruchy a narušit tak zdravý duševní vývoj jedince. Malé tříleté dítě si není natolik vědomo situace, kdežto šestileté dítě si už samo dokáže vytvořit názor na situaci a může se ocitnout ve zmatečném stavu.
Mgr. Kamila Peterková
--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 57 odst. 1 zákona č. 9/1963Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2015].
[2] Nový občanský zákoník – muži budou mít více času na popřená otcovství. rozhlas.cz[online]. 2013 [cit. 20. 3. 2015].
[3] § 785 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2015].
[4] Popření otcovství. Občanský zákoník. wiki.idnes.cz[online]. 2013 [cit. 20. 3. 2015].
[5] HRUŠÁKOVÁ, Milana. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. Vydání. V Praze: C.H. Beck,2014, s. 572 – 579.
[6] Lhůta je stanovena dle ESLP, například ve Francii činí lhůta pro popření otcovství až 10 let.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz