Vyjdeme-li ze dvou interpretačních předpokladů, totiž že (i) cílem zákonodárce nemůže být právní úprava skutečnosti, která vůbec neexistuje či není možná; a (ii) nikdo kromě samotného podnikatele není podle zákona oprávněn určovat, co se v které části provozovny bude prodávat, k čemu bude ta či ona část provozovny určena, musím z nich implikovat tyto právní závěry:

Jde-li o specializované prodejny tabákových výrobků, pak pojem „specializovaná prodejna tabákových výrobků“ nelze zúžit na prodejnu, ve které by byly k mání pouze  tabákové výrobky – takové prodejny totiž ve skutečnosti vůbec neexistují. Specializovaná prodejna tabákových výrobků tedy běžně prodává tabákové výrobky a k nim prodává v určité míře též další sortiment či poskytuje služby (zpravidla tisk, jízdenky, nápoje, cukrovinky, provoz terminálu Sazky, sběrna filmů apod.) - lidově  a výstižně se taková prodejna nazývá trafika. Pro určení, zda se jedná o „trafiku“ je kromě charakteru sortimentu, jak je uveden výše, důležité i vlastní označení prodejny: specializované prodejny musejí označovat  názvy, ze kterých je návštěvníkovi zjevné, že se v místě prodávají tabákové výrobky („Trafika“,  „Tisk – tabák“, „Tabák“), zatímco prodejna s označením „Dárky“ nebude specializovanou prodejnou, byť by měla sortiment blízký trafice.

Jde-li o část provozovny určené k prodeji tabákových výrobků, pak vzhledem k tomu, že pouze samotný podnikatel je oprávněn určovat, co se v které části provozovny bude prodávat, k čemu bude ta či ona část provozovny určena, záleží „určení části provozovny k prodeji tabákových výrobků“ výlučně na jeho rozhodnutí. Takové rozhodnutí musí ctít hranice dané jinými právními předpisy, zejména stavebními (nelze k prodeji tabákových výrobků určit tu část provozovny, která vůbec nemůže sloužit k prodeji), a dále musí být vyjádřeno prokazatelným způsobem (plánek, popis ve smlouvě či provozním řádu apod.), neboť nelze asi „určení“ provést mlčky. Na druhou stranu, co je „částí provozovny určenou k prodeji tabákových výrobků“ nelze odvozovat například z faktického výskytu tabákových výrobků či nějakého pomyslného okruhu kolem nich, protože určení takové části je dáno výlučným a navýsost subjektivním rozhodnutím podnikatele, nikoliv objektivním stavem provozovny.

Lze jen s nadějí očekávat, že právní praxe a případná soudní rozhodnutí vnesou po určitém čase více světla i do výše uvedených otázek, protože jedině soudy mají v našem právním řádu právo provádět závazný výklad zákona.