K výkladu ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu

V rámci tohoto článku bych chtěla poukázat na problematiku výkladu ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu, který je součástí nové úpravy vedení civilního řízení v části přípravného jednání.

Zákonem č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byla s účinností od 1.7.2009 novelizována mimo jiné též ustanovení občanského soudního řádu týkající se přípravného jednání, která, obecně řečeno, nově upravila či zpřesnila a zpřísnila podmínky pro účastníky řízení tak, aby jednání soudu proběhlo bez zbytečných průtahů.

Ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu se týká osoby žalovaného a po provedené novelizaci zní: „Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 120 odst. 2, za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.“

Ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu rozšířilo možnost pro vydání rozsudku pro uznání při uplatnění fikce uznání, neboť před účinností této novelizace bylo možno rozhodnout rozsudkem pro uznání při uplatnění fikce uznání, pokud se žalovaný, ač řádně poučen, bez vážného důvodu včas písemně k uplatněnému nároku ve stanovené lhůtě kvalifikovaně nevyjádřil. Nyní, resp. s účinností od 1.7.2009, by dle ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu měla být stejným následkem stižena i nepřítomnost žalovaného jako účastníka řízení na přípravném jednání (samozřejmě při splnění všech dalších podmínek v tomto ustanovení stanovených, tj. řádné a včasné doručení předvolání a žaloby, neexistence překážky pro takové rozhodnutí dle ustanovení § 99 odst. 1 a 2 a § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, řádné poučení na možné následky nedostavení se k přípravnému jednání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 3 občanského soudního řádu, neexistence předpokladů pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby).

Toto ustanovení vzbudilo mezi některými právníky, zejména advokáty, polemiku o jeho výkladu a dopadu do soudní praxe zejména v tom smyslu, zda je pro zamezení následku vydání rozsudku pro uznání na přípravném jednání nutná osobní přítomnost žalovaného jako účastníka řízení i za situace, kdy je žalovaný ve smyslu ustanovení § 24 a § 25 občanského soudního řádu řádně zastoupen advokátem, který je na přípravném jednání přítomen právě jako zástupce žalovaného coby účastníka řízení, když dikce ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu k takovému výkladu vybízí.

Není zřejmě pochyb o tom, že osobní nepřítomnost jak žalovaného coby účastníka řízení, tak i jeho zástupce – advokáta, při naplnění všech dalších podmínek tohoto ustanovení, je situací, kterou ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu předpokládá, a vydání rozsudku pro uznání je tak zcela na místě.

Odlišně však chápu situaci, kdy při naplnění všech dalších podmínek dle ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu není na přípravném jednání žalovaný osobně přítomen, nicméně advokát jako jeho zástupce ano.

Dle ustanovení § 24 ve spojení s § 25 a § 28a občanského soudního řádu platí, že účastník řízení se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí, kdy zástupcem si může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (tzv. procesní plnou moc), kdy procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato procesní plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.

Z uvedeného lze dle mého názoru dovodit, že je-li na přípravném jednání přítomen advokát jako zástupce žalovaného, není tato skutečnost překážkou pro konání přípravného řízení, neboť přítomnost advokáta jako zástupce účastníka plně nahrazuje přítomnost samotného účastníka v tom smyslu, že nepřítomného účastníka řízení nemohou stíhat procesní následky, které dle zákona stíhají účastníka, který se nedostaví. Nezpochybňuji však, že strana žalovaná musí být připravena nést důsledky osobní nepřítomnosti žalovaného v tom smyslu, že např. neznalost zástupce žalovaného o skutkových reáliích projednávaného případu bude mít za následek např. neunesení břemene tvrzení a nebude moci být důvodem pro odročení jednání za účelem vyžádání stanoviska zastupovaného klienta.

Jak plyne z výše uvedeného, jsem toho názoru, že za situace, kdy je žalovaný jako účastník civilního řízení řádně zastoupen advokátem s procesní plnou mocí, osobní účast žalovaného na přípravném řízení nutná není, resp. jeho pouhá osobní nepřítomnost i při splnění dalších podmínek dle ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu nezakládá následky zde uvedené, tj. možnost vydání rozsudku pro uznání.

Jsem si samozřejmě vědoma toho, že tento názor nemusí být jednoznačný a že soudní praxe (prozatím zejména nižších soudů) může v průběhu času zastávat i názor opačný, i když má zkušenost s rozhodnutím soudu prvního stupně v této věci můj názor podpořila. Jsem si vědoma i toho, že samo ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu obsahuje spoustu dalších podmínek, jejich naplnění má na jeho aplikaci vliv a že je nutno zkoumat i skutečnosti, které provází každý jednotlivý případ ad hoc (např. výslovné odmítnutí žalovaného nároku žalovaným bez bližšího zdůvodnění učiněné již před přípravným jednáním, apod.). Budeme-li jej však brát jako příklad vzorový, myslím, že výklad ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu tak, jak je uveden výše, je výkladem konformním, který neodporuje smyslu, který novelizace občanského soudního řádu zamýšlela.