Sdílím jeho obavy ohledně omezování náboženské svobody. Dovolil bych si proto článek doplnit ještě o jedno související téma. Autor uvádí, že „[p]okud budou homosexuální páry uzavírat svá manželství formou občanského sňatku, zřejmě žádný problém nenastane“. Obávám se, že problém bohužel nastane i v takových případech. Je nepochybné, že se najdou starostové, místostarostové a pověření zastupitelé, kteří pro výhradu svědomí odmítnou takovému sňatku asistovat. Stejně tak mohou mít problém ve svědomí další zaměstnanci úřadu (matrikářka, varhaník apod.). Zkušenosti ze světa ukazují, že problém může nastat i pro některé osoby zajišťující dodávky zboží a služeb. Autor ve svém článku zmiňuje kauzu Garetha Lee versus Spojené království, nicméně případů, kdy poskytovatel bude mít potřebu odmítnout   služby při uzavírání stejnopohlavního sňatku bude více (kromě cukrářů třeba svatební agentury, fotografové, květinářky, apod.). Ti všichni budou muset volit mezi poslušností zákonu[1] a poslušností svému svědomí.

Zároveň návrh ohrožuje svobodu vyznání ještě v dalších oblastech. Mám na mysli např. otázku, zda církevní školy budou moci nadále vyučovat žáky v souladu s náboženským přesvědčením, že manželství je pouze svazek muže a ženy. Všichni přitom víme, že se Česká republika zavázala mezinárodní smlouvou k respektování práva rodičů zajišťovat výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.[2]

Česká republika je demokratickým právním státem, který se nesmí vázat na konkrétní ideologii[3], naopak musí zajistit všem občanům svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání[4], přičemž každý má právo vyjadřovat své názory různými způsoby[5].

Návrh zákonné úpravy „manželství pro dva lidi“ postrádá legislativní úpravu výhrady svědomí, a to jak v rovině individuální, tak kolektivní. Tím návrh omezuje práva těch občanů, pro které je podpora stejnopohlavním sňatkům nepřijatelná z důvodu osobního přesvědčení.

V demokratickém právním státě je však zcela nepřípustné, aby zákon někoho nutil jednat v rozporu se svým svědomím.

Stejně jako se stát nesmí vázat na ideologii katolické církve, nesmí se ani vázat na ideologii LGBT+. Jinými slovy, stát jako neutrální arbitr musí zajistit, aby stejná práva byla přiznána jak LGBT+ lidem, tak katolíkům.

Nebude-li tento návrh doplněn doprovodnými ustanoveními ohledně výhrady svědomí, mám za to, že jeho přijetí bude v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními závazky chráněnými základními právy.


Petr Šimůnek