Kdo je to veřejná instituce II
Nedávno zde na portálu vyšel článek[1] o aktuálním nálezu Ústavního soudu[2], který potvrdil, že na společnost ČEZ, a.s. je nutné nahlížet ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím spíše jako na soukromou obchodní korporaci a nikoliv veřejnou instituci. Shodou okolností několik týdnů po tomto přelomovém rozhodnutí přichází Nejvyšší správní soud (dále i jen "NSS[3]") s rozřešením podobné kauzy, která se týkala politické strany a otázky, nakolik by měla mít veřejnost možnost být o jejím fungování podrobněji informována. Výše zmíněnou kauzou ČEZ pak byl Nejvyšší správní soud při nejnovějším rozhodování přímo inspirován[4].
Nejvyšší správní soud úvodem zmiňuje, že je nutné důkladně posoudit, zda lze politickou stranu považovat za veřejnou instituci ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť od tohoto posouzení se bude posléze odvíjet nejen případná informační povinnost ale vůbec pravomoc správních soudů o žalobě stěžovatele vůbec rozhodnout. Posléze NSS zmiňuje známé provázané rozhodnutí ve věci Letiště Praha[6], Teplárna České Budějovice, a.s.[7], Sportovní areály města Kladna s.r.o.[8] a jak je již výše zmíněno, bylo argumentováno i novým rozhodnutím ve věci ČEZ, kde Ústavní soud podrobil soudobou judikaturu Nejvyššího správního soudu kritice a podrobněji specifikoval, že z článku 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "LZPS") plyne povinnost poskytovat informace pouze státním orgánům a orgánům územní samosprávy, tedy výlučně subjektům veřejnoprávním. Pokud bude tato povinnost vztažena i na fyzické nebo právnické osoby, které netvoří veřejnou moc, tak toto nesmí vést k ústavně nepřípustnému zásahu do jejich základních práv a svobod.
V pokračování své argumentace rozebírá NSS otázku vzniku politické strany, která se bez ingerence ze strany státu neobejde, nicméně stát zde plní zejména evidenční roli. Stát samozřejmě může v zákonem vymezených případech politickou stranu rozpustit a vyvolat tím její zánik, nicméně dominují zde soukromoprávní prvky. Klíčový úkol spatřuje NSS ve vymezení účelu politické strany, která je na jednu stranu prostředkem realizace práva občanů sdružovat se v politických stranách[9] a práva účastnit se na správě věcí veřejných[10], ale také představují základ politického systému ČR a prvek základního procesu zastupitelské demokracie, přičemž na existenci a fungování systému politických stran je bezpochyby veřejný zájem.
V průměru tedy nenašel Nejvyšší správní soud kromě státního dohledu nad činností politických stran žádný výraznější veřejnoprávní prvek a tedy politická strana nenaplňuje znaky veřejné instituce ve smyslu § 2(1) zákona o svobodném přístupu k informacím a proto nemůže být subjektem povinným poskytovat podle tohoto zákona informace. Dále bylo zdůrazněno, že v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba rozlišovat mezi "povinným subjektem" a "příjemce veřejných prostředků", neboť pouhý fakt, že subjekt přijímá veřejné prostředky nemusí nutně znamenat, že je povinen poskytovat informace o své činnosti.
Resumé tedy bylo, že KSČM není veřejnou institucí a tedy není povinna poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Je nicméně možné tuto informační povinnost pro politické strany v budoucnu zákonem rozšířit, vždy však způsobem, který bude dostatečně jasný, určitý a předvídatelný.
Mgr. Jan Metelka, LL.M.
DLA Piper Prague LLP, organizační složka
Panská 854/2
110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 817 111
e-mail: prague@dlapiper.com
________________________________________
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[4] V odstavci 34 Rozsudku se na nález ÚS ve sp. zn. IV. ÚS 1146/16 ve věci ČEZ Nejvyšší správní soud přímo odkazuje
[5] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[6] nález I. ÚS 260/06
[7] rozsudky ze dne 20. června 2013, č. j. 9 As 137/2012 - 52 a ze dne 28. března 2013, č. j. 9 As 60/2012 - 62
[8] rozsudek ze dne 24. listopadu 2016, č. j. 9 As 205/2016 - 29
[9] Dle čl. 20 LZPS
[10] Dle čl. 21 LZPS
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz