Kdy je doručena zásilka, když se nepodaří doručit přímo adresátovi?
Okamžik doručení zásilky může být velmi klíčovým, neboť s doručením jsou mnohdy spojeny další právní účinky (např. zánik smlouvy v případě odstoupení od smlouvy, počátek běhu výpovědní doby v případě výpovědi a podobně). Pro ulehčení určení okamžiku, kdy došlo k doručení zásilky, zákon upravuje tzv. domněnku doby dojití. Pojďme se podívat, jak tato domněnka funguje a jaké mohou být její praktické dopady.
Doručování je alfa a omega právních vztahů, ať již jde o zásilky či o písemnosti. Co když ale nastane situace, že si adresát zásilku nevyzvedne?
Právní jednání vůči nepřítomné osobě
Obecně tuto problematiku upravuje zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen “OZ”), a to konkrétně v ustanoveních § 570-573. Dle § 570 OZ tedy právní jednání činěné vůči nepřítomné osobě působí od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde, nicméně pro případ, že by tato osoba úmyslně zmařila dojití, platí, že řádně došlo. K jednání vůči nepřítomné osobě dochází zásadně tehdy, pokud mezi sebou osoby nekomunikují v rámci bezprostřední komunikace. Nejedná se ale o bezprostřednost fyzickou, tedy může se jednat i o využití např. telefonické komunikace či použití jiných on-line komunikačních prostředků jako třeba Skype.
Doručování prostřednictvím poštovních služeb
Pojďme se tedy podívat, jak je to u doručování zásilek. Již zmiňovaná domněnka doby dojití je upravena v § 573 OZ, když se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Na začátek je důležité říci, že domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. To znamená, že na zásilku se vztahuje domněnka doby dojití pouze, když dojde do sféry dispozice adresáta, tedy když adresát má možnost se s tou seznámit.
Poštovní služby pak upravuje zákon č. 29/2000 Sb. , zákon o poštovních službách, nicméně seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu >>> zde.
Pracovním dnem se pak myslí každý kalendářní den s výjimkou sobot, nedělí a svátků.
Je potřeba brát také na zřetel to, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, tedy že ji lze vyvrátit buď prokázáním jiné doby dojití, nebo alespoň prokázáním toho, že v době stanovené domněnkou k dojití nedošlo, respektive dojít nemohlo (může se pak jednat např. o lokální nepokoje v místě doručování vylučující doručení zásilky).
A jak to celé funguje prakticky?
K ilustraci výše zmíněných teoretických principů si pojďme uvést příklad na předžalobní výzvě. Předžalobní výzvu je třeba v souladu s ustálenou soudní judikaturou (Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, ze dne 13. 11. 2012) považovat za doručenou okamžikem, kdy měl adresát možnost se s ní objektivně seznámit tj. okamžikem, kdy zásilka byla uložena u provozovatele poštovních služeb, přičemž o tomto byl adresát ze strany provozovatele poštovních služeb vyrozuměn. Pokud by tedy k uložení u provozovatele poštovních služeb pro nezastižení adresáta došlo například dne 22. 8. 2023, tento den došlo také k doručení předžalobní výzvy, a to dle § 570 odst. 1 OZ.
Pokud by tak zásilka (v našem příkladu předžalobní výzva) adresátovi prokazatelně došla a byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb například dne 21. 8. 2023 (avšak nepodařilo se prokázat přesný den jejího doručení adresátovi ani například to, že byla uložena u provozovatele poštovních služeb), pak by na základě domněnky doby dojití předžalobní výzva došla adresátovi dne 24. 8. 2023.
Kateřina Chaloupková,
paralegal
.png)
150 00 Praha 5 – Smíchov
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
