Kdy je nutno aplikovat institut nabídky převzetí aneb pojem „zvýšení vlivu“ v ovládané společnosti

Ustanovení § 183a obchodního zákoníku vymezuje v rámci definice nabídky převzetí pojem „zvýšení vlivu“ v ovládané společnosti. Nabídkou převzetí se dle § 183a odst. 1 obchodního zákoníku rozumí veřejný návrh smlouvy o koupi účastnických cenných papírů, s nimiž je spojeno právo účasti na cílové společnosti, určený jejím vlastníkům, ve které navrhovatel projevuje vůli nabýt účastnické cenné papíry cílové společnosti v rozsahu, který mu umožní ovládnutí společnosti nebo který zvýší jeho vliv v jím ovládané společnosti.

Vzhledem k tomu, že právě úmysl směřující k ovládnutí společnosti nebo ke zvýšení vlivu ve společnosti již ovládnuté je jedním z podstatných znaků nabídky převzetí, bez jehož naplnění by veřejný návrh smlouvy směřující k nabytí účastnických cenných papírů pod režim nabídky převzetí vůbec nespadal, vydala Komise pro cenné papíry („Komise“) v březnu letošního roku stanovisko, ve kterém se zabývala problematikou obsahu pojmu „zvýšení vlivu“ v ovládané společnosti.

Jak již bylo uvedeno výše, institut nabídky převzetí se uplatní pouze v případě, že osoba, která nabídku činí, ji činí s cílem nabytí nebo zvýšení kontroly v cílové společnosti (na rozdíl od některých evropských úprav, které pod nabídku převzetí zahrnují jakoukoliv veřejnou nabídku na odkup účastnických cenných papírů bez ohledu na záměr ovládnutí). Za „zvýšení vlivu“ je přitom obecně možné považovat nabytí jakéhokoliv množství účastnických cenných papírů a s tím spojené zvýšení počtu hlasovacích práv ovládající osoby. Toto pojetí tedy v praxi znamená, že ovládající osoba je povinna postupovat podle pravidel stanovených pro nabídku převzetí při nabývání jakéhokoliv množství účastnických cenných papírů na základě veřejného návrhu smlouvy.

Výše uvedený názor dokládá i závěr Komise, dle kterého jakékoliv, tedy byť i nepatrné, zvýšení podílu na hlasovacích právech znamená větší vliv na řízení cílové společnosti, a to zejména z pohledu snižování vlivu minoritních akcionářů. V této souvislosti se však Komise zabývala další otázkou, a to, jestli je při držení určitého množství účastnických cenných papírů v rukách ovládající osoby možné považovat její postavení za natolik „silné“, že nabytí dalších účastnických cenných papírů už nebude směřovat k dalšímu zvyšování jejího vlivu na řízení cílové společnosti.

Komise v tomto ohledu dospěla k závěru, že k dalšímu zvyšování vlivu nebude docházet po překročení 95% popřípadě 97% podílu ovládající osoby na cílové společnosti, a to navzdory tomu, že nabytí dalších účastnických cenných papírů může v určitých případech výkon vlivu na společnosti usnadnit, což však dle názoru Komise již za zvýšení vlivu považovat nelze.