31. 8. 2016
ID: 102777upozornění pro uživatele
Kdy lze nařídit ústavní výchovu?
Ústavní výchova představuje značný zásah soudu do vztahů mezi dítětem a jeho rodiči. Soud by se měl k nařízení ústavní výchovy uchylovat pouze výjimečně. Tento článek se zabývá zejména důvody, které vedou k nařízení ústavní výchovy, avšak nepomine ani její funkce a její souvislost s vyživovací povinností rodičů.
Občanský zákoník v ust. § 971[1] definuje důvody pro nařízení ústavní výchovy takto:
Samotné ohrožení výchovy dítěte lze spatřovat hlavně v situaci, kdy rodiče o dítě nepečují, zanedbávají jej a nevynakládají pozitivní vliv na jeho výchovu. Může se jednat např. o rodiče požívající nadměrně alkoholické nápoje, gamblery apod. Důležitým kritériem bude v tomto případě intenzita, které samotné ohrožení dosahuje. Výchovu dítěte ohrožují také tím, že dítěti tolerují zanedbání školní docházky, popř. drogy, alkohol a násilí. Pokud soud v takovémto případě ústavní výchovu nařídí, bude v této situaci ústav působit na dítě preventivní funkcí, neboť dojde k vytvoření lepších podmínek, než ve kterých dítě vyrůstalo doposud.[2]
Narušení výchovy, lze chápat jako závažné zanedbání, které je v rozporu se zájmem dítěte. Může se jednat o situaci, kdy je narušen tělesný či duševní stav dítěte. K tomuto dochází zejména týráním či jinými fyzickými útoky na dítě. V tomto případě nařízení ústavní výchovy plní nápravnou funkci.[3]
Poslední důvod nařízení ústavní výchovy, tj. situace, kdy rodiče nemohou výchovu dítěte zabezpečit, plní funkci výchovnou. Tento důvod je odlišný od předchozích, jelikož se zde jedná zejména o okolnosti, kdy ze zdravotních důvodů či z důvodů např. výkonu trestu odnětí svobody,[4] nemohou rodiče výchovu svému dítěti zabezpečit a není zde jiná osoba, která by se výchovy o jejich dítě ujala.[5] K tomuto zmíním odst. 3 § 971 ObčZ dle kterého „nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo sítě do péče svěřeno, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově…“[6] Pokud se jedná o pouze přechodnou dobu, na kterou rodiče nejsou schopni výchovu dítěte zabezpečit, např. z důvodu dlouhodobé léčby, lze dítě svěřit do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na dobu přechodnou, a to nejdéle na dobu šesti měsíců.[7]
Co se týče zákonné doby, na kterou lze nařídit ústavní výchovu, tak tu zákon stanovil na dobu maximálně tří let.[8]Před uplynutím této doby lze opakovaně (zákon nestanovuje kolikrát) prodloužit tuto dobu, avšak vždy nejdéle na zmiňovanou dobu tří let. Soud je z moci úřední povinen prověřovat, zda důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Alespoň jednou za šest měsíců je povinen si vyžádat zprávy příslušeného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, opatřit si vyjádření názoru dítěte a vyzvat rodiče dítěte k vyjádření stanoviska. Tyto způsoby jsou zákonem vymezeny pouze demonstrativně.
V neposlední řadě se zmíním o vyživovací povinnosti v souvislosti s ústavní výchovou. To, že bylo dítě umístěno do ústavní výchovy, neznamená, že by došlo k zániku vyživovací povinnosti. Jakmile soud rozsudkem nařídí ústavní výchovu, měl by následně rozhodnout o výši vyživovací povinnosti k tomuto dítě, jelikož došlo ke změně poměrů.[9] Platebním místem, které bude přijímat platby za výživné je ústav ve kterém je dítě umístěno.[10]
Co se týče procesního hlediska, tak soud dle ust. § 452 odst. 1 zákona zvláštních řízeních soudních,[11] předběžným opatřením, zahájeným na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nařídí ústavní výchovu. Místně příslušným soudem je dle ust. § 4 ZŘS okresní soud v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu své trvalé bydliště. V rozsudku, kterým soud nařídí ústavní výchovu, zároveň označí zařízení, do kterého bude dítě svěřeno. Dbá současně na to, aby zařízení bylo co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných blízkých osob.[12]
Na závěr opakovaně zmíním to, že nařízení ústavní výchovy je krajním východiskem ze situace, kdy vztah mezi rodičem a dítětem ohrožuje jeho výchovu a vývoj nad míru vhodnou. Soud by měl vždy nejdříve zvážit, zda se v okolí dítěte nevyskytuje fyzická osoba, které by mohlo být dítě přednostně svěřeno.
Mgr. Markéta Cibienová
e-mail: m.cibienova@seznam.cz
-------------------------------
[1] Ust. § 971 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 8. 2016]. (Dále jen „ObčZ“)
[2] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. Vydání. V Praze: C.H. Beck,2014, s. 1300-1301.
[3] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., s. 1301.
[4] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., tamtéž.
[5] Ust. § 971 odst. 1 ObčZ.
[6] Ust. § 971 odst. 3 ObčZ.
[7] Ust. § 971 odst. 2 ObčZ.
[8] Ust. § 972 odst. 1 ObčZ.
[9] Ust. § 975 ObčZ.
[10] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., s. 1327.
[11] Ust. § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 8. 2016]. (Dále jen „ZŘS“)
[12] Ust. § 971 odst. 4 ObčZ.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
- a) Vážné ohrožení výchovy, duševního, tělesného či rozumového stavu nebo vývoj dítěte,
- b) Narušení výchovy, duševního, tělesného či rozumového stavu nebo vývoj dítěte,
- c) Rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit.
Samotné ohrožení výchovy dítěte lze spatřovat hlavně v situaci, kdy rodiče o dítě nepečují, zanedbávají jej a nevynakládají pozitivní vliv na jeho výchovu. Může se jednat např. o rodiče požívající nadměrně alkoholické nápoje, gamblery apod. Důležitým kritériem bude v tomto případě intenzita, které samotné ohrožení dosahuje. Výchovu dítěte ohrožují také tím, že dítěti tolerují zanedbání školní docházky, popř. drogy, alkohol a násilí. Pokud soud v takovémto případě ústavní výchovu nařídí, bude v této situaci ústav působit na dítě preventivní funkcí, neboť dojde k vytvoření lepších podmínek, než ve kterých dítě vyrůstalo doposud.[2]
Narušení výchovy, lze chápat jako závažné zanedbání, které je v rozporu se zájmem dítěte. Může se jednat o situaci, kdy je narušen tělesný či duševní stav dítěte. K tomuto dochází zejména týráním či jinými fyzickými útoky na dítě. V tomto případě nařízení ústavní výchovy plní nápravnou funkci.[3]
Poslední důvod nařízení ústavní výchovy, tj. situace, kdy rodiče nemohou výchovu dítěte zabezpečit, plní funkci výchovnou. Tento důvod je odlišný od předchozích, jelikož se zde jedná zejména o okolnosti, kdy ze zdravotních důvodů či z důvodů např. výkonu trestu odnětí svobody,[4] nemohou rodiče výchovu svému dítěti zabezpečit a není zde jiná osoba, která by se výchovy o jejich dítě ujala.[5] K tomuto zmíním odst. 3 § 971 ObčZ dle kterého „nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo sítě do péče svěřeno, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově…“[6] Pokud se jedná o pouze přechodnou dobu, na kterou rodiče nejsou schopni výchovu dítěte zabezpečit, např. z důvodu dlouhodobé léčby, lze dítě svěřit do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na dobu přechodnou, a to nejdéle na dobu šesti měsíců.[7]
Co se týče zákonné doby, na kterou lze nařídit ústavní výchovu, tak tu zákon stanovil na dobu maximálně tří let.[8]Před uplynutím této doby lze opakovaně (zákon nestanovuje kolikrát) prodloužit tuto dobu, avšak vždy nejdéle na zmiňovanou dobu tří let. Soud je z moci úřední povinen prověřovat, zda důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Alespoň jednou za šest měsíců je povinen si vyžádat zprávy příslušeného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, opatřit si vyjádření názoru dítěte a vyzvat rodiče dítěte k vyjádření stanoviska. Tyto způsoby jsou zákonem vymezeny pouze demonstrativně.
V neposlední řadě se zmíním o vyživovací povinnosti v souvislosti s ústavní výchovou. To, že bylo dítě umístěno do ústavní výchovy, neznamená, že by došlo k zániku vyživovací povinnosti. Jakmile soud rozsudkem nařídí ústavní výchovu, měl by následně rozhodnout o výši vyživovací povinnosti k tomuto dítě, jelikož došlo ke změně poměrů.[9] Platebním místem, které bude přijímat platby za výživné je ústav ve kterém je dítě umístěno.[10]
Co se týče procesního hlediska, tak soud dle ust. § 452 odst. 1 zákona zvláštních řízeních soudních,[11] předběžným opatřením, zahájeným na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nařídí ústavní výchovu. Místně příslušným soudem je dle ust. § 4 ZŘS okresní soud v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu své trvalé bydliště. V rozsudku, kterým soud nařídí ústavní výchovu, zároveň označí zařízení, do kterého bude dítě svěřeno. Dbá současně na to, aby zařízení bylo co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných blízkých osob.[12]
Na závěr opakovaně zmíním to, že nařízení ústavní výchovy je krajním východiskem ze situace, kdy vztah mezi rodičem a dítětem ohrožuje jeho výchovu a vývoj nad míru vhodnou. Soud by měl vždy nejdříve zvážit, zda se v okolí dítěte nevyskytuje fyzická osoba, které by mohlo být dítě přednostně svěřeno.
Mgr. Markéta Cibienová
e-mail: m.cibienova@seznam.cz
-------------------------------
[1] Ust. § 971 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 8. 2016]. (Dále jen „ObčZ“)
[2] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. Vydání. V Praze: C.H. Beck,2014, s. 1300-1301.
[3] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., s. 1301.
[4] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., tamtéž.
[5] Ust. § 971 odst. 1 ObčZ.
[6] Ust. § 971 odst. 3 ObčZ.
[7] Ust. § 971 odst. 2 ObčZ.
[8] Ust. § 972 odst. 1 ObčZ.
[9] Ust. § 975 ObčZ.
[10] HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol., s. 1327.
[11] Ust. § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 8. 2016]. (Dále jen „ZŘS“)
[12] Ust. § 971 odst. 4 ObčZ.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
