Konec neprůhledných spotřebitelských úvěrů – část. II

Zákon (zákon č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru) zajišťuje ochranu spotřebitele od počátku, tedy již v době, kdy se spotřebitel rozhoduje o využití nabídky spotřebitelského úvěru, a to stanovením povinnosti poskytnutí co nejúplnějších a nezkreslených informací, a to tak, že zákon ukládá povinnost uvést v každé reklamě (reklamou se rozumí přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot prostřednictvím komunikačních médií

PODMÍNKY NABÍDEK SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ. Zákon (zákon č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru) zajišťuje ochranu spotřebitele od počátku, tedy již v době, kdy se spotřebitel rozhoduje o využití nabídky spotřebitelského úvěru, a to stanovením povinnosti poskytnutí co nejúplnějších a nezkreslených informací, a to tak, že zákon ukládá povinnost uvést v každé reklamě (reklamou se rozumí přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot prostřednictvím komunikačních médií (komunikačními médii se rozumí televize, rozhlas, nosiče audiovizuálních děl, periodický tisk a neperiodické publikace, dopravní prostředky, plakáty a letáky, jakož i další komunikační prostředky umožňující přenos informací)) nebo v každé nabídce, ve které je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, informace o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr nebo uvést příklad jejího výpočtu. Uvedení těchto informací v reklamě a v provozovnách poskytovatele úvěru usnadní rovněž porovnání různých nabídek na trhu. Nemělo by se tedy již stávat, že se spotřebitel stane obětí nízkých měsíčních splátek, ale poskytnutím většího množství informací již v nabídce či reklamě bude rozhodování spotřebitele ovlivněno právě získáním většího množství údajů dotýkajících se podmínek spotřebitelského úvěru.

NÁLEŽITOSTI SMLOUVY, JÍŽ SE SJEDNÁVÁ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vedle obecných náležitostí požadovaných na smlouvy obsahovat také:
a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr,
b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele (ustanovení sleduje zamezení jednostranné výhodnosti smlouvy ve vztahu k roční procentní sazbě. Ve většině případů by se mělo jednat o vazbu na úrokové sazby vyhlášené Českou národní bankou),
c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení,
d) stanovení jednotlivých plateb,
e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr,
f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru,
g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou,
h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah,
i) způsob placení.

V případě, kdy smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, umožňuje změnu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr nebo změnu výše plateb s úvěrem souvisejících, které v době výpočtu nebyly vyčíslitelné, je nutno při výpočtu vycházet z předpokladu, že úrok a ostatní platby zůstávají neměnné a budou platit do konce platnosti smlouvy, na jejímž základě byl spotřebitelský úvěr sjednán.

V případě, kdy nelze stanovit roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, musí věřitel ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uvést maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit.

Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru výše uvedené náležitosti, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY, VRÁCENÍ ZBOŽÍ. V důvodové zprávě k zákonu se k uvedenému uvádí: pro případ, že spotřebitel využije svého práva na odstoupení od smlouvy o dodání zboží nebo služeb, a tudíž nedojde k plnění na jehož úhradu byl spotřebitelský úvěr sjednán, má právo, aby mu byla vrácena již splacená část úvěru. S uplatněním uvedených práv nesmí být spojováno navýšení nákladů na spotřebitelský úvěr, neboť uvedené důsledky byly vyvolány neplněním ze strany dodavatele nebo tím, že dodavatel neplnil řádně. Ochrana spotřebitele podle předchozího ustanovení se uplatní i v případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru a dodavatel zboží nebo služeb jsou různými osobami, avšak pouze v případě, že mezi věřitelem a dodavatelem zboží nebo služeb byla uzavřena exkluzivní smlouva o poskytování spotřebitelského úvěru a na základě této smlouvy spotřebitel úvěr získal.

Zákon dále novelizoval zákon o České obchodní inspekci. V některém z dalších článků se budeme zabývat vztahem tohoto zákona k leasingu resp. leasingovým smlouvám, a to z toho důvodu, že i když záměrem zákonodárce bylo postihnout tímto zákonem i leasing (viz. důvodová zpráva k zákonu), v důsledku poněkud nepovedené recepce legislativy EU k tomu nedošlo (a ani dojít nemělo).


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

• Tweet