Kontrola jakosti pohonných hmot ze strany České obchodní inspekce jakožto nástroj likvidace provozovatelů čerpacích stanic

Cílem tohoto článku je zamyšlení se nad smyslem a dopady informační povinností České obchodní inspekce při kontrole provozovatelů čerpacích stanic zaměřené na jakost nebo složení prodávaných, vydávaných nebo přepravovaných pohonných hmot.

Předmětná problematika nachází svůj základ v ustanovení § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. , o české obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČOI“ nebo jen „ZČOI“), které stanoví, že Česká obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) provádí rozbory nebo zajišťuje provedení rozborů k ověření jakosti a bezpečnosti výrobků nebo zboží.

Výše uvedené ustanovení zákona o ČOI je dále rozvinuto v rámci ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 311/2006 Sb. , o pohonných hmotách (dále jen „zákon o pohonných hmotách“ nebo jen „ZPH“), které stanoví, že:

„Česká obchodní inspekce zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup pravomocná rozhodnutí České obchodní inspekce týkající se čerpacích stanic pohonných hmot, provozovatelů čerpacích stanic, dopravců a distributorů pohonných hmot, u nichž kontrolou zjistila, že jakost nebo složení prodávaných, vydávaných nebo přepravovaných pohonných hmot není v souladu s tímto zákonem.“.

V praxi je ono zveřejňování způsobem umožňujícím dálkový přístup realizováno tak, že na internetových stránkách ČOI je zavedena sekce, kde jsou zveřejňována úplná znění rozhodnutí České obchodní inspekce o udělení pokuty.

Je samozřejmé, že smyslem této úpravy je informovat spotřebitele a poskytnout jim tak ochranu před nekalými obchodními praktikami neseriózních provozovatelů čerpacích stanic.

Obsah těchto internetových stránek ČOI je však pouze pomyslným klíčem, který otevírá dveře tomu, aby z těchto internetových stránek ČOI beztrestně čerpaly další subjekty, mezi nimi i „neziskové organizace“, financované konkurenčními provozovateli čerpacích stanic, které obsah internetových stránek ČOI dále rozšiřují. Kromě toho je tu další aspekt zveřejnění rozhodnutí ČOI na internetu, a sice že veškeré pokutované subjekty jsou automaticky ve vyhledavačích generovány pod touto sekcí „delikventů“.

To vše má za následek, že spotřebitel se o pokutě dříve či později dozví a na pokutovanou čerpací stanici přestane jezdit. Tímto je tato čerpací stanice de facto zlikvidována.

Tímto je velmi jednoduše popsáno, jak závažné důsledky má skutečnost, že se provozovatel čerpací stanice ocitne na těchto internetových stránkách ČOI, kterými se praktikuje § 7 odst. 4 zákona o pohonných hmotách. Z tohoto důvodu by se mělo dbát na to, aby spotřebitel obdržel informace, opírající se skutečně o pravomocné a konečné rozhodnutí. Pouze tímto způsobem se udělá vše pro to, aby zveřejněné údaje byly pravdivé a smysluplné.

Tímto se dostáváme k jádru problému, a tím je výklad slova „pravomocná“ ve výše citovaném ustanovení § 7 odst. 4 zákona o pohonných hmotách. Česká obchodní inspekce si totiž toto slovo vykládá tak, že se jedná o pravomocná rozhodnutí v rámci správního řízení.

Z pohledu praxe to opět vypadá tak, že o pokutě rozhodne oblastní inspektorát ČOI, proti kterému lze podat odvolání k ústřednímu inspektorátu ČOI v Praze. Pokutovaný subjekt se tedy bude bránit nejprve v rámci odvolání ve správním řízení, avšak zde často dochází k potvrzení rozhodnutí oblastního inspektorátu ČOI. Tímto je rozhodnutí o pokutě z pohledu ČOI pravomocné a automaticky putuje na internetové stránky ČOI.

Pokutovaný subjekt, již patrně pociťující první úbytek zákazníků, se bude následně bránit správní žalobou. Zde je však zarážející, že ani přiznání odkladného účinku této žalobě Českou obchodní inspekci nepřiměje k odstranění rozhodnutí o pokutě ze svých internetových stránek. Česká obchodní inspekce v tomto případě tedy nebude zohledňovat ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen „s.ř.s.“), podle něhož „přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí“.

Na základě uveřejnění rozhodnutí ČOI však již zcela evidentně vzniká pokutovanému subjektu značná majetková i nemajetková újma, čímž jsou zasažena jeho subjektivní práva v důsledku vydaného správního rozhodnutí.

Ústavní soud ČR přitom ve svém Nálezu č.j. II. ÚS 1260/07 ze dne 30. 9. 2008 uvádí, že „Účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí je, jak vyplývá z ustanovení§ 73 odst. 2 s.ř.s., minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí.“.

Podstatou problematiky rozebírané v tomto článku je tedy boj dvou zájmů. Na jedné straně stojí zájem na ochraně spotřebitele, na druhé straně stojí zájem na ochraně provozovatele čerpací stanice, který se na internetových stránkách ČOI ocitl z jakéhokoliv důvodu neoprávněně, např. v důsledku chyby při provádění kontroly či analýzy vzorku, k čemuž v praxi dochází velmi často.

Pokud se tedy takový provozovatel čerpací stanice bude bránit způsobem, jaký mu zákon umožňuje, nejspíš jako právnická osoba zanikne v důsledku ekonomické likvidace ještě dříve, než dosáhne nápravy v podobě výmazu z internetových stránek ČOI, a to z důvodu, že bude muset čekat několik let, než budou neoprávněná rozhodnutí o udělení pokuty zrušena v rámci správního soudnictví. Po celou tuto dobu bude totiž figurovat na internetových stránkách ČOI, a to i přesto, že správní soud jeho žalobě přiznal odkladný účinek.

Závěr

Ochrana spotřebitele je jistě důležitá věc. Nicméně ani ochranu spotřebitele nelze prosazovat na úkor poctivých provozovatelů čerpacích stanic, kteří se přes noc ocitli na internetových stránkách ČOI a od té chvíle se na ně pohlíží jako na „podvodníky“ jen díky chybě při analýze kontrolovaného vzorku. Je třeba si uvědomit, jak závažné mohou být následky této silou prosazované ochrany spotřebitele.

Slovo „pravomocná“ obsažené v ustanovení § 7 odst. 4 zákona o pohonných hmotách by proto mělo být vykládáno tak, že se jedná o pravomocná rozhodnutí, jejichž závěry již nelze zvrátit podáním správní žaloby. Jen tak bude bezpochybně, jednoznačně a s konečnou platností zjištěno a rozhodnuto, že se konkrétní subjekt dopustil konkrétního správního deliktu. Jen tak je možné dosáhnout toho, že danému subjektu nebude neoprávněně způsobena újma v souvislosti s uveřejněním rozhodnutí ČOI o udělení pokuty na internetových stránkách.

Mgr. Radek Salajka, LL.M.