20. 7. 2016
ID: 102044upozornění pro uživatele
Kontrolní participace společníka společnosti s ručením omezeným prostřednictvím jeho práva na informace dle § 155 ZOK
Nová úprava korporátního práva obsažená v zákoně č. 90/2012 Sb. , zákon o obchodních společnostech a družstvech[1] přinesla poměrně výrazné posílení možnosti přístupu společníka společnosti s ručením omezeným k informacím o společnosti, když explicitně ve svém ustanovení § 155 ZOK normuje právo společníka – nebo jeho zástupce - požadovat od jednatelů informace o společnosti i mimo její valnou hromadu. Na druhou stranu je potřeba podotknout, že ZOK stanoví také určitá omezení týkající se poskytování informací o společnosti společníkovi.
Širší pojetí společníkova práva na informace má několik opodstatnění.[2] Co se týče samotné realizace práva společníka požadovat od jednatelů informace o společnosti, spadá pod jeho rozsah nejen obecné právo na informace o společnosti, ale také právo nahlížení do dokladů a to v rozsahu a způsobem, který povede k zajištění dostatečné informovanosti společníka nutné pro uplatňování jeho práv a plnění jeho povinností.[3]
Smyslem a účelem ustanovení § 155 ZOK je zajištění určitých minimálních mantinelů společníkovy kontroly v oblasti činnosti společnosti, které není možné zúžit v ujednáních společenské smlouvy, ale nic nebrání tomu, aby právo společníků na informace bylo ve společenské smlouvě rozšířeno. „Jednatel společnosti s ručením omezeným je povinen společníkovi poskytovati analytické informace, které si společník nemůže obstarat z veřejných zdrojů ani nahlížením do dokladů společnosti, 
potřebuje-li je společník pro výkon svých práv společníka a plnění svých povinností.“[4] Mimo práva požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti včetně možnosti pořídit si kopie a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech, je tak možné si v rámci společenské smlouvy ujednat také další informační práva, včetně způsobu jejich realizace ve smyslu formy žádosti či jejich poskytnutí apod. Ujednaná pravidla pro poskytnutí příslušných informací však nesmí nepoměrně stěžovat dosažení práva na informace, což je možné si představit například v případě ujednání zjevně[5] neúměrně dlouhé lhůty pro poskytnutí informací společníkovi.
Právo společníka na informace o společnosti „nelze omezovat tak, že společník může nahlížet jen do konkrétních dokladů, jejichž existence je mu známa“ [6] a poskytnutí příslušné informace nebrání skutečnost, že „předmět informace tvoří obchodní tajemství.“[7] Náklady na pořízení kopií poskytnutých dokladů nese zásadně společník, není-li ve společenské smlouvě či vnitřních předpisech společnosti stanoveno jinak. Je totiž „výlučně na rozhodnutí společníka, zda se spokojí s „vizuálním nahlédnutím“ do dokladů společnosti, či k nahlédnutí použije některý z technických prostředků sloužících k pořízení kopie listiny. V takovém případě je na něm, aby si vhodný technický prostředek opatřil a nesl náklady na jeho provoz.“[8]
Omezení práva společníka na informace
Zákon pamatuje také na situaci, kdy jednatel po obdržení žádosti společníka odmítne žádané informace poskytnout. V ustanovení § 156 ZOK vymezuje uzavřený výčet důvodů, pro které je možné informace podle § 155 ZOK odmítnout. Je jimi případ, kdy se jedná o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu a případ, kdy je požadovaná informace veřejně dostupná.[9] Jak již bylo zmíněno výše, skutečnost, že předmět dožádané informace tvoří obchodní tajemství, není důvodem pro její neposkytnutí. To ovšem logicky nevylučuje možnost, že dojde nebo by mohlo v některých případech dojít k naplnění skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání.[10]
Důvodem pro odmítnutí poskytnutí informací je žádost, která je zcela zjevně šikanózním výkonem práva či jeho zneužitím, je v rozporu s pravidly, které pro realizaci práva na informace vymezila společenská smlouva nebo interní předpis společnosti. Zneužitím práva na informace rozumíme takový výkon práva, jenž nevede k naplnění účelu práva na informace.
Soudní přezkum odmítnutí žádosti o informace
V případě odmítnutí žádosti dává zákon společníkovi možnost domáhat se soudního přezkumu takového odmítnutí, a to v prekluzivní lhůtě 1 měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace.
Přenesení povinnosti poskytnout informace z jednatele na jiný orgán společnosti a realizace práva na informace skrze zástupce společníka
Zákon hovoří o povinnosti jednatele výše uvedené informace společníkovi poskytnout, nicméně nic nebrání vnitřním předpisů společnosti nebo ujednání ve společenské smlouvě, aby tato povinnosti byla delegována na jiný orgán společnosti. V případě delegace povinnosti poskytnout dožádané informace na subjekt rozdílný od jednatele však jednatel bude nadále nést odpovědnost za řádné vyřízení žádosti o poskytnutí příslušné informace společníkovi.
Zákon dává společníkovi možnost přenést výkon práva na informace na svého zástupce, společník je však povinen svého zástupce zavázat k mlčenlivosti ve vztahu ke všem skutečnostem, které se v rámci realizace práva na informace dozví. Zákon konkrétně podmiňuje přenesení realizace tohoto práva podmínkou „stejné mlčenlivosti jakou má společník“[11] a doložení této skutečnosti společnosti. Problematickým se může zdát vymezení a konkretizace mlčenlivosti společníka, protože ZOK o povinnosti mlčenlivosti společníka nehovoří.
Vztah společníka ke společnosti je dán společenskou smlouvu, zjednodušeně řečeno se tedy jedná o smluvní vztah ke korporaci,[12] který je upraven příslušnými ustanoveními zákona a předmětnými ujednáními společenské smlouvy. Členstvím v obchodní korporaci, konkrétně ve společnosti s ručením omezeným, se společník vůči společnosti zavazuje chovat čestně a zachovávat její vnitřní řád. Hovoříme o tzv. korporační loajalitě, jejíž zákonné vyjádření nalezneme v ustanovení § 212 NOZ: „Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.“ Je vhodné nastínit, že obsah korporační loajality je nutné chápat ve dvou rovinách. Jednak v rovině vertikální povinnosti loajality spočívající v čestnosti a poctivosti společníka ve vztahu ke korporaci a naopak, a jednak v rovině horizontální povinnosti loajality spočívající v povinnosti dodržení poctivosti a čestnosti společníka vůči ostatním společníku. Kritéria korporační loajality jsou ve svém důsledku dalším a doplňujícím korektivem realizace práva společníka na informace.[13]
Korporační loajalita[14] je založena od okamžiku členství společníka v korporaci. Jelikož je členství společníka založeno na smluvním základě, bude se v případě porušení korporační loajality jednat o porušení smluvní povinnosti podle § 2913 NOZ se všemi důsledky s tímto spojenými, jako např. tím, že „při nároku na náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti není žalobce povinen dokazovati více, než porušení smluvní povinnosti druhou stranou. Na žalovaném jest, by prokázal, že ho nestihá zavinění na porušení smluvní povinnosti.“[15]
Závěr
Úprava práva společníka na informace v zákonu o obchodních korporacích dává všem společníkům bez rozdílu výše jejich vkladů nebo podílu na hlasovacích právech stejnou možnost kontroly společnosti i mimo konání valné hromady a s ohledem na uzavřený výčet důvodů pro odmítnutí poskytnutí informace jednatelem a možnosti následného soudního přezkumu je efektivním řešením realizace práva společníka na informace o společnosti.
David Baroš,
student Právnické fakulty Univerzity Palackého
e-mail: dbaros@email.cz
------------------------------
[1] Dále také jako ZOK nebo zákon o obchodních korporacích
[2] GÜRLICH, Richard. Společnost s ručením omezeným – právo společníka na informace, společnická žaloba, právo společníka na podíl na zisku. Novinky z rekodifikace - advokátní kancelář GÜRLICH & Co. 13/2014, s. 1.
[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2010, sp. zn. 7 Cmo 384/2009.
[4] Tamtéž.
[5] Srov.: PULKRÁBEK, Zdeněk, „Zjevný“ v občanském zákoníku. Právní rozhledy, č. 1, 2015, s. 1 a násl.
[6] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009.
[7] Tamtéž.
[8] Tamtéž.
[9] § 156 ZOK
[10] Srov.: MUNKOVÁ, Jindřiška. Případy nekalé soutěže – Zneužití obchodního tajemství. Bulletin advokacie, 1998, č. 1.
[11] § 155 ZOK
[12] Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 1076 - 1080
[13] GABONAY, Andrea. K povinnosti loajality. pravniprostor.cz, [online], dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[14] Srov. též: KRTOUŠOVÁ, NOVOTNÁ, Lucie. Zákaz konfliktu zájmů jako jádro fiduciární povinnosti loajality, Obchodněprávní revue, č. 6, 2016, s. 181.
[15] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 8. listopadu 1930, sp. zn. Rv I 1657/29, Vážný 10303.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Smyslem a účelem ustanovení § 155 ZOK je zajištění určitých minimálních mantinelů společníkovy kontroly v oblasti činnosti společnosti, které není možné zúžit v ujednáních společenské smlouvy, ale nic nebrání tomu, aby právo společníků na informace bylo ve společenské smlouvě rozšířeno. „Jednatel společnosti s ručením omezeným je povinen společníkovi poskytovat
Reklama
Právo společníka na informace o společnosti „nelze omezovat tak, že společník může nahlížet jen do konkrétních dokladů, jejichž existence je mu známa“ [6] a poskytnutí příslušné informace nebrání skutečnost, že „předmět informace tvoří obchodní tajemství.“[7] Náklady na pořízení kopií poskytnutých dokladů nese zásadně společník, není-li ve společenské smlouvě či vnitřních předpisech společnosti stanoveno jinak. Je totiž „výlučně na rozhodnutí společníka, zda se spokojí s „vizuálním nahlédnutím“ do dokladů společnosti, či k nahlédnutí použije některý z technických prostředků sloužících k pořízení kopie listiny. V takovém případě je na něm, aby si vhodný technický prostředek opatřil a nesl náklady na jeho provoz.“[8]
Omezení práva společníka na informace
Zákon pamatuje také na situaci, kdy jednatel po obdržení žádosti společníka odmítne žádané informace poskytnout. V ustanovení § 156 ZOK vymezuje uzavřený výčet důvodů, pro které je možné informace podle § 155 ZOK odmítnout. Je jimi případ, kdy se jedná o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu a případ, kdy je požadovaná informace veřejně dostupná.[9] Jak již bylo zmíněno výše, skutečnost, že předmět dožádané informace tvoří obchodní tajemství, není důvodem pro její neposkytnutí. To ovšem logicky nevylučuje možnost, že dojde nebo by mohlo v některých případech dojít k naplnění skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání.[10]
Důvodem pro odmítnutí poskytnutí informací je žádost, která je zcela zjevně šikanózním výkonem práva či jeho zneužitím, je v rozporu s pravidly, které pro realizaci práva na informace vymezila společenská smlouva nebo interní předpis společnosti. Zneužitím práva na informace rozumíme takový výkon práva, jenž nevede k naplnění účelu práva na informace.
Soudní přezkum odmítnutí žádosti o informace
V případě odmítnutí žádosti dává zákon společníkovi možnost domáhat se soudního přezkumu takového odmítnutí, a to v prekluzivní lhůtě 1 měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace.
Přenesení povinnosti poskytnout informace z jednatele na jiný orgán společnosti a realizace práva na informace skrze zástupce společníka
Zákon hovoří o povinnosti jednatele výše uvedené informace společníkovi poskytnout, nicméně nic nebrání vnitřním předpisů společnosti nebo ujednání ve společenské smlouvě, aby tato povinnosti byla delegována na jiný orgán společnosti. V případě delegace povinnosti poskytnout dožádané informace na subjekt rozdílný od jednatele však jednatel bude nadále nést odpovědnost za řádné vyřízení žádosti o poskytnutí příslušné informace společníkovi.
Zákon dává společníkovi možnost přenést výkon práva na informace na svého zástupce, společník je však povinen svého zástupce zavázat k mlčenlivosti ve vztahu ke všem skutečnostem, které se v rámci realizace práva na informace dozví. Zákon konkrétně podmiňuje přenesení realizace tohoto práva podmínkou „stejné mlčenlivosti jakou má společník“[11] a doložení této skutečnosti společnosti. Problematickým se může zdát vymezení a konkretizace mlčenlivosti společníka, protože ZOK o povinnosti mlčenlivosti společníka nehovoří.
Vztah společníka ke společnosti je dán společenskou smlouvu, zjednodušeně řečeno se tedy jedná o smluvní vztah ke korporaci,[12] který je upraven příslušnými ustanoveními zákona a předmětnými ujednáními společenské smlouvy. Členstvím v obchodní korporaci, konkrétně ve společnosti s ručením omezeným, se společník vůči společnosti zavazuje chovat čestně a zachovávat její vnitřní řád. Hovoříme o tzv. korporační loajalitě, jejíž zákonné vyjádření nalezneme v ustanovení § 212 NOZ: „Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.“ Je vhodné nastínit, že obsah korporační loajality je nutné chápat ve dvou rovinách. Jednak v rovině vertikální povinnosti loajality spočívající v čestnosti a poctivosti společníka ve vztahu ke korporaci a naopak, a jednak v rovině horizontální povinnosti loajality spočívající v povinnosti dodržení poctivosti a čestnosti společníka vůči ostatním společníku. Kritéria korporační loajality jsou ve svém důsledku dalším a doplňujícím korektivem realizace práva společníka na informace.[13]
Korporační loajalita[14] je založena od okamžiku členství společníka v korporaci. Jelikož je členství společníka založeno na smluvním základě, bude se v případě porušení korporační loajality jednat o porušení smluvní povinnosti podle § 2913 NOZ se všemi důsledky s tímto spojenými, jako např. tím, že „při nároku na náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti není žalobce povinen dokazovati více, než porušení smluvní povinnosti druhou stranou. Na žalovaném jest, by prokázal, že ho nestihá zavinění na porušení smluvní povinnosti.“[15]
Závěr
Úprava práva společníka na informace v zákonu o obchodních korporacích dává všem společníkům bez rozdílu výše jejich vkladů nebo podílu na hlasovacích právech stejnou možnost kontroly společnosti i mimo konání valné hromady a s ohledem na uzavřený výčet důvodů pro odmítnutí poskytnutí informace jednatelem a možnosti následného soudního přezkumu je efektivním řešením realizace práva společníka na informace o společnosti.
David Baroš,
student Právnické fakulty Univerzity Palackého
e-mail: dbaros@email.cz
------------------------------
[1] Dále také jako ZOK nebo zákon o obchodních korporacích
[2] GÜRLICH, Richard. Společnost s ručením omezeným – právo společníka na informace, společnická žaloba, právo společníka na podíl na zisku. Novinky z rekodifikace - advokátní kancelář GÜRLICH & Co. 13/2014, s. 1.
[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2010, sp. zn. 7 Cmo 384/2009.
[4] Tamtéž.
[5] Srov.: PULKRÁBEK, Zdeněk, „Zjevný“ v občanském zákoníku. Právní rozhledy, č. 1, 2015, s. 1 a násl.
[6] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009.
[7] Tamtéž.
[8] Tamtéž.
[9] § 156 ZOK
[10] Srov.: MUNKOVÁ, Jindřiška. Případy nekalé soutěže – Zneužití obchodního tajemství. Bulletin advokacie, 1998, č. 1.
[11] § 155 ZOK
[12] Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 1076 - 1080
[13] GABONAY, Andrea. K povinnosti loajality. pravniprostor.cz, [online], dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[14] Srov. též: KRTOUŠOVÁ, NOVOTNÁ, Lucie. Zákaz konfliktu zájmů jako jádro fiduciární povinnosti loajality, Obchodněprávní revue, č. 6, 2016, s. 181.
[15] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 8. listopadu 1930, sp. zn. Rv I 1657/29, Vážný 10303.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
