Rozdíl mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o půjčce spočívá podle Nejvyššího soudu mimo jiné v tom, že předmětem smlouvy o úvěru jsou výslovně "peněžní prostředky" (§ 497 ObchZ), kdežto u smlouvy o půjčce jsou předmětem "věci určené podle druhu, zejména peníze" (§ 657 OZ), přičemž - dle výkladu Nejvyššího soudu - penězi jakožto věcí určenou podle druhu jsou myšleny bankovky a mince. Zatímco peněžní prostředky dle Nejvyššího soudu mohou být poskytnuty v hotovosti, převodem na účet nebo zaplacením faktur dlužníkovým věřitelům apod., peníze (tedy bankovky či mince) musí převzít v hotovosti sám dlužník nebo jeho zástupce. Jsou-li tedy věřitelem poskytovány dlužníkovi finanční prostředky převodem na účet, nemůže se podle výkladu Nejvyššího soudu nikdy jednat o smlouvu o půjčce, ale pouze o smlouvu o úvěru.

V podnikatelské praxi se smlouva o půjčce někdy používá z toho důvodu, že na rozdíl od smlouvy o úvěru, na základě které musí být vždy účtovány úroky, půjčka může být poskytnuta i bezúročně. Pokud ale půjčka podle OZ byla poskytnuta bezhotovostně, dle výkladu Nejvyššího soudu se vlastně jedná o plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ObchZ a, v souladu s úpravou ObchZ, dle našeho názoru takový úvěr musí být vždy úročen. Platí přitom, že nebyla-li výše úroků výslovně sjednána, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 502 ObchZ). Tuto povinnost platit úroky by měli všichni dlužníci z dosud bezúročných půjček, jež byly poskytnuty bezhotovostně.

Klára Bechyňová
Martin Bruthans

Advokátní kancelář PROCHÁZAK/RANDL/KUBR

Jáchymova 2
CZ 110 00 PRAHA 1
tel: +420 - 221 430 111                
fax: +420 - 224 235 450
e-mail: office@prk.cz