Je pravdou, že právní úprava převodu obchodního podílu obsažená v § 115 obchodního zákoníku je poměrně obecná a stručná a za dobu účinnosti obchodního zákoníku se téměř nezměnila. Jednou z mnoha otázek souvisejících s převodem obchodního podílu, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď, je i otázka možnosti nabytí obchodního podílu od nevlastníka. Obecně lze říci, že v obchodních vztazích je možnost nabytí vlastnického práva od nevlastníka připuštěna při nabytí vlastnického práva k movité věci (zboží) v rámci právní úpravy kupní smlouvy. V souladu s § 446 obchodního zákoníku tak kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže kupující věděl nebo měl vědět v době, kdy měl vlastnické právo nabýt, že prodávající není jeho vlastníkem. Navíc i zákon o cenných papírech v § 20 umožňuje, aby se ten, na něhož je cenný papír (např. akcie) převáděn, stal vlastníkem tohoto cenného papíru i v případě, že převodce neměl právo (zejména právo vlastnické) listinný cenný papír převést, ledaže nabyvatel věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. Ačkoli tato výslovná úprava v případě převodu obchodního podílu chybí, bylo by možno na základě výše uvedeného dovodit, a to za použití analogie právě např. s právní úpravou převodu akcií obsaženou v § 20 zákona o cenných papírech, že i obchodní podíl lze při dodržení zásady dobré víry nabýt od nevlastníka. Zvláště pak za situace, kdy Nejvyšší soud použil analogii s právní úpravou akcií při řešení otázky, zda lze obchodní podíl, podobně jako akcie, vydržet.

Ovšem na rozdíl od otázky vydržení obchodního podílu, který dle názoru Nejvyššího soudu možný je, v tomto případě Nejvyšší soud při řešení otázky možnosti nabytí obchodního podílu od nevlastníka zaujal negativní postoj a tuto možnost odmítl. Ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2287/2008 ze dne 23. září 2008 Nejvyšší soud konstatoval, že právní úprava nabytí od nevlastníka, jak je zakotvena v § 446 obchodního zákoníku a v § 20 zákona o cenných papírech, představuje výjimku z obecné právní zásady, podle které nikdo nemůže převést na druhého více práv, než má sám, a z povahy této výjimky plyne, že ji lze aplikovat pouze v případech, pro které byla výjimka konstruována, a nelze ji rozhodně vykládat rozšiřujícím způsobem. Extensivní výklad výše uvedených ustanovení, respektive jejich analogická aplikace na situace, pro které tato ustanovení nebyla určena, by byly v rozporu s jejich povahou a účelem. Z tohoto důvodu je tedy nelze, a to ani analogicky, aplikovat na nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.

K výše uvedenému Nejvyšší soud doplnil, že ani skutečnost, že nabyvatel obchodního podílu uzavírá smlouvu o jeho převodu s osobou zapsanou v obchodním rejstříku jako společník společnosti s ručením omezeným a jedná tak v důvěře ve správnost zápisu v obchodním rejstříku, nemůže sama o sobě vést k nabytí obchodního podílu za situace, kdy osoba zapsaná jako společník v obchodním rejstříku jím ve skutečnosti není. Tato skutečnost, tedy dobrá víra nabyvatele ve správnost zápisu v obchodním rejstříku při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu, může mít právní význam pouze při případném vydržení obchodního podílu, které Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích připustil.

Těm, kteří do budoucna uvažují o nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, lze tedy doporučit, aby se při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu nespoléhali pouze na aktuální zápis společnosti a jejich společníků v obchodním rejstříku, ale aby před zamýšlenou transakcí provedli důkladnou právní prověrku nejen společnosti jako takové, ale zejména předchozích nabývacích titulů, na jejichž základě převodce obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným získal.

Martin Špička

WEINHOLD LEGAL, v. o. s.

Charles Square Center
Karlovo náměstí 10
120 00 Praha 2
Česká republika

Tel: +420 225 335 333               
Fax: +420 225 335 444
E-mail: wl@weinholdlegal.com

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz