20. 4. 2017
ID: 105795upozornění pro uživatele
Lze vylepšit podmínky pro obhajobu?
Chce-li dnes advokát (obhájce) řádně vykonávat obhajobu, musí být samozřejmě ve styku s klientem i v případě jeho omezení na svobodě vzetím do vazby. Na tuto situaci se vztahuje trestní řád č. 141/1961 Sb. v §§ 67-74a, kde jsou stanoveny důvody vazby, délka i možnosti propuštění. Jedna z hlavních zásad trestní obhajoby spočívá v nekontrolované komunikaci mezi obhájcem a klientem, což je zakotveno v § 33 odst. 1 trestního řádu, jako právo obviněného mluvit se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby.
Po dobu vazební části trestního řízení má obviněný dle § 14 odst. 9 zák. č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně a dle § 20 téhož zákona bez přítomnosti třetí osoby.
Bližší podmínky předvedení obviněného, pokud jde o charakter prostoru k rozmluvě, stanoví § 18 vyhlášky č 109/1994 Sb. (dále jen vyhláška), kterou se stanoví řád výkonu vazby a to tak, že to musí být prostor, který umožňuje rozhovor vidět, ale ne slyšet.
V průběhu soudního jednání se rozmluva s obviněným také má odehrát bez přítomnosti třetí osoby a ve vhodném prostoru jednací síně jak je stanoveno v § 47 odst. 3 vyhlášky. Opět platí zásada, že rozhovor má mít příslušník vězeňské služby možnost vidět, ale ne slyšet. Tyto rozmluvy se navíc samozřejmě odehrávají i pod dohledem předsedy senátu nebo soudce, který je povoluje.
Současný systém umožňující rozmluvu obhájce s obviněným (obžalovaným) ve vazbě je nastaven tak, že realizace tohoto práva je umožněna ve vazební věznici a v jednací síni u soudu. V tomto systému ale zůstává nevyužita časově a prostorově možnost rozmluvy v celách soudních budov, kde jsou přechodně umístěni obžalovaní přivezeni vězeňskou službou k jednání před soudem.
Možnost hovořit s klientem v jednací místnosti soudu je samozřejmě nutná, neboť umožňuje rychlou reakci na různé procesní situace, jak je upraveno v § 47, odst. 3 vyhlášky. Obsahově složitější rozhovor, ale není umožněn, neboť nelze beze zbytku zajistit naplnění zásady vidět a neslyšet vzhledem k přítomnosti členů eskorty, která se při těchto situacích řídí jinými předpisy a ty jí nedovolí obžalovaného pustit ze své dispozice, neboť musí dodržovat stanovené bezpečnostní zásady.
Myslím, že by byl vhodný návrat k minulé praxi (nevím přesně, kdy skončila), že vězeňská služba umožňovala hovořit obhájcům s klienty ve vazbě v celách v soudních budovách, kde se čekalo, až obžalovaní přijdou na řadu u soudu se svojí trestní věcí, či na odjezd do věznice. Tento systém umožňoval potřebnou rozmluvu např. i přes polední přestávku, kdy bylo hlavní líčení přerušeno.
Došlo-li např. při jednání soudu v dopolední části ke změně důkazní situace a tím k posunu skutkového děje, bylo možno adekvátně reagovat po podrobném projednání s klientem již v odpolední části hlavního líčení.
Vzhledem k tomu, že se v současné době pracuje na novém trestním řádu, nabízí se možnost rozšířit právo rozmluvy klienta s obhájcem i na jiné soudní prostory než jednací síně.
JUDr. Jiří Polanský,
advokát
TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.
Trojanova 12
120 00 Praha 2
Tel.: +420 224 918 490
Fax: +420 224 920 468
e-mail: ak@iustitia.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Bližší podmínky předvedení obviněného, pokud jde o charakter prostoru k rozmluvě, stanoví § 18 vyhlášky č 109/1994 Sb. (dále jen vyhláška), kterou se stanoví řád výkonu vazby a to tak, že to musí být prostor, který umožňuje rozhovor vidět, ale ne slyšet.
V průběhu soudního jednání se rozmluva s obviněným také má odehrát bez přítomnosti třetí osoby a ve vhodném prostoru jednací síně jak je stanoveno v § 47 odst. 3 vyhlášky. Opět platí zásada, že rozhovor má mít příslušník vězeňské služby možnost vidět, ale ne slyšet. Tyto rozmluvy se navíc samozřejmě odehrávají i pod dohledem předsedy senátu nebo soudce, který je povoluje.
Současný systém umožňující rozmluvu obhájce s obviněným (obžalovaným) ve vazbě je nastaven tak, že realizace tohoto práva je umožněna ve vazební věznici a v jednací síni u soudu. V tomto systému ale zůstává nevyužita časově a prostorově možnost rozmluvy v celách soudních budov, kde jsou přechodně umístěni obžalovaní přivezeni vězeňskou službou k jednání před soudem.
Možnost hovořit s klientem v jednací místnosti soudu je samozřejmě nutná, neboť umožňuje rychlou reakci na různé procesní situace, jak je upraveno v § 47, odst. 3 vyhlášky. Obsahově složitější rozhovor, ale není umožněn, neboť nelze beze zbytku zajistit naplnění zásady vidět a neslyšet vzhledem k přítomnosti členů eskorty, která se při těchto situacích řídí jinými předpisy a ty jí nedovolí obžalovaného pustit ze své dispozice, neboť musí dodržovat stanovené bezpečnostní zásady.
Myslím, že by byl vhodný návrat k minulé praxi (nevím přesně, kdy skončila), že vězeňská služba umožňovala hovořit obhájcům s klienty ve vazbě v celách v soudních budovách, kde se čekalo, až obžalovaní přijdou na řadu u soudu se svojí trestní věcí, či na odjezd do věznice. Tento systém umožňoval potřebnou rozmluvu např. i přes polední přestávku, kdy bylo hlavní líčení přerušeno.
Došlo-li např. při jednání soudu v dopolední části ke změně důkazní situace a tím k posunu skutkového děje, bylo možno adekvátně reagovat po podrobném projednání s klientem již v odpolední části hlavního líčení.
Vzhledem k tomu, že se v současné době pracuje na novém trestním řádu, nabízí se možnost rozšířit právo rozmluvy klienta s obhájcem i na jiné soudní prostory než jednací síně.
JUDr. Jiří Polanský,
advokát
TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.
Trojanova 12
120 00 Praha 2
Tel.: +420 224 918 490
Fax: +420 224 920 468
e-mail: ak@iustitia.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
