Náklady exekuce hradí vždy osoba povinná, tedy osoba, jejíž majetek je exekuován. Náklady exekuce se rozumí odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané.

Povinný je rovněž povinen uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly oprávněnému, tedy osobě, na jejíž podnět byla exekuce zahájena, k vymáhání nároku. Výši nákladů exekuce stejně jako výši oprávněných nákladů oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě potom náklady vymáhá, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky (např. srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky aj).

Odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je stanovena procentuálně a odvíjí se od výše základu, tedy od částky exekutorem vymožené. Do 3 000 000 Kč základu činí tarifní odměna exekutora 15 % z vymožené částky. Z částky přesahující 3 000 000 Kč až do 40 000 000 Kč základu činí odměna 10 %, z přebývající částky až do 50 000 000 Kč základu činí 5 % a z přebývající částky až do 250 000 000 Kč základu činí odměna exekutora 1 % z částky vymožené exekucí. Částka nad 250 000 000 Kč se do základu nezapočítává. Takto stanovená odměna exekutora musí činit nejméně 3 000 Kč.