6. 8. 2002
ID: 18019upozornění pro uživatele
Manažerská smlouva – pojem pracovního práva?
S pojmem manažerská smlouva se lze v současnosti poměrně často setkat v souvislosti s vedoucími zaměstnanci. V zákoně č. 65/1965 Sb. , zákoník práce, ani v žádném z dalších pracovněprávních předpisů však výraz manažerská smlouva nenalezneme.
S pojmem manažerská smlouva se lze v současnosti poměrně často setkat v souvislosti s vedoucími zaměstnanci. V zákoně č. 65/1965 Sb. , zákoník práce, ani v žádném z dalších pracovněprávních předpisů však výraz manažerská smlouva nenalezneme.
Podle ustanovení § 37 zákoníku práce je zřejmé, že pracovní poměr může vzniknout pouze na základě jedné ze tří taxativně vymezených právních skutečností. Takovouto právní skutečností může být jednak pracovní smlouva a dále volba a jmenování. Volba a jmenovaní jsou v poměru k pracovní smlouvě zvláštní právní skutečností, která zakládá pracovní poměr. Pokud je tedy pracovní poměr založen volbou nebo jmenováním, nemůže již být založen pracovní smlouvou.
Pracovní poměr vedoucích zaměstnanců, nebo-li manažerů může být, a také nejčastěji je, založen jmenováním. Pracovní poměr u manažerů bývá založen také na základě pracovní smlouvy, především v tom případě, kdy nejsou splněny podmínky stanovené zákoníkem práce pro jmenování, případně i volbou.
Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkcí podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.
Zákoník práce přesně stanoví, u kterých vedoucích zaměstnanců lze založit pracovní poměr jmenováním. Jde o funkce vedoucích zaměstnanců, které jsou v přímé řídící působnosti statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, nebo v přímé řídící působnosti zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba. Dále jsou to funkce vedoucích zaměstnanců v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, nebo přímo podřízeného zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba.
Manažerská smlouva tedy není mezi taxativním výčtem právních skutečností, které zakládají pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud je pracovní poměr založen jmenováním, pak by pojem manažerská smlouva mohl být používán jako název pro smlouvu, která se uzavírá o pracovních podmínkách vedle jmenovaní. V případě, že je pracovní poměr založen pracovní smlouvou, pojem manažerská smlouva může být používán jen jako moderní a jakési vznešené pojmenování obyčejné pracovní smlouvy, což však nic nemění na skutečnosti, že tato pracovní smlouva zůstává nadále obyčejnou pracovní smlouvou a není pro ni stanoven žádný zvláštní režim.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Podle ustanovení § 37 zákoníku práce je zřejmé, že pracovní poměr může vzniknout pouze na základě jedné ze tří taxativně vymezených právních skutečností. Takovouto právní skutečností může být jednak pracovní smlouva a dále volba a jmenování. Volba a jmenovaní jsou v poměru k pracovní smlouvě zvláštní právní skutečností, která zakládá pracovní poměr. Pokud je tedy pracovní poměr založen volbou nebo jmenováním, nemůže již být založen pracovní smlouvou.
Pracovní poměr vedoucích zaměstnanců, nebo-li manažerů může být, a také nejčastěji je, založen jmenováním. Pracovní poměr u manažerů bývá založen také na základě pracovní smlouvy, především v tom případě, kdy nejsou splněny podmínky stanovené zákoníkem práce pro jmenování, případně i volbou.
Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkcí podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.
Zákoník práce přesně stanoví, u kterých vedoucích zaměstnanců lze založit pracovní poměr jmenováním. Jde o funkce vedoucích zaměstnanců, které jsou v přímé řídící působnosti statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, nebo v přímé řídící působnosti zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba. Dále jsou to funkce vedoucích zaměstnanců v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, nebo přímo podřízeného zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba.
Manažerská smlouva tedy není mezi taxativním výčtem právních skutečností, které zakládají pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud je pracovní poměr založen jmenováním, pak by pojem manažerská smlouva mohl být používán jako název pro smlouvu, která se uzavírá o pracovních podmínkách vedle jmenovaní. V případě, že je pracovní poměr založen pracovní smlouvou, pojem manažerská smlouva může být používán jen jako moderní a jakési vznešené pojmenování obyčejné pracovní smlouvy, což však nic nemění na skutečnosti, že tato pracovní smlouva zůstává nadále obyčejnou pracovní smlouvou a není pro ni stanoven žádný zvláštní režim.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
