Mediační Dashboard

Ministerstvo spravedlnosti v polovině léta představilo nový informační nástroj pro širokou i odbornou veřejnost. Statistický informační Dashboard[1] a jeho speciální mediační variantu[2]. Cílem obou nástrojů je poskytnout veřejnosti v uživatelsky přívětivé podobě data o soudních řízeních a mediacích, které Ministerstvo už řadu let shromažďuje, avšak prozatím souhrnně nepublikovalo. Respektive, dotčené statistické informace byly zatím k dispozici buď v komentované formě tzv. Statistických ročenek[3] nebo v podobě uživatelsky mimořádně nepřívětivého prostředí ministerského webu infoData[4].

Na druhou stranu, vycházeje z vlastní zkušenosti nutno poznamenat, že pro případy mediací umělo Ministerstvo oproti konkrétní žádosti shromažďovaná data ad hoc poskytnout. A to dokonce v relativně utříděné a přehledné formě.

Cílem tohoto příspěvku je jednak nový datový nástroj představit veřejnosti a současně se zamyslet nad dopady, které by uveřejnění obou Dashboardů mohlo mít pro rozvoj soudy iniciované mediace v netrestních věcech v ČR.

Reklama

AI a LinkedIn efektivně (online - živé vysílání) - 7.1.2025

7.1.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Datová situace ve společenskovědních oborech a mediaci zvláště

Není mým záměrem se v tomto článku pouštět do diskuzí, zda právo je či není věda. V tomto smyslu bych se přidržel názoru Bobka[5], že právo věda není, ovšem lze je zkoumat vědeckými prostředky. Abychom však k takovému vědeckému výzkumu mohli přistoupit, potřebujeme mít co zkoumat. V právu, stejně jako v dalších společenskovědních oborech by se nám asi obtížně designovaly experimentální studie s ideálně dvojím zaslepením. Takovou vědou právo bezpochyby není. Co však v právu, stejně jako v dalších společenských oborech můžeme a pro ověření našich předpokladů, záměrů a domněnek musíme, je vědeckými metodami zkoumat data, která se nám podaří získat z prostředí tzv. „přirozených experimentů“. Neboli data, která nám jsou dostupná z praxe.

Ve společenských vědách můžeme v posledních letech pozorovat stále sílící jev datové přesycenosti. Dat je přehršel a nevíme, co s nimi. Nejrůznější instituce shromažďují data téměř o čemkoli a z pohledu výzkumníků si stačí pouze vybrat. Díky neustálému rozvoji na poli výpočetních technologií nečiní samotné shromažďování dat téměř žádné potíže. Pro sběratele nastávají potíže v okamžiku, kdy dochází k jejich správě a pro výzkumníky tehdy, když se mají v datech zorientovat. Popisovaná datová zahlcenost s sebou totiž nese i ten neblahý efekt, že nesmírné množství dat už dále nikdo nijak nevyužívá a současně tedy ani netřídí a nestrukturuje. V tomto smyslu nám v záplavě neutříděných informací doslova mezi prsty uniká obrovský potenciál, který necháváme ležet ladem.

V právu tomu doposud bylo podobně. Ministerstvo určitá data sbíralo, ale jejich další využití bylo svízelné. A dvojnásob tato situace platila pro oblast mediace. I tady se objevily první pokusy o odbornou práci s daty[6] včetně mé připravované monografie shrnující vývoj netrestní mediace v ČR za první dekádu účinnosti zákona o mediaci, jednalo se však spíše o výjimky než o systematické odborné zkoumání.

Dopady nově uveřejněných Dasboardů

Při psaní této části příspěvku si dovolím trochu podvádět. Nad eventuálně pozitivními souvislostmi veřejně dostupných data-setů a statistik v uživatelsky přívětivé podobě jsem se opakovaně zamýšlel při práci na už zmíněné mediační monografii, která by měla vyjít na přelomu tohoto roku. A přestože v době formulování většiny z níže uvedených myšlenek jsem o připravovaném ministerském počinu neměl nejmenší tušení, lze je s drobnými úpravami efektivně použít.

• Pozitivní dopady do vědy a výzkumu:

Teorii a praxi lze jen obtížně striktně oddělovat a jedno bez druhého by mohlo jen nelehko existovat. Přesto mi přijde šikovné dopady nového nástroje pro účely přehlednosti tohoto příspěvku rozdělit právě do těchto dvou kategorií. Kategorie vědy a výzkumu, vedle kategorie dopadů do praxe.

V této první rovině si umím představit (a upřímně bych si přál) především ten dopad, že se shromážděných dat chopí akademici[7] nejrůznějších úrovní a začnou s daty vědecky pracovat. A když mluvím o akademické obci, myslím tím explicitně zástupce a zástupkyně všech úrovní včetně studentstva. Otevřená data (byť jsem si vědom, že uveřejněné Dashboardy nejsou v pravém slova smyslu případy open-access a současně nejsou prozatím ani k dispozici výchozí data-sety – což předpokládám bude ovšem další přirozený krok) přímo vybízejí ke spolupráci s akademickou obcí skrze nejrůznější vědecké projekty (za všechny stačí jmenovat například GAČR a TAČR), ale i další odborné a kvalifikační práce. Neboli, na úrovni republikových projektů (byť mezinárodním vědeckým ambicím se meze nekladou) se mohou nově uveřejněných dat chopit akademičtí a vědečtí pracovníci, kteří v rámci své výuky či vedení kvalifikačních prací kupříkladu přizvou studenstvo ke zpracování a podílení se na určitých dílčích částech svého výzkumného projektu skrze zpracování bakalářské nebo diplomové práce. Samozřejmě, iniciativy se mohou chopit i samotné studentky a studenti, například v rámci univerzitou podporovaného výzkumu (GAUK).

• Pozitivní dopady do praxe:

1. Vyhodnocení již sbíraných dat a případné rozšíření okruhu sběru

Díky jejich uveřejnění (pakliže jsou uveřejněna všechna shromažďovaná data, která zveřejnění umožňují), můžeme odpovědět na otázku jejich kvality a dostatečnosti.

Víme-li, jaká data shromažďujeme, měli bychom se nyní ptát, jakým způsobem tak činíme a zda je tento způsob ten nejlepší možný (dostatečně důvěryhodný, spolehlivý, efektivní, atd.).

Vzápětí bychom si měli položit dotaz, zda jsou pro nás již shromažďovaná data dostatečná a jestli by nebylo vhodné okruh sběru rozšířit. V případě mediace bych kupříkladu navrhoval se neomezovat pouze na soudy, ale sbírat data i od zapsaných mediátorů. Ti by měli být povinni přispívat do datového přehledu informacemi o:

• počtech oslovení soudem s pověřením o realizaci nařízeného prvního setkání s mediátorem (1 NS)
• počtech uskutečněných 1 NS
• počtech navazujících mediací
• délce mediací
• typech mediovaných sporů
• výsledcích mediací

Konečně, pokud by to bylo možné (a pohledem do zahraničí víme, že možné to je[8]), data bychom měli sbírat i od stran mediace. Kupříkladu tak, že zapsaní mediátoři by měli být povinni stranám vždy na konci spolupráce dát k vyplnění Ministerstvem vytvořený a distribuovaný dotazník zkoumající kvalitu proběhlé mediace / 1 NS z pohledu zákonných kritérií, ale současně a především též dle kritérií procedurální spravedlnosti[9].

2. Porovnání datových výstupů s cíli a nadějemi

Buďme evidence-based! Je to moderní, ale především to je dobré a smysluplné. A nyní už k tomu konečně máme i vše potřebné.

Zákonodárce vložil do mediace nemalá očekávání[10]. Ostatně, tuzemský zákonodárce v tom zdaleka nebyl sám[11] a podobně jako v zahraničí, ani v tuzemsku se, zatím (a slovo „zatím“ potřebuji zdůraznit, neboť věřím v nemalý mediační potenciál), jeho očekávání nejspíš zcela nenaplnila. Důvodů pro to může být více (ve větším detailu opět viz připravovaná publikace) a lze o nich diskutovat. Nicméně, jeden z nich je zcela nesporný a z nyní zveřejněných čísel zřejmý. Mediace svůj potenciál naprosto pochopitelně naplnit nemohla, pokud se v tuzemsku prakticky nekoná. O počtech nařízených prvních setkání se zapsaným mediátorem, jakož i o dalších statistických výstupech se dnes může každý velmi snadno přesvědčit právě díky mediačnímu Dashboardu. A pokud se ve sledovaném období od roku 2017 konalo nařízených prvních setkání s mediátorem méně než 0,5 % ze všech v daných letech řešených věcí[12] nelze se o naplnění vkládaných očekávání smysluplně bavit.

3. Evidence-based intervence

Společně se zákonodárcem i odborná veřejnost do zavedení mediace vkládala určité naděje. Dnes díky novému nástroji Ministerstva vidíme, nakolik se konkrétní předpoklady naplnily. A nejsme-li spokojeni s výsledkem, musíme intervenovat! Každému, koho v životě poznamenala statistika už musí asociovat dvojvýběrový t-test. Máme výchozí měření, zaintervenujeme, a následným měřením zjistíme, zda naše intervence byla úspěšná.

Tyto intervence můžeme designovat k pokrytí všech pozitiv, která se spolu se zavedením mediace měla projevit. Lze se zaměřit jak na rychlost, procedurální spravedlnost, vztah sporných stran, dobrovolnost plnění dosaženého rozhodnutí a na další z mnoha předpokládaných charakteristik tohoto procesu. Umím si představit i pilotní studie se zavedením „povinné“[13] mediace ve vybraných typech sporů a jejich srovnání s klasickým soudním řízením. Opět, máme-li k dispozici spolehlivá data, možnosti jsou téměř neomezené. A máme-li k dispozici veškeré nástroje pro zlepšení určité situace, je naší povinností jich využít!

4. Individuální dopady

Závěrečná kategorie individuálních konsekvencí je nesnadná v tom smyslu, že nutně vyžaduje zákonem nenařízenou aktivitu od konkrétních jednotlivců. Na druhou stranu, uveřejněné Dashboardy vše významně zjednodušují a tak si dovoluji vyslovit naději, že by v celkovém souhrnu mohly aktivní přístup klíčových aktérů mediační praxe podpořit.

Prvně, v přehledně dostupných datech vidím možnost sebereflexe a vzájemného „ochytření“ ze strany soudkyň a soudců. Zcela upřímně, soudci jsou pro rozvoj a efektivní fungování mediace naprosto klíčoví. Jsou to soudci, kteří mohou svou autoritou v jednací síni zapůsobit na účastníky sporu a skutečně je motivovat k využití mediace jako opravdu funkční možnosti, jak jejich spornou situaci dobře vyřešit. Jsem si vědom, že to není snadné a možná že i soudkyně a soudci měli při zavádění mediace nadšení a dobré úmysly, ale s opakovaně špatnými zkušenostmi při výběru mediátorů, se jejich elán vyčerpal. Rozumím tomu. Jako advokát, účastník řady mediačních kurzů a občasný pozorovatel zkoušek na zapsaného mediátora mám až příliš zkušeností s kolegy mediátory nejrůznější profesionální kvality. Na druhou stranu, osobně znám i vynikající zástupkyně a zástupce této profese, a tak bych soudce rád podpořil, aby to s námi mediátory ještě nevzdávali. A nově k tomu mohou využít i mediační Dashboard a poradit se s kolegy, kteří nařízené první setkání s mediátorem úspěšně nařizují, na koho se obracejí a čím to, že jim to funguje.

Konečně, snad pro uklidnění a podporu zmínkou o existenci ještě neutěšenější situace, než je ta v mediaci, bych rád závěrem přidal osobní zkušenost. Jakožto současně i psychoterapeut se obávám, že v mediaci je to obdobné jako v psychoterapii a dalších oborech, kde záleží jednak na technice, znalostech a dovednostech daného služby nabízejícího profesionála, ale současně též na něčem dalším. Na určité těžko uchopitelné kompetenci, kterou někdo ztotožňuje s osobnostními předpoklady, nadáním či talentem. A tak stejně jako ani všichni psychologové nemají ideální vlohy pro práci s klienty/živými lidmi a mnohem lépe naleznou uplatnění například ve výzkumu či jiné psychologické profesi, ani všichni zapsaní mediátoři nemohou být z podstaty věci těmi nejlepšími v oboru. Na druhou stranu, v mediaci můžeme být rádi, že řešíme „pouze“ tyto obtíže, neboť například psychoterapeutické služby jsou obtěžkány ještě mnohem většími nešvary. Na rozdíl od mediace totiž v psychoterapii doposud neexistují žádné legislativní mantinely, kdo si může říkat psychoterapeut a tuto činnost vykonávat. A aniž bych zde chtěl tvrdit, že mediační právní úprava je dokonalá, to jistě není a v připravované publikaci k ní mám nemálo výhrad, v porovnání s psychoterapeutickým divokým západem za ni musíme být vděční. Bohužel, zkušeností s poškozenými klienty, kteří mají přímo děsivé zkušenosti se samozvanými psychoterapeuty má každý z kolegů psychoterapeutů-psychologů více, než by nám bylo milé.  

Celkové zhodnocení, závěry, doporučení a přání

Ze strany Ministerstva se v posledních měsících udála řada kroků podporujících mediační profesi, které je třeba ocenit. Počínaje samostatným novým webem[14], přes jednu proběhnuvší[15] a jednu plánovanou zářijovou konferenci[16] až po mediační Dashboard. Ten není bez chyb, jednotlivé statistiky kupříkladu nelze prozatím přímo z Dashboardu tisknout, ale to není v počátcích žádný systém a věřím, že postupně dojde k jejich odstranění.

Nicméně, i kdyby byl už nyní Dashboard bezchybný, bude to stále jen nástroj, kterého bychom se měli chopit a začít s ním aktivně pracovat. A v tomto případě nemyslím královské „my“, nýbrž uvedeným plurálem apeluji na všechny výše uvedené aktéry. Tedy na soudce, mediátory, akademiky, ale též advokáty a další odbornou veřejnost. Přestože zkušenost našich západních sousedů nás učí, že pro rozvoj mediace musí nejprve dojít k nezbytnému rozvoji společnosti[17], nic nám nebrání se alespoň nepokusit tento rozvoj maximální možnou měrou podporovat a snad i trochu uspíšit.

Mgr. et Mgr. Jan Jaroš, Ph.D.
mediátor & psycholog & advokát

• Tweet