Městské části a právo na informace

V rámci práce zastupitele jedné brněnské městské části ( v letech 1998- 2002) jsem se docela často setkával s dotazy obyvatel i podnikatelů , jak je to vlastně s informační povinností městských částí. Tedy , kterak mají městské části nebo městské obvody řádným způsobem naložit se zákonnými povinnostmi dle zákona č.106/ 1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Připomeňme si, že zmíněný právní předpis upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž se informace žadatelům poskytují. Žadatelem o informaci může být, jak fyzická tak i právnická osoba, a to i osoba „cizozemská“.

V rámci  práce zastupitele jedné brněnské městské části ( v letech 1998- 2002) jsem se docela často setkával s dotazy obyvatel i podnikatelů ,  jak je to vlastně s informační povinností městských částí.  Tedy , kterak mají městské části nebo městské obvody řádným způsobem naložit se zákonnými povinnostmi dle zákona č.106/ 1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Připomeňme si, že zmíněný právní předpis upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž se informace žadatelům poskytují. Žadatelem o informaci může být, jak fyzická tak i právnická osoba, a to i osoba „cizozemská“.

Základní otázkou se kterou se setkávám je, zda městské části jsou povinnými subjekty pro poskytování informací podle „stošestky“? Odpověď je jasná : Ano, jsou zcela jednoznačně povinnými subjekty pro tuto věc. Městské části a městské obvody  jsou tedy povinnými subjekty, z tohoto faktu logicky plyne dotaz:   Jaký je rozsah tohoto okruhu legálně poskytovaných informací? Z tohoto pohledu je rozhodné, co bylo městským částem svěřeno do působnosti statutem předmětného města. O věcech svěřených statutem jsou obce povinny informovat v režimu zákona č.106/1999 Sb, tedy se všemi právy a povinnostmi z tohoto „info-zákona“ plynoucími. Například   úřad městské části poskytne žadateli nejen ty informace, které  má v daný okamžik již zpracované, ale v případě, že na základě žadatelovi otázky zjistí, že požadovanou informaci prozatím nemá zpracovánu, avšak dle účinných právních předpisů by ji zpracovánu míti měl, tak je povinen zmíněnou informaci doplnit, dohledat či nově zpracovat a žadateli poskytnout. Dotazy žádajících fyzických a právnických osob, tak sekundárně přispívají ke zlepšení informační situace na té které konkrétní radnici městské části nebo městského obvodu. Pro úplnost a přesnost se sluší v této souvislosti citovat Metodický pokyn ke sjednocování postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva fyzických a právnických osob na poskytnutí inform[1]ací podle zákona č 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím : Pokud žádost směřuje k informaci, kterou povinný subjekt nemá aktuálně k dispozici, ačkoli mu to zákon ukládá, aby tyto údaje evidoval, musí je povinný subjekt neprodleně doplnit a informaci poskytnout.

Jak je tomu u městských částí a městských obvodů s tzv. výročními zprávami? Povinnost zveřejňovat tzv. výroční zprávy mají povinné subjekty na základě ustanovení § 18 zákona č 106/1999 Sb. , a to vždy do 1.března následujícího roku. V těchto zprávách musí být obsažena data týkající se např. počtu podaných žádostí o informace nebo údaje o výsledcích řízení o sankcích za nedodržování tohoto zákona [2] u daného povinného subjektu. Nápovědu k rozřešení otázky, zda jsou městské části povinny zpracovávat a zveřejňovat zmíněné zprávy nebo stačí realizace a publikace výročních zpráv z úrovně celoměstské, nalezneme v ustanovení § 134 odst.1 zákona o obcích (obecní zřízení), kde se stanoví: Městské části a městské obvody jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem. A dále pak v ustanovení § 18 „info-zákona“, kde se zveřejnění zmíněné výroční zprávy ukládá každému povinnému subjektu, tedy i subjektu, který vykonává svou informační povinnost v omezeném rozsahu působnosti[3]. Nelze tedy přisvědčit právně-teoretickému názoru, že by bylo postačující zveřejňovat výroční zprávy pouze z úrovně celoměstské[4]. Zveřejňování pouze z „ magistrátní hladiny“ by bylo sice pro úřady městských částí méně pracné a tudíž jednodušší, nicméně pro žadatele by daný stav skýtal menší přehlednost. Tedy nižší aktuální „průzračnost“,    jak která konkrétní radnice městské části nakládá s povinnostmi vyplývajícími ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Zmíněný postup je taktéž plně v souladu s hlavním posláním zákona č 106/1999 Sb. , tj. přispění k větší míře transparentnosti české veřejné správy.

Mgr. Petr Kolman

Autor vyučuje  správní právo a správní vědu na Práv. fakultě MU Brno

• Tweet