Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení autorství k obrázku, který vytvořila umělá inteligenci s názvem DALLE, a to na základě žalobcova zadání: „vytvoř vizuální zobrazení dvou stran, které podepisují obchodní smlouvu ve formálním prostředí, například v konferenční místnosti nebo v kanceláři advokátní kanceláře v Praze. Ukaž pouze ruce.“ Zároveň se domáhal zdržovacího a odstraňovacího nároku z titulu neoprávněného zásahu žalovaného do žalobcem vytvořeného autorského díla. Žalovaný měl zasáhnout do žalobcova autorského práva, když bez jeho souhlasu zveřejnil na svých stránkách žalobcem vytvořenou grafiku.

Žalovaný nároky žalovaného neuznával a žalobu považoval v celém rozsahu za nedůvodnou. Měl za to, že obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo dle § 2 zákona č. 121/2000Sb., o právu autorském, v platném znění (dále jen AZ), když nesplňuje pojmové znaky autorského díla, a tudíž žalobce není jeho autorem dle § 5 odst. 1 AZ.

V řízení strany učinily za nesporné, že obrázek, na kterém jsou zobrazeny dvě ruce (dále jen obrázek nebo grafika), byl vytvořen umělou inteligencí, tento obrázek byl žalovanému zaslán žalobcem a je v současné době zveřejněn na webových stránkách žalovaného. Žalobce zaslal e-mailem žalovanému žádost o odstranění jím vytvořené grafiky z webových stránek. Žalovaný však na tuto žádost nereagoval, a proto se žalobce obrátil na soud.

Reklama

DPP/DPČ ve víru legislativních změn (online - živé vysílání) - 25.11.2024

25.11.2024 09:303 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Rozhodnutí Městského soudu v Praze

Důkazní břemeno

Při jednání byl žalobce soudem poučen dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř.), že musí prokázat:

1. jakým způsobem došlo ke vzniku předmětné grafiky (a to zejména k otázce autorství týkající se prokázání skutečnosti, kdo zadal požadavek umělé inteligenci na vytvoření předmětné grafiky); a
2. na základě jakého konkrétního zadání, konkrétní osoby, umělá inteligence předmětnou grafiku vytvořila.

Žalobce uvedl, že kromě samotného obrázku a obsahu zadání umělé inteligenci, nedisponuje žádnými jinými důkazy ohledně jeho autorství. Soud na základě toho konstatoval, že žalobce tyto skutečnosti v řízení neprokázal.

Zhodnocení věci soudem po právní stránce

Městský soud v Praze se nejprve zabýval definicí autorského díla a osoby autora. Dle § 2 odst. 1 AZ, předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen dílo).

Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

Dle § 2 odst. 6 AZ, dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.

Dle § 5 odst. 1 AZ je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila.

Dle § 40 odst. 1 AZ, autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat zejména:

1. určení svého autorství,
2. zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,
3. sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití (…), a
4. odstranění následků zásahu do práva, zejména stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2 AZ z obchodování nebo jiného užití.

Městský soud v Praze na základě výše uvedeného dovodil, že pokud žalobce uplatnil podanou žalobou své nároky dle § 40 odst. 1 písmene a) b) a d) AZ, soud si jako předběžnou otázku musel zodpovědět, zda je žalobce autorem předmětného obrázku, do jehož autorských práv mělo být neoprávněným užitím díla ze strany žalovaného neoprávněně zasaženo.

Co se týče autorství, v řízení bylo nesporné, že předmětný obrázek vznikl prostřednictvím umělé inteligence. Umělá inteligence sama o sobě nemůže být autorem s ohledem na nesplnění podmínek ustanovení § 5 AZ, kdy autorem může být pouze fyzická osoba, kterou umělá inteligence zajisté není. Žalobce v řízení tvrdil, že předmětný obrázek vytvořila umělá inteligence na základě jeho konkrétního zadání, a tudíž mu svědčí autorství k obrázku vytvořeného umělou inteligencí. Tuto skutečnost však dle názoru soudu nedoložil žádnými důkazy, pouze svým osobním prohlášením.

Žalobce byl k nutnosti prokázání této skutečnosti poučen dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a ani přes toto poučení nedoložil soudu konkrétní nové důkazy. Soud tak po provedení všech žalobcem navržených důkazů došel k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že umělá inteligence vytvořila předmětný obrázek na základě v petitu uvedeného zadání žalobce. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno k otázce autorství zadání požadavku na umělou inteligenci ani tvrzené skutečnosti, že na základě v petitu uvedeného zadání došlo umělou inteligencí k vytvoření předmětného obrázku - vyobrazení podávajících se rukou.

Žalobci proto nesvědčí aktivní věcná legitimace k uplatněným nárokům dle § 40 odst. 1 AZ, kterých se může domáhat právě pouze autor, do jehož práv mu bylo zasaženo. Z tohoto důvodu soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl.

Soud dále konstatoval, že obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo podle § 2 AZ, neboť nesplňuje pojmové znaky autorského díla, neboť se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby – autora. Žalobce sám osobně dílo nevytvořil, to vzniklo pomocí umělé inteligence, a v řízení nebylo prokázáno na základě jakého konkrétního zadání. Co se týče samotného zadání, které údajně mělo být podkladem pro následný obrázek vytvořený umělou inteligencí, lze hovořit o námětu díla či eventuálně myšlence, které však samy o sobě nejsou autorským dílem dle § 2 odst. 6 AZ.

Autorské právo je právem absolutním příslušející individuálně určené osobě. Pokud předmětný obrázek nevytvořil žalobce osobně, ale byl ztvárněn umělou inteligencí, nemůže se již z podstaty věci jednat o autorské dílo. Soud tedy uzavřel, že uvedený obrázek není autorským dílem natož autorským dílem žalobce.

Rozbor rozhodnutí

Rozhodnutí Městského soudu v Praze je významné zejména z těchto důvodů:

1. Z rozhodnutí vyplývá, že může být v soudním řízení problematické prokázat, že daná osoba skutečně zadala umělé inteligenci vytvoření určitého obrázku. Je potřeba prokazatelným způsobem doložit, jakým způsobem došlo ke vzniku obrázku a na základě jakého konkrétního zadání, konkrétní osoby, umělá inteligence obrázek vytvořila.
2. Soud dále uvedl svůj názor, že obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo podle § 2 AZ, neboť nesplňuje pojmové znaky autorského díla. Dle přesvědčení soudu se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby – autora. Autorské právo je právem absolutním příslušející individuálně určené osobě. Pokud obrázek nevytvořila sama fyzická osoba, ale byl ztvárněn umělou inteligencí, nemůže se již z podstaty věci jednat o autorské dílo.
3. Zadání, které je podkladem pro obrázek vytvořený umělou inteligencí, může představovat námět díla či eventuálně myšlenku, které však samy o sobě nejsou autorským dílem dle § 2 odst. 6 AZ.

Závěr

Rozhodnutí soudu v této věci je zajímavé, neboť představuje jeden z prvních pohledů na autorské právo v souvislosti s technologií umělé inteligence v České republice. Jeho význam spočívá v tom, že osvětluje problematiku, která do nedávné doby zůstávala relativně nedotčená a poskytuje rámcový model pro budoucí právní postupy v oblasti tvorby obsahu prostřednictvím umělé inteligence. Toto rozhodnutí může představovat výzvu k diskusi o potenciálních úpravách norem autorského práva, aby lépe reflektovaly nové formy tvůrčích procesů propojených s technologickým pokrokem, jako je právě umělá inteligence.

JUDr. Pavel Hanžl,
advokát

Mgr. Adam Sochůrek,
advokátní koncipient

TAUBEL LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

Sokolovská 68/105
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 226 251 055
e-mail:    office@taubellegal.com