Od roku 1998 byl zřízen nový Evropský soud pro lidská práva, který efektivněji zajišťuje mezinárodní ochranu základních lidských práv, jež pramení z Evropské úmluvy o lidských právech a jejích dodatkových protokolů, jimž je vázána také Česká republika.
Právo podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva má každý, kdo tvrdí, že jeden ze smluvních států Úmluvy porušil jeho práva vyplývající z Úmluvy nebo dodatkových protokolů.

Základní podmínkou pro uplatnění práva podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva je ta skutečnost, že jsou vyčerpány všechny vnitrostátní dostupné opravné prostředky. V České republice to znamená, že musí proběhnout soudní řízení, proti jeho rozhodnutí musí být vyčerpány všechny možné opravné prostředky včetně podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČR.

Podanou stížnost nejprve zkoumá „výbor“ tří soudců, který hodnotí její přijatelnost. Pokud dojde k závěru, že stížnost, která byla podána, je zjevně neopodstatněná, pak ji odmítne, což je konečným rozhodnutím. Nebude-li stížnost odmítnuta, projedná ji sedmičlenný senát. Jedním ze soudců senátu je soudce ze státu proti němuž byla stížnost podána.
Soud rozhodne rozsudkem, ve kterém stanoví, zda-li došlo k porušení ustanovení zakotveného Úmluvou nebo dodatkovými protokoly. Dojde-li soud k závěru, že byla porušena ustanovení Úmluvy nebo dodatkových protokolů, přizná poškozenému, je-li to namístě, přiměřené zadostiučinění, jestliže vnitrostátní právo státu neumožňuje dostatečně napravit následky takového porušení.

Pokud není rozsudek senátu jednomyslný, má každý soudce právo připojit k němu svůj odchylný názor. Úmluva stanoví, že členské státy jsou povinny řídit se pravomocným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, a to ve všech případech, v nichž jsou stranami.





© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz