Možnost použití nahrávky hovoru s klientem jako důkazu
Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4172/2007 vyjádřil k možnosti použití záznamu telefonického hovoru jako důkazu v občanském soudním řízení. Tato otázka je přitom aktuální i pro banky a obchodníky s cennými papíry jako strany rámcových smluv upravujících derivátové a další obdobné transakce na finančním trhu, protože podmínky konkrétních obchodů mezi dealery (makléři) a jejich klienty na základě těchto rámcových smluv bývají obvykle sjednávány právě telefonicky, za využití nahrávání telefonických hovorů jako dokladu o uzavřeném obchodu. Pokud z nějakého důvodu nedojde k podpisu písemné konfirmace, kterou si strany potvrzují podmínky telefonické dohody, nahrávka telefonního hovoru tak zůstává jediným dokladem využitelným jako důkaz pro případ soudního sporu.
Podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu "pořízení záznamu vlastního telefonického hovoru není nezákonné, důkaz tímto záznamem lze ale v občanském soudním řízení provést jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru." V dané věci přitom šlo o spor o platnost smlouvy o koupi nemovitosti, v němž dovolatel argumentoval neprovedením důkazu záznamem telefonického hovoru jako jedním z důvodů dovolání k Nejvyššímu soudu.
V rámcových smlouvách uzavíraných bankami a obchodníky s cennými papíry obvykle bývá upravena možnost nahrávat telefonické hovory s protistranou, souhlas s použitím nahrávky jako důkazu v soudním řízení se naopak standardně nesjednává. Otázkou je, zda by se dalo úspěšně argumentovat tím, že již souhlas s pořízením nahrávky v sobě implicitně zahrnuje i souhlas s jejím použitím jako důkazu. Citovaný judikát na to odpověď nedává, protože v rozhodovaném případě neexistoval ve vztahu k nahrávce žádný předchozí souhlas. Přestože se přikláníme k výkladu, že souhlas s pořízením nahrávky již nejspíše souhlas s pořízením nahrávky jako důkazu v sobě zahrnuje, lze jistě doporučit, aby formulace souhlasu s pořízením nahrávky, uvedená ve smlouvě, byla rozšířena i o možnost použití nahrávky jako důkazu.
Jinou otázkou je, zda pro zajištění možnosti použít nahrávku jako důkaz by si banka či obchodník měli vyžádat souhlas od všech fyzických osob, které jednají jménem jejich klienta, který je právnickou osobou (popř. jednajících i jménem samotné banky), nebo postačuje souhlas samotné právnické osoby, který bude zahrnutý do smlouvy. I v tomto případě nám správnější přijde méně formální výklad, tj. že postačuje souhlas právnické osoby. Opačný výklad by přinášel neúměrné těžkosti při identifikaci a zajišťování souhlasu všech fyzických osob, které se hovoru účastnily za banku resp. obchodníka s cennými papíry i jejich protistranu, zcela vyloučit ale nelze.
Martin Bruthans
PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář
Jáchymova 2
110 00 PRAHA 1
tel: +420 - 221 430 111
fax: +420 - 224 235 450
e-mail: office@prkpartners.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
