Na návštěvě u WHITE & CASE: Dveře jsou otevřené a kravaty tu nehledejte.
Když se právník zavře, není to dobré pro komunikaci. Na tom si v pražské pobočce White & Case zakládají. Kdo by v jedné z nejvýznamnějších advokátních kanceláří u nás čekal nepříjemný tlak a vážné obličeje, byl by příjemně překvapen. White & Case dokazují to, co je smyslem naší nové rubriky – že i pod tím nejzvučnějším jménem kanceláře se nachází příjemní lidé. Podobných překvapení se ve White & Case konalo několik…
Ticho a klid?
Asi většina z nás budovu číslo 8 na pražských Příkopech zná. Nad obchodem s módním oblečením se, doslova pár kroků od Václavského náměstí, nachází česká pobočka jedné z největších advokátních kanceláří – White & Case. Nápisu si možná nevšimnete, ve White & Case totiž nechtějí, aby je našli lidé, kteří je nehledají. Právě nenápadný dojem podtrhuje význam této kanceláře.
Už při vstupu do budovy je jasné, že jste v jedné z největších kanceláří u nás. Právníci tu sídlí na 3.500m2. Jako jediní nájemci sídlí ve čtyřech z 5-ti pater budovy, která má pečlivě ukryt i zadní trakt. Sídlo v centru si chce kancelář držet. Jednak to oceňují klienti, a jak říká náš průvodce, partner Michal Dlouhý, také zaměstnanci: „V budově se nám líbí, ale nelpíme na ní. Ono se to nezdá, ale většina zaměstnanců jezdí do práce metrem, a to se přímo pod naší budovou křižuje. Tak moc nás neřídí…“
První, a vlastně i poslední dojem z místa je klid a ticho. Klientské prostory jsou velmi vzdáleny typickému, rušnému, obrázku advokátní kanceláře. Náš průvodce, partner Michal Dlouhý, k tomu dodává: „Výhoda domu je, že máme klientskou část oddělenou od jiných částí. Klienti se tady tak pohybují volně a nemůžou přejít do částí, kde pracují advokáti. To jsme chtěli, když jsme se sem stěhovali. Základ právnické práce je ale stále klid, lidi ho potřebují, aby mohli myslet, aby mohli psát.“
Pět zasedaček je minimum!
Ve White & Case si nepotrpí na „designové vychytávky“ nebo drahá umělecká díla, podle Michala Dlouhého není v budově pro návštěvníka, který se o právničinu nezajímá, nic zajímavého. Dodává: „My se hodně zajímáme o ten byznys, tak se nemůžeme chlubit tím, že máme drahé umění. Na těchto věcech moc nelpíme.“ Přesto nejsou chodby šedivé, kancelář má pronajato několik obrazů od „oblíbeného autora“ Borise Jirků. V sídle kanceláře byste napočítali pět zasedacích místností. Tři prostřední se dají propojit v jednu velkou pracovnu, kde mohou jednat všichni právníci i partneři. Pět jednacích místností to je pro takto velkou kancelář minimum, velmi často jsou totiž všechny plné. V jedné z nich dokonce během naší návštěvy probíhala videokonference. Dozvěděli jsme se, že v dnešní době jsou právě videokonference efektivní. To, že se letí na dvouhodinový meeting dnes neplatí.
Michal Dlouhý nejdříve ukazuje výhled na nejdražší pražskou třídu, Příkopy. A to z balkonu, na který se dostaneme ze zasedací místnosti. Michal Dlouhý dodává: „Už se děje, že u transakcí při klíčovém momentu vystoupili tzv. „decision-makers“ ven a tady se dohodli, tady padlo ono klíčové rozhodnutí“. Nad hlavami nic netušících turistů se tak rozhodují miliardové obchody. White & Case dělí se o jádro domu s obchodem s módou. Málokdo si ale uvědomí, že jsou propojeni i užívanými prostory. Nad centrální nákupní plochou je ochoz White & Case, za kterým jsou administrativní bloky. Michal Dlouhý říká: „Je to dobré prostředí, lidé se sem chodí dívat, když jdou z jednání, je to taková zajímavost“.
Patro partnerů aneb kam se klient nedostane
První z pater, kam se klient nedostane, je patro hlavních partnerů. Ve výtahu jsme potkali (jak jinak) partnera, anglického kolegu Damiana. Je to jeden z mála zahraničních advokátů v kanceláři. Při cestě výtahem si Damien pochvaluje, jak jsou jeho kolegové ohleduplní. Vždy když je v místnosti, automaticky přehodí konverzaci do angličtiny. Ta je ostatně v budově naprostou samozřejmostí. Damien nás pozval do své kanceláře, kde (jak říká) žije čtrnáct hodin denně. A jak vlastně vypadá „typická“ kancelář partnera? Většina z nich má prostornou kancelář sama pro sebe, a to kvůli klidu a soukromí. Jak je při velkých transakcích zvykem, dostanou advokáti na konci každé úspěšné transakce upomínkový „pomníček“. Ve svých kancelářích si tak partneři opečovávají vlastní „Hall of fame“. Mezi řečí se dozvíme, že nejvíce „pomníčky“ se chlubí náš průvodce, Michal Dlouhý. Hned přes chodbu mají partneři své asistentky, je to model převzatý ze Spojených Států. Michal Dlouhý dodává, že blízkost asistentek je velmi praktická.
Kancelář Michala Dlouhého je jednou z největších, které jsme navštívili. Prostorný stůl ale není pokryt štosy papírů. Jak náš průvodce vysvětluje, po každé transakci se dokumenty v minulosti zkopírovaly do knihy, kterým se říká „Deal Bible.“ Jenže dnes už jde vše na disky, a proto odpadá potřeba mít hodně prostoru na dokumenty.
Jak se u nás pracuje?
Ne každý návštěvník sídla White & Case si uvědomí, jak je celá kancelář velká. Za hlavní budovou viditelnou z ulice je ještě zadní trakt kde, sedí velká část právníků. Nenápadná chodba, připomínající spíš tunel, nás zavede do pravého, právnického ruchu. Typický obrázek kanceláře – štosy papírů, diskuse nad případy a zvonící telefony. Bez tohoto, klasického obrázku, bychom asi odcházeli mírně nespokojeni.
Přes 150 zaměstnanců je velký počet. Ve White & Case pro ně měli dlouhou dobu v pátém patře hlavní budovy kavárnu. Jenže poloha kanceláře je dobrá, a tak si právníci během pauzy radši zajdou mimo budovu. Nevyužívanou kavárnu proto ve White & Case předělali na další kanceláře. V nejvyšším patře tak sídlí „realitní praxe“. I tady najdeme vedoucí právníky. Aby byli blízko svým lidem, jsou partneři rozmístěni po celé budově.
V poslední kanceláři, do které jsme nahlédli, jsme si ověřili naše úvodní slova – no dress code. V nejvýš postavené kanceláři v budově Michal Dlouhý vysvětluje, že každý právník má pro případ jednání s klientem připravený oblek. Na patře jsou také sprchy, a jak dodává další z advokátů: „Většina lidí to oceňuje, cítí se méně svázaní a jsou více uvolnění. Nikdo si samozřejmě nedovolí přijít v šortkách, ten „common sense“ tu je.“ Zároveň dodává, že u White & Case není pevně stanovena doba, kdy musí být lidé v práci nebo do kdy musí zůstat. Michal Dlouhý dodává: „V nepodstatných věcech jsme flexibilní.“
Co je kotelna?
Závěrečná zastávka je v „kotelně“. Topné přístroje a trubky tady ale zastupují vysoce výkonné počítače a kilometry kabelů. Toto supermoderní IT jádro v historické budově je pro kancelář velmi důležité. Hlava IT, pan Kubáta nám přiblížil smysl tohoto „páteřního“ místa: „Je pravdou, že objemy dat jsou neuvěřitelné. Zabezpečení se neustále vyvíjí a ve White & Case dává velký pozor na bezpečnost. Drží tempo s dobou, vždy jsou radši o krok napřed. IT je tu na velmi vysoké úrovni. Data zabezpečujeme na lokální i mezinárodní úrovni. Hlavní servery pro nás jsou v Praze, ale data se centralizují. Třeba do Berlína, Ameriky a do budoucna i v Asii.“
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz