Nahlížení do spisu a možnosti soudní ochrany v případě neumožnění nahlížet do spisu v požadovaném rozsahu

V současné době soudy ve správním soudnictví odmítají projednávat žaloby na zrušení rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne odvolání podané podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p.. Důvodem je, že rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne odvolání podané podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., je rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení před správní orgánem, a je podle kompetenční výluky dané ustanovením § 70 písm. c) zák. č. 150/2002 Sb. vyloučeno ze soudního přezkoumání. Nicméně žalobce dle soudů ve správním soudnictví není zkrácen na svém právu na přezkoumání takového rozhodnutí, poněvadž jeho přezkoumání je možné, bude-li podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb. ) ve věci samé ve správním soudnictví, na přezkoumání rozhodnutí ve věci samé. Tento právní názor vychází z dosavadní rozhodovací praxe soudů ve správním soudnictví (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 10 Ca 136/2003-45 ze dne 22.9.2003 a usnesení Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 A 164/2002-8 ze dne 26.6.2003 na následujících stránkách tohoto Bulletinu).

K tomu bych chtěl uvést, že rozhodnutí, které lze přezkoumat soudem až v rámci přezkoumání rozhodnutí ve věci samé, jak vyplývá z ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb. , je rozhodnutí předběžné povahy - viz dostupná judikatura Ústavního soudu (nález č. 291/1999 Sb. ze dne 3.11.1999, usnesení č. 24 sp.zn. III.ÚS 493/97 ze dne 7.4.1998 - Sbírka nálezů a usnesení ÚS svazek č. 10, usnesení č. 3 sp.zn. II.ÚS 28/2000 ze dne 8.3.2000 - Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek č. 17), podle které není důvod, aby soudnímu přezkoumání bylo podrobeno již rozhodnutí správního orgánu předběžné povahy, je-li zákonem zajištěno soudní přezkoumání rozhodnutí konečné povahy, v rámci něhož je zajištěno i přezkoumání rozhodnutí předběžné povahy. Naproti tomu ale Nejvyšší správní soud ve shora citovaném usnesení hovoří o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení před správní orgánem, nikoliv o rozhodnutí předběžné povahy.

Pokud jde o odmítnutí samostatného soudního přezkoumání rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne odvolání podané podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., s tím, že přezkoumání takového rozhodnutí je možné provést až při přezkoumání rozhodnutí ve věci samé, je třeba k tomu, co uvádí Nejvyšší správní soud ve svém usnesení, namítnout, že toto by platilo v případech, pokud by zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., ukládal správnímu orgánu rozhodnout nejdříve o odvolání podaném podle ustanovení § 23 odst. 4 uvedeného zákona, a teprve potom o odvolání podaném ve věci samé. V takovém případě by žalobce skutečně mohl v podané žalobě proti rozhodnutí ve věci samé namítnout i nesouhlas s omezením jeho práva na nahlížení do spisu, jelikož tyto námitky lze vznést nejpozději ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí ve věci samé, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. .

Vzhledem k tomu však, že zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., neukládá správnímu orgánu, aby nejdříve rozhodl o odvolání podaném podle ustanovení § 23 odst. 4 uvedeného zákona, a potom aby rozhodl o odvolání ve věci samé, nastávají v praxi případy, kdy správní orgán rozhodne nejdříve o odvolání ve věci samé a teprve poté rozhodne o odvolání podaném podle ustanovení § 23 odst. 4 uvedeného zákona. Jestliže doba mezi doručením obou těchto rozhodnutí činí více než 2 měsíce, dostane se žalobce do situace, že v podané žalobě na přezkoumání rozhodnutí ve věci samé již nemůže uplatnit, přesněji řečeno rozšířit, žalobní body spočívající v jeho námitce ohledně nesouhlasu s nahlížením do spisu, protože rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Za této situace by soud ve správním soudnictví při přezkoumání rozhodnutí ve věci samé, na základě žaloby podané do 2 měsíců od doručení správního rozhodnutí ve věci samé, nemohl podle ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb. přezkoumat žalobcovy námitky týkající se nesouhlasu s nahlížením do spisu a žalobce by v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zůstal zcela bez práva na soudní ochranu spočívající v přezkoumání rozhodnutí o odvolání podaném podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., soudem ve správním soudnictví.

Z výše uvedených důvodů jsem proto názoru, že rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne odvolání podané podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., je rozhodnutím, které lze napadnout samostatnou žalobou ve správním soudnictví podle ustanovení § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb. . Vzhledem ke stávající judikatuře Nejvyššího správního soudu se však domnívám, že poslední slovo v otázce přezkoumání rozhodnutí, kterým správní orgán zamítne odvolání podané podle ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb. , ve zn. poz. p., bude mít Ústavní soud, který se na základě ústavní stížnosti bude muset zabývat porušením s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod z důvodu odmítnutí soudního přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí soudem ve správním soudnictví.

V Brně dne 30.10.2003

Ing. Radek Lančík
daňový poradce ev. č. 910
tel. a fax: 542 217 553
mobil: 602 520 353
http://www.kdpcr.cz, http://www.taxpc.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Radek Lančík

5. 12. 2003

pošli emailem

vytiskni článek