Ústavní soud vyhověl stížnosti a zrušil předcházející rozsudek Městského soudu v Praze. Podle názoru Ústavního soudu jsou organizační složky státu samy dostatečně vybaveny odborníky k zastupování státu před soudy a proto náklady na externí pracovníky, resp. služby advokátních kanceláří, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k  uplatňování nebo bránění práva. Tím spíše má tento závěr platit v situaci, kdy byl zřízen specializovaný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podle zákona č. 201/2002 Sb. Z citace Nálezu: „Je-li stát, k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt...“

Žalobce v dané věci podal ústavní stížnost pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť tvrdil, že náklady řízení žalované strany nebyly náklady účelně vynaloženými.

V předmětné kauze se jednalo o spor mezi právnickou osobou a Fondem národního majetku, který byl v roce 2006 zrušen, a jeho agenda přešla na Ministerstvo financí ČR. Žalobce - akciová společnost vedla spor o zaplacení částky ve výši cca třicet milionů korun z titulu náhrady škody proti státu, resp. ministerstvu financí. Od začátku sporu v roce 1999 byla organizační složka státu zastupována advokátní kanceláří. Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl částečně žalobci, a to do výše necelých sedmdesáti tisíc a uložil mu zaplatit žalované straně částku kolem tři sta tisíc korun na náhradě nákladů řízení.  Žalobce se odvolal k Městskému soudu v Praze, který ovšem rozsudek potvrdil a uložil žalobci zaplatit na nákladech za odvolací řízení částku přes půl milionu korun. Městský soud v Praze odůvodnil výrok o nákladech řízení pouze podle ustanovení § 224 odst. 1 a  § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy  podle míry úspěšnosti účastníka řízení. Městský soud zdůvodnil výši nákladů řízení pouze podle ustanovení občanského soudního řádu a výše zmíněnou skutečností se ve svém zdůvodnění nezabýval.

Obsah práva na spravedlivý proces je široký pojem. Zahrnuje především právo na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, právo na veřejné projednání věci, právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, právo na nezávislost a nestrannost soudu, zásadu rovnosti stran, právo na zákonnou procesní úpravu a v neposlední řadě právo na zákonného soudce. Ve světle Nálezu je nyní otázkou, jak vyložit zmíněnou zásadu rovnosti stran, tj. mimo jiné i rovný přístup k možnostem právního zastoupení účastníka řízení advokátem. Závěry Ústavního soudu uvedené v Nálezu, které odůvodňují nerovný přístup k advokátnímu zastoupení účastníků lze totiž interpretovat i tak, že organizační složka státu, pokud má dostatek svých odborníků, by v zásadě neměla požadovat právní pomoc v soudních řízeních po soukromých subjektech (tj. advokátech) z toho důvodu, že jejich služby jsou příliš nákladné a hrozba případné náhrady takových vysokých nákladů by mohla znemožnit druhé straně přístup k soudnímu řízení.

Nikola Hönigová

AK Schaffer & Partner s.r.o.

Gallery Myšák
Vodičkova 710/31
110 00  Praha 1
Česká republika

tel.: + 420 221 506 300
fax:  + 420 221 506 301

email: info@schaffer-partner.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz